Úhyn selat
Analýza příčin úhynu selat
Příčiny úhynu selat jsou rozmanité a každý úhyn je ztráta pro rentabilní a efektivní produkci. Podíl úhynu selat se liší podle systémů chovu. Obecně platí, že v moderních výrobních systémech je přijatelný podíl mrtvých selat 3 až 5 %. Jakmile úhyn selat přesáhne 7 a více procent, je dobré provést analýzu příčin.
Prvním krokem ke zjištění příčin úhynu selat je přezkoumání záznamů o stádě, jako jsou věková struktura, délka březosti a distribuce porodů. Je známo, že u starších prasnic s vysokým počtem vrhů během života, je větší pravděpodobnost výskytu mrtvě narozených nebo málo vitálních selat. Zkrácené období březosti nebo naopak delší než 120 dní, byť o jeden den, může signalizovat výskyt nemocí nebo závadné krmení a je důvodem pro důkladnou analýzu. Doporučuje se identifikovat prasnice s výskytem komplikovaných porodů a jejich porody pak sledovat individuálně.
Druhým krokem je fyzická kontrola farmy, která poskytne další informace o zvýšeném výskytu mrtvých selat. Nutné je věnovat velkou pozornost ustájení, krmivu, krmným praktikám, organizaci porodů a dalším faktorům prostředí, které mohou stresovat prasnice.
Ustájení
Úhyn selat může být způsoben špatnými boxy pro selata, kdy selata umírají krátce po porodu kvůli podchlazení. Zatímco teplota v boxu pro selata je požadována kolem 30° C, neměla by okolní teplota ve stáji pro prasnice přesáhnout 24° C, aby se zabránilo riziku teplotního stresu u prasnic během porodu. Vysoká hladina oxidu uhelnatého ve vzduchu, způsobená například vadnými ohřívači plynu, může také výrazně zvýšit úhyn selat.
Krmení
Je dobré se ujistit, že skladba krmné dávky je vhodná pro prasnice v pozdní březosti. Prasnice, které jsou překrmovány a mají nadváhu, mají větší pravděpodobnost, že budou mít problémy s porodem a vyšší výskyt úhynu selat během porodu, zejména v teplém počasí.
Organizace porodů
V některých výrobních systémech je běžnou praxí používání prostaglandinů k synchronizaci porodů, ke kterým poté dochází během obvyklých pracovních hodin. Avšak, jsou-li tyto medikamenty podávány předčasně nebo v nevhodných dávkách během březosti, mohou ve skutečnosti zvýšit počet slabých a mrtvých selat.
Praxe ukázala, že je dobré mít zkušeného a pozorného ošetřovatele, který sleduje rizikové prasnice, zejména ty starší, a v případě potřeby jim poskytne náležitou pomoc. To nejen snižuje interval mezi selaty, ale minimalizuje to nepříznivý dopad velkých vrhů nebo selat a komplikovaných porodů.
Infekční versus neinfekční příčiny
Pro zjištění, zda je nejčastější příčinou výskytu mrtvých selat infekční agens, je nutná důkladná analýza historie stáda, která řeší následující otázky: Vyskytuje se velké množství prasnic s vysokými horečkami? Je výskyt potratů zvýšený? Existuje nárůst malých, slabých selat nebo mumií? Probíhají porody prasnic déle, než je obvyklé?
Pokud jsou odpovědi na tyto otázky ne, je možné se zaměřit na neinfekční příčiny. Pokud jsou odpovědi ano, je třeba provést rozsáhlejší vyšetření prostřednictvím spolupráce s veterinárním lékařem, který může sbírat vzorky pro testování, diagnostikovat a pomáhat chovatelům provádět příslušné intervence.
Existuje dlouhý seznam infekčních agens, která mohou způsobit zvýšený úhyn selat (v podstatě jakékoliv onemocnění, které může prostoupit placentou). První a možná nejvíce obávanou infekcí je reprodukční a respirační syndrom prasat (PRRS). Stádo infikované PRRS obecně vykazuje nárůst potratů, což vede k nárůstu mrtvých těl nebo mumií a snížení celkového počtu narozených selat. Některá další infekční agens, jako jsou např. chřipka, mor, erysipela, leptospiróza, parvoviry a enteroviry mohou způsobit vysokou horečku nebo nechutenství u prasnic a selhání reprodukce.
Úhyn selat před a po porodu
Obvykle jsou za ztráty při porodu považovány nálezy mrtvých selat pod prasnicí. Avšak podle toho, kdy nastala smrt, lze rozlišovat úhyn před porodem, při porodu a po porodu. Pokud selata uhynou před porodem, lze na nich pozorovat různé degenerativní změny, včetně změn barvy kůže nebo výskytu mumifikovaných selat, v závislosti na stupni vývinu. Selata, která uhynou během porodu nebo ihned poté, bývají normálně vyvinutá.
