Současné a perspektivní metody hodnocení plodnosti kanců
Náš chov, 60, 2000 (12): 32-33.
Jak potvrzují výsledky nejnovějších experimentů, kanci se liší v plodnosti především díky genetickému založení a ne jen působením vlivů prostředí. Nerespektování tohoto faktu vede k podceňování vlivu kance na reprodukci a vytváří představu, že kanec produkuje několikanásobně větší množství spermií, než je potřebné k oplodnění vajíček a při tak velké nadprodukci se vždy najde jedna spermie schopná oplodnit vajíčko a proto tedy kanec nemůže být limitujícím faktorem plodnosti stáda. Zvláště ne, pokud je kvalita spermatu kontrolována a regulována. Případné rozdíly v plodnosti mezi kanci jsou pak přičítány hlavně faktorům prostředí. Tato představa je však mylná a detekce rozdílů v plodnosti mezi kanci se tak stává pro chovatele velmi důležitou, neboť dopad samce na reprodukční užitkovost stáda je vysoký, zejména pokud je připářen na velký počet samic.
Jak potvrzují výsledky nejnovějších experimentů, kanci se liší v plodnosti především díky genetickému založení a ne jen působením vlivů prostředí. Nerespektování tohoto faktu vede k podceňování vlivu kance na reprodukci a vytváří představu, že kanec produkuje několikanásobně větší množství spermií, než je potřebné k oplodnění vajíček a při tak velké nadprodukci se vždy najde jedna spermie schopná oplodnit vajíčko a proto tedy kanec nemůže být limitujícím faktorem plodnosti stáda. Zvláště ne, pokud je kvalita spermatu kontrolována a regulována. Případné rozdíly v plodnosti mezi kanci jsou pak přičítány hlavně faktorům prostředí. Tato představa je však mylná a detekce rozdílů v plodnosti mezi kanci se tak stává pro chovatele velmi důležitou, neboť dopad samce na reprodukční užitkovost stáda je vysoký, zejména pokud je připářen na velký počet samic.
U hospodářských zvířat je úroveň rozmnožování označována jako plodnost a ta je definována jako schopnost poskytovat života způsobilé potomstvo. Plodnost je považována za prvořadou užitkovou vlastnost a je vyjadřována pomocí různých ukazatelů, neboli znaků.
Plodnost kanců je odhadována buď na základě pozorování pohlavního chování nebo jsou prováděny různé testy kvality spermatu, jako například odhad aktivity a pohyblivosti spermií, metabolické testy, morfologická hodnocení, testy penetrace ovocytů in vitro ap. Výsledky těchto testů jsou porovnávány se standardními ukazateli plodnosti, jakými jsou velikost vrhu a úroveň zabřezávání prasnic. Většina testů potenciální plodnosti kanců je sice subjektivní, ale oproti tomu jsou ukazatele skutečné plodnosti významně ovlivněny různými faktory (například vlivem prasnice, sezóny, inseminační technikou, chybami v evidenci), které zvyšují nespolehlivost odhadu. Sledované ukazatele plodnosti kanců je tedy možné rozčlenit na primární a sekundární (viz. obr.1). Primárními ukazateli (velikost a hmotnost vrhu, míra zabřezávání) je vyjadřována skutečná plodnost. Do sekundárních ukazatelů plodnosti je možné zařadit takové morfologické a fyziologické znaky, u kterých je prokázán nebo se prokáže vztah ke skutečné plodnosti. Tyto ukazatele lze rozdělit do několika skupin. V prvé řadě jsou to ukazatele týkající se hodnocení pohlavních orgánů, libida sexualis, kvality spermatu a v poslední době velmi populární biomolekulární ukazatele.
