Invazivní zdivočelá prasata
Prasata, která byla domestikována lidmi a byla znovu vypuštěna nebo sama unikla do volné přírody, se nazývají zdivočelá. Na rozdíl od původních divokých prasat jsou většinou považována za nežádoucí invazivní druh, jelikož působí velkou škálu škod v přirozeném a kultivovaném prostředí.
Ekonomické ztráty způsobené v zemědělství volně žijícími prasaty se v USA odhadují na 1,5 miliardy dolarů ročně a zdivočelá prasata patří mezi nejškodlivější a nejinvazivnější druhy na světě.
Prase divoké evropské (Sus scrofa ferus) při bahenní koupeli (foto Richard Bartz)
Výskyt zdivočelých prasat není vážným ekologickým problémem v zemích Starého světa (v Eurafrasii), tj. v oblastech vzniku a vývoje prasat. V Evropě je možnou hrozbou přemnožení prasete divokého (Sus scrofa), ale jeho stavy jsou již několik staletí cílevědomě regulovány. Vážné ekologické problémy přineslo vypouštění prasat do volné přírody v Austrálii a v zemích Nového světa. Transport prasat do Austrálie začal probíhat již během průzkumných výprav v 16. a 17. století. Traduje se, že první domácí prasata přivezl do Austrálie a vypustil do volné přírody kapitán James Cook, kolem roku 1777. Prasata rychle zdivočela a expandovala po celé Austrálii, nesou jméno po slavném mořeplavci a působí nemalé ekologiké škody a ekomonické ztráty v australském zemědělství. Na světadílu jich žije již stejné množství jako lidí (zhruba 24 milionů).
Divoké – Cookovo prase v Austrálii
Do Ameriky byla prasata přivážena s prvními osadníky od 16. století z důvodu snadno dostupného zásobování potravinami. Ve 20. století se objevil trend vypouštět prasata do volné přírody kvůli loveckým účelům a zejména tato prasata se rychle stala invazivním druhem. V současnosti jsou zdivočelá prasata problémem na jižních prériích Kanady a téměř po celých Spojených státech, kde se velikost populace odhaduje na šest milionů kusů a každoročně působí miliardové škody na majetku a nevyčíslitelné škody na životním prostředí. Rychlost, jakou se zdivočelá prasata po USA šíří, se stále zvětšuje, během posledních 30 let se jejich počet více než zdvojnásobil, nyní žijí v 35 státech a modely předvídají, že do 30 let budou žít na celém území Spojených států.
Prasata jsou jedním z mála druhů zvířat, jimž zcela vyhovují všechny změny, které přináší současný vývoj světa. Jsou všežravci, snadno nacházejí potravu jak v přírodě, tak v blízkosti lidských sídel. Umí velmi rychle využít uvolněného prostoru v ekosystému po jiném vymizelém živočišném druhu. V americké přírodě nemají žádné přirozené nepřátele, snad kromě medvěda, pumy a vlka, kterých je však příliš málo na to, aby mohli nějak výrazně počet prasat snížit. Výraznou roli mají také probíhající klimatické změny. Počty prasat se zvyšují především při mírných zimách, kdy mohou přežívat větší počty mláďat. Zatímco v minulosti se prasatům dařilo jen v jižních státech USA, v posledních desetiletích nemají problém pronikat i výrazně severněji. Rok co rok se biotop prasat posouvá asi o 12 kilometrů na sever.
Chování divokých prasat
Studovat chování divokých prasat je obtížné, jelikož prasata jsou velmi inteligentní, plachá, ostražitá a adaptabilní. Jsou schopna využívat širokou škálu geografických lokalit od mokrých bažin až po suché horské oblasti, vyhýbají se pouštím, vysokým horským oblastem s výrazným sněžením nebo intenzivním zemědělským oblastem, kde je obtížné se skrýt. K životu potřebují spolehlivé a dostupné zdroje krmiv, každodenní přístup k vodě a stínící a únikové prostory.
Prasata jsou společenská zvířata, která se typicky vyskytují ve skupinách od 2 do 30 jedinců. Základní sociální jednotkou je prasnice a její vrh, zatímco dospělí kanci žijí většinou osaměle. Denní aktivita divokých prasat se liší podle lokality. Protože člověk téměř vždy a všude působí na populaci divokých prasat, nelze je považovat za denní nebo noční zvířata. V poměrně nerušených oblastech mají prasata tendenci k denní aktivitě. Avšak intenzivní lovecký tlak nebo lidská aktivita během dne způsobí, že se prasata stanou nočními.
I když prasata putují krajinou, je oblast jejich putování či teritorium relativně stálé pro určitou skupinu. Velikost oblasti závísí na mnoha faktorech a dosahuje průměrně asi 10 km2. Putující prasata se obykle pohybují rychlostí 1-4 km za hodinu, ale jsou rychlí běžci a v otevřeném terénu dosahují rychlost 20-40 km za hodinu. Kromě toho mohou také přeskočit bariéry až metr vysoké. Prasata jsou velmi dobří a zdatní plavci, schopní překonat střední a velké řeky, stejně jako otevřené vody do vzdálenosti až 15 km.
Rodina divokých prasat v USA
Stopy výskytu divokých prasat
Regulace divokých prasat je úspěšná, pokud začne probíhat bezprostředně po jejich výskytu. Je důležité rychle identifikovat přítomnost volně žijících prasat zejména v oblastech, kde dříve nebyla. I přesto, že divoká prasata dokáží žít skrytě až téměř neviditelně, lze jejich přítomnost odhalit podle stop, která po sobě zanechávají.