Zda se sele narodilo živé nebo mrtvé, je možné zjistit vyšetřením plic a průdušnic, které ukáže, jestli sele dýchalo. Plíce selete uhynulého před prvním nadechnutím jsou tmavě švestkové barvy, kdežto plíce, u kterých došlo k nadechnutí, jsou růžové a nahuštěné. Snadný pokus lze provést ponořením kousku plic do vody, jestli plíce plavou, sele se narodilo živé.
Životaschopnost selat
Snížená nebo vůbec žádná možnost přežít v daných podmínkách chovu je chápána jako špatná životaschopnost selat. V moderních produkčních systémech jsou selata s hmotností menší než 800 g nebo bez reflexu sání, který lze zjistit prstem uvnitř úst selete, považována za neschopná života a jsou vyřazena z chovu, jelikož jejich záchrana by byla nerentabilní.
Zvláštní péče o selata
Selatům s krátkodobě sníženou životaschopností je nutné věnovat zvláštní péči. Jelikož selata v normálním prostředí porodu rychle vyčerpají své minimální energetické zdroje, je nutné jejich bezprostřední umístění do příznivého prostředí (při teplotě nejméně 30° C, ideálně v izolovaném boxu s infračervenou lampou umístěnou v bezpečné vzdálenosti).
Selatům je třeba poskytnout rychlý zdroj energie. Ideální je prasečí kolostrum, získané při porodu a podávané seleti injekční stříkačkou. Použití žaludeční trubice k tomuto účelu není vhodné, protože nevyvolává stimulaci reflexu sání. Jako alternativní zdroj lze využít kravské nebo kozí kolostrum, v čerstvém stavu nebo hluboce zmrazené a k dispozici je i komerčně vyráběné umělé kolostrum.
V systémech, kde rodí několik prasnic současně, lze shromáždit všechna slabá selata do jednoho nového vrhu a přiřadit je k nové prasnici nebo je možné vrh rozdělit na dvě hmotnostní skupiny a menším selatům zabezpečit neomezený přístup ke strukům prasnice.
Velikost a hmotnost selat
Velikost a hmotnost selete je částečně předurčena již v období implantace. I když nejsou známy mechanismy, které vytváří velkou nebo malou placentu a tím i velké nebo malé sele, lze identifikovat některé faktory, které tento proces ovlivňují.
Genetické založení, resp. plemeno či hybridizace, hraje významnou roli. To je jasně patrné v rozdílech mezi chovem čistokrevných nebo křížených prasnic. Existují různé úrovně hybridního efektu mezi různými kombinacemi plemen a hybridů. Výběr vhodného plemene by měl zohledňovat schopnost tohoto plemene produkovat kvalitní životaschopné vrhy selat.
Výživa v souvislosti s implantací může hrát určitou roli, zejména během počáteční fáze březosti. Existují různé neidentifikované růstové faktory, které ovlivňují vytváření placenty. Například zkušenosti z terénu ukázaly, že velké problémy s životaschopností selat se vyskytují ve stádech, kde byly během prvních tří týdnů březosti krmeny vedlejší mléčné produkty, jako je syrovátka. Když byla dávka změněna na obiloviny, problémy zmizely. Důvody nejsou zcela známy, lze předpokládat, že v některých dietách mohou být přítomny neznámé látky nebo faktory inhibující růst.
Některé autority doporučují zvýšit denní krmnou dávku prasnicím během posledních 3 až 4 týdnů březosti, aby se zvýšila porodní hmotnost selat, zejména v zimním období.
· Analyzujte záznamy o stádě.
· Nenechte věk stáda přesáhnout sedmý vrh.
· Identifikujte problémové prasnice, kontrolujte jejich chování při porodu.
· Sledujte rozdíly mezi plemeny.
· Monitorujte oplodnění či inseminaci.
· Kontrolujte porodní kotce a prostředí ustájení.
· Poskytněte dobrou péči při porodu, zejména u prodloužených porodů.
· Zajistěte přiměřený zdroj tepla pro prasnici při porodu a pro selata po porodu.
· Kontrolujte zdravotní stav prasnic, hladinu hemoglobinu, výskyt vnějších a vnitřních parazitů.
Hledání příčin úhynu selat může být náročné, protože seznam možných příčin je dlouhý, ašak vyplatí se, jelikož jeho cílem je minimalizovat ekonomické ztráty. Pokud jsou vyloučeny nemoci jako možná příčina, souvisí zvýšený úhyn selat většinou s věkem prasnic a velikostí vrhu.