Obr.1. Schéma primárních a sekundárních ukazatelů pro hodnocení plodnosti kanců
Hodnocení plodnosti kanců | |
1. Počet selat ve vrhu | |
2. Hmotnost selat ve vrhu | |
3. Úroveň zabřezávání prasnic | |
Sekundární ukazatele: | |
1. Pohlavní orgány | |
* Velikost varlat a nadvarlat * Hmotnost varlat a nadvarlat * Produkční kapacita varlat | |
2. Kvalita a kvantita spermatu | |
* Objem spermatu * Koncentrace spermií * Aktivita a pohyblivost spermií * Přežitelnost spermií in vitro * Morfologická stavba spermií * Fyziologická funkčnost spermií | |
3. Pohlavní chování | |
* Libido sexualis * Pohlavní reflexy * Vyčerpávací testy | |
4. Biomolekulární analýzy | |
* Individuální geny plodnosti (ESR aj.) * Pohlavní hormony (LH, Testosteron aj.) | |
Pohlavní chování kanců a libido sexualis
Pohlavním chováním kanců se rozumí souhrn životních projevů, které směřují k uskutečnění pářícího aktu a tím k zabezpečení reprodukce. Tyto životní projevy jsou převážně pod kontrolou neurohumorálního systému a jejich podstatou jsou tzv. pohlavní reflexy. V chovu kanců se klade důraz hlavně na znalost nepodmíněných, resp. vrozených, pohlavních reflexů, které se rozdělují na distanční, kontaktní a kopulační. Distanční reflexy, neboli také sexuální předehra, slouží k vzájemné sexuální stimulaci a k určení zda je prasnice ochotna kopulovat. V průběhu distančních reflexů se uplatňují především feromony, které vyvolávají reflex pohlavního sblížení s nástupem reflexů kontaktních jako jsou reflex vzeskoku, objímací a erekce, které později přecházejí do reflexů kopulačních, v jejichž průběhu se uskutečňuje vlastní pářící akt a přenesení semene do pohlavních orgánů samice.
Pojem „pohlavní chování“ je postupně nahrazován termínem „libido sexualis“. Libidem se rozumí síla pohlavního instinktu a takto chápané pohlavní chování se dostalo do popředí zájmu s rozvojem inseminace. Při odhadu a měření libida existují v podstatě tři základní postupy. Jednak je to stanovení určité stupnice známek na základě chování samce k říjné samici, dále, měření doby potřebné k první ejakulaci od přivedení samce k samici nebo fantomu a třetím způsobem je hodnocení výkonu samce za určitou časovou jednotku pomocí vyčerpávajícího testu. Libido a celý proces sexuálního chování jsou ovlivňovány množstvím faktorů. Některé z nich může člověk různou měrou usměrnit (např. frekvence páření, výživa, dědičnost, teplota), ostatní je třeba brát v úvahu při zasahování do sexuálního chování a reprodukčních funkcí kanců.
Hodnocení kvantity a kvality spermatu
Podle ČSN 467109je třeba rozlišovat mezi pojmy ejakulát a sperma. Ejakulátem se rozumí úplné množství ejakulovaného produktu, kdežto sperma může obsahovat úplné nebo neúplné množství produktu samčích pohlavních žláz. Produkce spermatu, jak vyplývá z předchozího, je tedy chápána jako získávání některých nebo všech frakcí ejakulátu.
Ejakulace u kanců probíhá ve třech fázích a skládá se ze tří frakcí. Nejdříve je ejakulována prespermiová frakce, která je tvořena sekretem uretrálních a Cowperových žláz a ojedinělými spermiemi, z celkového objemu ejakulátu zaujímá 5 až 20 %. Druhá frakce je tzv. spermiová, kdy je ejakulována hlavní část spermií se sekretem nadvarlat a v malém množství se sekretem prostaty, váčků semenných a ojedinělých zrn sekretu bulbouretrálních žláz. V této frakci se vyskytuje asi 80 % všech spermií z celkového počtu spermií v celém ejakulátu a objemově tvoří 30 až 50 % z ejakulátu. Jako poslední je ejakulována postspermiová frakce, která obsahuje zbytek spermií a vysoký podíl sekretu váčků semenných a hlavně mazlavého rosolovitého sekretu bulbouretrálních žláz.
Produkcí spermatu u kanců se rozumí získávání především spermiové a v nepatrné míře i post-spermiové frakce. Tato část ejakulátu se skládá ze 3 až 7 % spermií a z 93 až 97 % semenné plazmy. U takovéhoto čerstvého spermatu jsou na inseminačních stanicích standardně stanovovány základní charakteristiky.
Stanovuje se odměřením v kalibrované nádobě s přesností ± 10 cm3, nebo vážením s přesností ± 10 g (ČSN 467114). Celkový objem ejakulátu kanců kolísá ve značně širokých hranicích (80-900 ml) a spermatu se získává v průměru 250 až 300 ml (viz. Tabulka 1).