Zřetelným a nejběžnějším znamením výskytu divokých prasat je rozrytá půda. Rozrývání zemského povrchu je typickým vzorcem chování při vyhledávání potravy pro všechna prasata, bez ohledu na věk nebo pohlaví a probíhá celoročně, i když frekvence a intenzita může být sezónní. Přičemž prasata vyrývají jednotlivé jámy (buď mělké nebo až do hloubky 50 cm) a brázdy o délce až několika metrů a sytematicky rozrývají plochy od několika čtverečních metrů až po půl hektaru.
Výskyt divokých prasat prozrazují také jejich typické otisky stop na zemi, trus a zejména snadno pozorovatelné stezky, které jsou nejzřetelnější, když protínají silnice nebo jiná otevřená stanoviště. Stezky divokých prasat sledují nejkratší možnou trasu z jednoho místa zájmu (např. zdroj vody) do jiného, bez ohledu na topografii nebo vegetaci. V hustém porostu prasata vytváří tunelové stezky, které mohou být prakticky používány jen divokými prasaty.
V okolí těchto stezek je typický výskyt mělkých, blátivých prohlubní, které mají oválný až podlouhlý tvar a odřených míst na stromech, skalách a plotových sloupcích, která prasata používají pro svoji hygienu, tj. ochlazování a zbavení se parazitů.
Škody způsobené prasaty
Rozrývání půdy a podrývání kořenů rostlin je pro okolní přírodu jeden z nejničivějších návyků divokých prasat. Dochází přitom k nežádoucímu obracení půdy a vystavení slunečnímu záření a oxidaci, což přerušuje přirozené půdní procesy a zabíjí mnoho mikroorganismů, které podporují a udržují zdravou půdu. Zároveň se snižuje vegetační pokryv, urychluje se vyluhování živin, eroze a sedimentace půdy ve stojatých vodách, což vede k jejich zatížení travním porostem a degradaci kvality vody.
Divoká prasata mohou působit velmi nákladné škody na téměř jakýchkoliv komerčních plodinách. Většina škod na kulturních rostlinách je způsobena pošlapáním a podrytím, pouze 5 až 10 % v důsledku skutečné spotřeby. Prasata dokáží cestovat na velké vzdálenosti, aby dosáhla plodin, které dozrály a žerou zemědělské plodiny v kterékoli fázi jejich životního cyklu - od semen až po zralé rostliny.
Vážné škody na stromech a lesních porostech působí prasata otíráním se o kmeny, kdy poškozují kůru stromů a zejména podrýváním a žvýkáním postranních kořenů stromů a vysazených sazenic. Ničení výsadby je nejčastější a nejnákladnější poškození lesů divokými prasaty. V jihovýchodních Spojených státech prasata zcela znemožnila výsadbu tamní borovice, jelikož dokázala ničit mladé stromy rychlostí 400 až 1 000 sazenic denně, jak bylo pozorováno v jedné studii.
Divoká prasata mohou přenášet všechny své nemoci na domácí prasata a některé nemoci na jiné divoké a domácí savce, včetně člověka. Odhaduje se, že prase je přenašečem zhruba 30 virových a bakteriálních onemocnění. Přenosy chorob a nákaz jsou nejvýznamnější a potenciálně nejdražší druhy škod, které divoká prasata mohou způsobit zemědělskému průmyslu. Mezi choroby, které vyvolávají největší obavy, patří brucelóza, Aujeszkyho choroba, africký mor prasat a také nebezpečné parazitární onemocnění, jež způsobuje svalovec stočený.
Prasata soutěží s původními druhy volně žijících živočichů o dostupné zdroje krmiv a také se živí širokou škálou druhů drobných zvířat, včetně ptáků hnízdících na zemi. Arogantní konkurencí a predací působí prasata vážné změny ekosystému, což v konečném důsledku vede k ekologickým katastrofám.
V zalidněných oblastech působí divoká prasata různé škody na majetku, rozbíjí postřikovače a potrubí zavlažovacích systémů, poškozují ploty a způsobují srážky s vozidly ap. Útoky na člověka jsou vzácné, většina útoků na člověka nastává, když jsou prasata ohrožená nebo zraněná.
Divoká prasata na Floridě, USA
Názory farmářů na zdivočelá prasata
Zajímavé výsledky přinesla studie v Texasu, kde se vyskytuje největší populace zdivočelých prasat (2,6 milionů kusů), ve které bylo dotazováno 775 farmářů na zkušenosti s divokými prasaty na jejich pozemcích. Výsledky ukázaly, že 89 % z nich považuje zdivočelá prasata za škodnou, polovině farmářů způsobila prasata ekonomické ztráty, 45 % farmářů vykazuje negativní dopad prasat na životní prostředí, 34 % má zkušenosti s přenosem nemocí a 30 % farmářů považuje prasata za vhodnou rekreační aktivitu pro lovce.
V této studii byly také analyzovány různé druhy škod, způsobené prasaty a ukázalo se, že nejčastější škodou jsou rozryté cesty, rybníky, pole a lesy (87 % případů), dále prasata působila škody na vodních tocích (65 %), na plodinách (53 %), na doplňkových krmivech (49 %), na oplocení (47 %), přenosem chorob na zvířata (10 %) a jen v 10 % případů prasata nezpůsobila žádné škody.
Škody páchané prasaty jsou různorodé, ale vždy jsou citelné a znatelné a jejich odstraňování je ekonomicky nákladné. Jak ukázala výše zmíněná studie, průměrné náklady na monitorování a regulaci stavů divokých prasat činily 2 631 dolarů na prase, zatímco průměrná ztráta způsobená jedním prasetem byla vyčíslena na 7 515 dolarů. To znamená, že kontrola stavů divokých, resp. zdivočelých prasat a jejich včasná regulace může ekonomický dopad škod podstatně snížit nebo zcela eliminovat.