Tabulka 1: Průměrné a doporučované hodnoty sledovaných ukazatelů plodnosti kanců
Ukazatel | Metoda stanovení | Průměrné hodnoty | Doporučené hodnoty (ČSN 467114) |
Objem spermatu | Odměrný válec | 250 ml | min 100 ml |
Koncentrace spermií | Fotometr | 400 tis./mm3 | min 150 tis./mm3 |
Aktivita spermií | Mikroskop | 80 % | min 70 % |
Abnormální spermie | Mikroskop | 7 % | max 25 % |
Přežitelnost za 24 h | Mikroskop | 66 % | - |
Přežitelnost za 48 h | Mikroskop | 60 % | - |
Přežitelnost za 72 h | Mikroskop | 45 % | - |
Nejpřesněji lze stanovit koncentraci spermií, nebo-li množství spermií v nějakém objemu, pomocí tzv. počítacích komůrek (někdy též haemocytometr). Postup bývá následující: Vzorek spermatu se ředí v poměru cca 1:200 a je jím pomalu třeseno, čímž jsou všechny spermie vystaveny roztoku a je zastaven pohyb spermií. Velmi malá část této směsi je pak přenesena do počítacích komůrek a až se spermie pevně uloží v zorném poli (zhruba po 5 minutách), je ve 200 až 400 komůrkách stanoven jejich počet, obdobně jako při počítání červených krvinek. Tato metoda odhadu koncentrace spermií je ale zdlouhavá a časově náročná, proto není možné její rutinní používání v komerčních provozech.
Pro stanovení koncentrace spermií lze využít vizuální neprostupnosti světla vzorkem spermatu, tzv. absorbance, kterou lze měřit pomocí fotometru (resp. spectrophotometru). Fotometr musí být individuálně kalibrovaný a jelikož se opacita seminální tekutiny významně liší mezi jednotlivými kanci a ejakuláty, není žádná kalibrovací technika naprosto přesná. Tento problém je způsoben výměšky přídatných pohlavních žláz a subjektivní interpretace prostupnosti často nadhodnocuje nebo podhodnocuje počet spermií o 1 až 30 % od skutečné koncentrace. Ale i přesto fotometrická analýza zůstává nejobvykleji používanou technikou pro stanovení koncentrace spermií. Dalšími možnostmi, jak stanovit koncentraci spermií v kančím ejakulátu, je použití počítadla Coulter®, které je považováno za velmi přesné a rychlé pro rutinní odhad koncentrace spermií a navíc tato metoda dovoluje měření velkého počtu vzorků během krátké doby, a nebo použitím fluorometru. V ČR byly pro stanovení koncentrace spermií v ejakulátu doporučovány tři metody: Bürkerovy počítací komůrky, Karrasův spermiodenzimetr a fotokolorimetr.
Pohyblivost spermií je esenciální pro oplodnění vajíček a proto je velmi důležitým ukazatelem při analýze spermatu. Podle normy (ČSN 467109) je třeba rozlišovat motilitu spermií (pohyblivost), která vyjadřuje podíl všech pohybujících se spermií, od aktivity spermií, čímž je myšlen podíl spermií jen s přímočarým pohybem vpřed za hlavičkou. Avšak v kančích ejakulátech se vyskytuje 20 až 80 % spermií s nesouosým (tzv. excentrickým) připojením ocásku na hlavičku a jelikož tato morfologická zvláštnost podle všeho neovlivňuje míru plodnosti, má se za to, že takové spermie jsou u kanců normální. Tyto spermie se ale pohybují spíše křivočarým nebo kruhovým pohybem než přímým, proto bývá chápání pojmů pohyblivost a aktivita problematické.
Stále preferovanou metodou odhadu procenta pohyblivých spermií je světelná mikroskopie. Individuální pohyb spermií se stanovuje u malého množství (cca 10 ml) spermatu na podložním sklíčku subjektivně s přesností 5 %, a to prohlížením alespoň 200 náhodně vybraných polí. Přesnost této techniky závisí na kvalitě přístrojů, na technickém zázemí a také na lidském faktoru (přirozené zručnosti). Příprava vzorků by měla být za standardních podmínek, tzn. velikost vzorku, poměr ředění, typ ředidla, teplota, inkubační doba a prostředí by měly být ustálené, tím se chrání čerstvé spermie před teplotním šokem, kolísáním osmotického tlaku a pH během manipulace, analýzy a zpracování. Z toho také vyplývá, že veškeré vybavení (tj. mikroskopická sklíčka, pipety a další sklo a plastické vybavení) a tekutiny (tj. ředidla a barviva) by měly být přibližně stálé teploty (tj. 35°-39°C) a pohyblivost rosolu zbaveného ejakulátu by měla být hodnocena co nejdříve po odběru.
Významná je též pravidelná kontrola pohyblivosti spermií před vlastní inseminací, při níž by se nemělo zapomínat, že konzervované spermie jsou ve stavu anabiosy a že je nutná jejich stimulace k navrácení životních funkcí. Ta probíhá ohříváním vzorku ve vodní lázni při 35°-37°C po dobu 20 až 30 minut. Uvádí se, že tato doba může být významně snížena přidáním kofeinu do vzorku spermatu nebo pokrytím podložních sklíček kofeinovým roztokem. Přežitelnost spermií je definována jako doba zachování aktivity spermií mimo organismus v určitém prostředí a je hodnocena subjektivně na základě pohyblivosti spermií za 24, 48 a 72 hodin po odběru a po uchování při teplotě 15 až 16 °C.
Sledování a klasifikace morfologicky abnormálních spermií je neustále předmětem intenzivního výzkumu, neboť množství abnormálních spermií je důležitý ukazatel, který se bezprostředně promítá do efektivity inseminace. Vizuální popis morfologické stavby kančích spermií umožňuje posoudit vývojové a zrací aspekty buňky spermie. Jestliže se vyskytne velké množství morfologicky abnormálních spermií v ejakulátu (příznak špatné spermiogenese nebo špatného zrání spermií, popřípadě nevhodné manipulace), znamená to, že kvalita zbývajících, i normálně se jevících spermií je zpochybněna. Jelikož spermie přítomné v daném ejakulátě podstupují spermiogenesi, zrání i manipulaci v přibližně stejné době. Tuto úvahu dokládají i publikovaná pozorování toho, že ejakuláty s nadměrnou mírou morfologicky abnormálních spermií nemají schopnost oplodnit ovocyty.
Základní metodou morfologického vyšetření spermií je subjektivní vizuální popis pomocí mikroskopu. Vytvoří se suché obarvené sklíčko se stejným objemem (cca 10 ml) barviva a vzorku spermatu a hodnotí se minimálně 100 (raději 200) polí. Doporučuje se zařazovat spermie alespoň do přibližných kategorií: normální spermie, spermie s abnormálními hlavičkami a spermie s abnormálními ocásky.
Morfologické změny spermií lze rozdělit dle příčiny jejich vzniku na primární a sekundární. Primární jsou ty změny, které vznikají v průběhu procesu spermiogeneze, zatímco za sekundární jsou považovány takové změny, které vznikají již na zformované spermii, tedy v průběhu pasáže spermií vývodními pohlavními cestami nebo během celého zpracování spermatu po jeho získání. V literatuře se uvádí, že charakteristickými morfologickými odchylkami spermií u neplodných kanců jsou proximální protoplazmatická kapka (42 %), tvarový defekt akrozómu (18 %), protoplazmatická kapka na spojovací části bičíku (17 %), smyčka na bičíku (9 %) a perzistující akroblast (5 %). Zbývající defekty lze považovat za zcela netypické změny spermií ve spermatu neplodných kanců. Morfologickou odchylkou charakterizující spermie i plodných kanců je především protoplazmatická kapka na spojovací části bičíku (4 %). Ostatní morfologické změny z hlediska normální neporušené plodnosti je možné považovat za fyziologické hladiny výskytu.
Součástí morfologického vyšetření by mělo být i posouzení morfologické stavby acrosomu. Kančí spermie mají, na rozdíl od jiných domestikovaných druhů, velmi velkou hlavičku a nápadný acrosom (také popisován jako acrosomový hrbol), který je lehce viditelný mikroskopem. Acrosom hraje primární roli při připojení spermie k zóně pelucidě ovocytu a tudíž se jeho poškození často zjistí až když má za následek snížení plodnosti.
Funkční způsobilost spermií
Pro život buňky jsou nezbytné neporušené buněčné membrány. Odhady pouhé pohyblivosti spermií nemusí poskytovat spolehlivou informaci o životaschopnosti buněk, jelikož nelze rozeznat buňky, které jsou ještě ve stavu anabiosy.
Barvící a značkovací techniky. Tak byly vyvinuty různé barvící techniky ke stanovení integrity buněčných membrán. U kančího spermatu se dříve používaná barviva (jako např. eozínová zeleň a různé kombinace eozín-nigrosin) ukázala jako nespolehlivá při detekci membránových poškození a mrtvých buněk; dokonce při určité koncentraci byla spermicidní a tak mohla vést i ke zvýšenému počtu artefaktů. Proto se používá ověřená barvící technika, založená na 2% roztoku "trypanové" modře v TCM 199 (kultivační prostředí pro buňky). Tato technika spočívá ve smíchání stejných částí barviva se vzorkem spermatu s následnou inkubací ve 37 °C po 15 minut. U vysušeného vzorku se pak stanoví procento mrtvých (modrých) spermiových buněk.
Další technika, která byla zkoušena pro odhad životaschopnosti buňky, využívá fluoroformních složek, jako je např. Calcein acetyl-methyl ester (CAM) a Ethidium homodimer (EH), a epifluorescenční mikroskopii. Ve svém přirozeném stavu není CAM fluorescenční díky acetyl-methyl esterové vazbě a směs je navíc lipofilní a tak schopná projít membránou. V přítomnosti vnitrobuněčných esteras spermie je acetyl-methyl ester enzymaticky štěpen, vytváří se membránou nepropustné molekuly Calceinu (CA). Když je CA excitován, prostřednictvím fluorescenčního světla, způsobí, že živé spermie s neporušenou membránou vyzařují intenzivní zelenou barvu. Oproti tomu, živé buňky jsou normálně nepropustné pro EH, kvůli jeho silnému kladnému náboji a poměrně velké velikosti. Proto EH může pouze obarvit spermiové buňky s poškozenou membránou. Když je EH excitován, mrtvé spermie svítí červenou barvou.
Test hypoosmotické bobtnavosti. K hodnocení funkční integrity spermií lze též použít test hypoosmotické bobtnavosti (HOS). Test byl zpočátku aplikovaný v humánní medicíně, teprve nedávno byl přizpůsoben i pro některé druhy domestifikovaných zvířat. HOS test spočívá na fyziologickém principu selektivní propustnosti buněčné membrány. Jestliže je neporušená buňka vystavena okolnímu hypoosmotickému prostředí, tak vyšší hustota roztoku v buňce způsobí pasivní tok vody z vnějšího hypotonického prostředí do buňky, až se dosáhne osmotické rovnováhy. Vtok vody má za následek bobtnání buňky. U spermiové buňky se toto bobtnání vyskytuje nejdříve na ocásku, v oblasti s největší plochou povrchu. Když se ocásek zvětšuje, kadeří se, což je zřetelně rozeznatelné pod mikroskopem. Jestliže membrána buňky je porušená nebo nefunkční (poškozená nebo mrtvá spermie) bobtnání nenastane, tudíž tento jev může být dáván do vztahu pouze s funkční plazmatickou membránou spermie. HOS test je jednoduchý, levný a rychlý. Přibližně 0,1 ml ejakulátu je smícháno s 1,0 ml hypoosmotického roztoku a vzorek je inkubován po 30 minut při 37 °C a posléze je mikroskopicky stanoveno procento spermií s nabobtnanými ocásky. Funkční integrita spermiových membrán, odhadnutá HOS testem těsně koreluje s výsledky testů penetrace spermií oocytů křečků, zbavených zony pellucidy, ale někteří odborníci vyjadřují výhrady k významu tohoto testu při prognóze plodnosti.
Test osmotické rezistence. Test osmotické rezistence (ORT) je modifikovaný HOS test, který speciálně zkoumá acrosom. ORT se provádí vložením čerstvého spermatu do isotonického a hypotonického prostředí. Isotonické a hypotonické vzorky jsou inkubovány rozličnou dobu, a procento normálních acrosomů v každém vzorku je stanovené pomocí mikroskopu. Jelikož výsledky o spolehlivosti ORT testu jsou zatím nedostatečné, je používání tohoto testu jako součásti rutinní analýzy spermatu momentálně problematické.
Resazurinový test. V humánní medicíně byl vyvinutý in vitro kolorimetrický test k určení životaschopné koncentrace spermií. Zkouška používá resazurin, modré barvivo, které je metabolizováno živými buňkami. V průběhu procesu a v závislosti na čase a koncentraci barviva, modrý resazurin je postupně redukovaný na bílý metabolit, čímž je umožněna vizuální detekce životaschopné buňky. Čas požadovaný na změnu barvy (tj. z modré na bílou) může být použit k výpočtu koncentrace životaschopných spermií v ml neředěného spermatu, a ke stanovení vhodného poměru ředění a počtu dávek spermatu.Tato metoda byla vyzkoušena na ejakulátech různých domestikovaných zvířat a je běžně prodejná. Uživatelsky příjemná souprava je kalibrovaná tak, že změna barvy nastane při minimální koncentraci 1x108/ml životaschopných spermií v neředěném kančím spermatu. Test může být prospěšný pro chovatele kanců, jenž nemají takové základní vybavení jako je mikroskop a fotometr.
Odhady pohyblivosti, koncentrace, životaschopnosti a morfologické stavby spermií lze provádět i pomocí dalších metod, jako je např. zkouška bioluminescence (světélkování), počítačový videografický rozbor buňky, elektronová mikroskopie, počítadlo Coulter, proudová cytometrie a fluorometrická měření. Dále byly zkoušeny i biochemické rozbory spermií a semenné plasmy jako doplněk testů pro určování kvality spermatu. Avšak kvůli vysokým nákladům a náročnosti těchto technik, jsou v současné době použitelné jen ve výzkumu.
Při používání inseminace heterospermiemi (tj. smíchané sperma od dvou čí více plemeníků) byl pozorován zajímavý jev, poměr zplozeného potomstva lze ovlivňovat poměrem spermií v dávce. Je-li poměr spermií např. 50:50 a poměr následného potomstva je 80:20, může být poměr potomstva převeden na 50:50 regulováním poměru spermií na 20:80. To dokazuje, že rozdíly v plodnosti mezi kanci jsou perzistentní a pravděpodobně vrozené, a uvedený jev lze využít k přesnějšímu posouzení těchto rozdílů. Bylo odhadnuto, že heterospermie je 170-krát citlivější při hodnocení rozdílů mezi samci, než jiné metody. Jelikož heterospermie je soutěž mezi spermiemi v jedné časoprostorové události (vše se odehrává v jedné samici či misce), má každá spermie teoreticky stejnou šanci oplodnit vajíčko, bez ohledu na vliv prasnice, techniku inseminace či sezónu a případné rozdíly v plodnosti tak mohou být jednoznačně přiřazeny vlivu kance.
K tomu, aby se heterospermie mohla používat jako rutinní metoda pro hodnocení plodnosti kanců, je však třeba ještě dořešit vhodný objektivní in vitro test, který by napodoboval podmínky oplození, a umožňoval by za standardních regulovaných podmínek porovnávat různé populace označených kančích spermií (podrobněji viz. Náš chov, 1998, 11: 25-26).
Souhrn
Þ Kanci se liší v plodnosti především díky genetickému založení a proto je detekce těchto rozdílů pro chovatele velmi důležitá, neboť dopad samce na reprodukční užitkovost stáda je vysoký.
Þ Sledované ukazatele plodnosti kanců se člení na primární (velikost a hmotnost vrhu, míra zabřezávání) a sekundární (pohlavní orgány, libido sexualis, kvalita spermatu a ukazatele biomolekulárních analýz).
Þ Pro posuzování libida existují tři základní postupy: stupnice známek na základě chování samce k říjné samici, měření doby potřebné k první ejakulaci od přivedení samce k samici nebo fantomu a hodnocení výkonu samce za určitou časovou jednotku pomocí vyčerpávajícího testu.
Þ Pro klinické hodnocení kančích spermií a kvality spermatu je k dispozici mnoho testů, které byly vyvinuté k měření specifických vlastností nepostradatelných pro plodnost. Samy o sobě mají tyto testy omezenou informační hodnotu pro celkovou predikci plodnosti, mohou alespoň vyloučit ejakuláty zjevně špatné kvality.
Þ Odhaduje se, že heterospermie je 170-krát citlivější při hodnocení rozdílů mezi samci, než jiné metody a jelikož je soutěží mezi spermiemi v jedné časoprostorové události, má každá spermie teoreticky stejnou šanci oplodnit vajíčko, bez ohledu na vliv prasnice, techniku inseminace či sezónu a případné rozdíly v plodnosti tak mohou být jednoznačně přiřazeny vlivu kance.
Þ Kontrola kvality spermatu pro inseminaci je prvním krokem k dosažení požadované úrovně plodnosti v chovu prasat. V publikacích jsou doporučovány minimální hodnoty pro kritéria neředěného kančího spermatu používaného pro inseminaci (Tabulka 1). Tyto základní hodnoty se mohou upravovat na základě shromážděných a analyzovaných dat, ale měly by je provádět inseminační centra s nezbytným vybavením.
