Odchov selat
22 selat na prasnici není problém
Moderní genetika vytvořila vysoce plodné prasnice, které mají pravidelně vrhy s více selaty než struky. Důsledkem je relativně vysoký úhyn selat a často problém, jak udržet každé sele až do odstavu.
Peripartální syndrom prasnic
Genetická selekce vede k vyššímu počtu selat narozených se sníženou úrovní fyziologické zralosti, což je v negativním vztahu k evoluční strategii, která podporuje přežití nejschopnějších jedinců. U hyperproliferních (vysoce plodných) prasnic vzniká často tzv. peripartální syndrom, což je komplexní síť interakcí ovlivňujících prasnice a selata během peripartálního období neboli v období kolem porodu. Lze vysledovat, že existují některé významné faktory, které se podílí na vzniku syndromu a ovlivňují celoživotní užitkovost selat.
Především jde o podíl živě narozených selat. Jeho význam je zcela zřejmý, protože pokud se sele nenarodí živé, nemůže mít žádnou další užitkovost. Důležité je, že většina mrtvě narozených selat uhyne během porodního procesu a ve skutečnosti je zdravá na počátku porodu. V této oblasti existuje obrovský potenciál pro zlepšení. Dalšími faktory jsou porodní hmotnost, příjem kolostra a vitalita. Každý z těchto faktorů přispívá svým způsobem ke vzniku peripartálního syndromu. Obecně lze konstatovat, že prvních šest týdnů života selat je rozhodujících pro jejich celoživotní výkon.
Živě narozená selata
Zatímco genetická selekce zvýšila celkový počet narozených selat ve vrhu, podíl živě narozených selat se nezvýšil přiměřeně. Odhaduje se, že z podílu mrtvě narozených selat jich 75 % uhyne během porodu, přičemž nejčastější příčinou úmrtí je asfyxie (dušení). Podíl mrtvě narozených selat závisí na délce porodu, pořadí vrhu prasnice, porodní hmotnosti a retardaci růstu dělohy.
Přiměřená porodní hmotnost
Porodní hmotnost selat významně ovlivňuje jejich přežití a růst až do porážky. Četné studie ukázaly, že selata s porodní hmotností 1 kg mají 94 % šanci na přežití, ve srovnání se selaty pod 1 kg, u nichž je šance přežít pouhých 50 %. Navíc selata s porodní hmotností 1,5 kg jsou v průměru o 4 kg těžší ve věku 9 týdnů a porážkovou hmotnost dosahují o týden dříve ve srovnání se selaty jejichž hmotnost při narození je 1 kg.
Variabilita v porodní hmotnosti uvnitř vrhu vzniká během prvního měsíce březosti a je určena velikostí placenty, kterou lze ovlivnit genetickou selekcí. Další faktory, které působí na porodní hmotnost, zahrnují vaskularizaci placenty a průtok krve dělohou, stejně jako příjem bílkovin prasnicí během březosti. Výzkum ukázal, že rozdíly v porodní hmotnosti selat jsou nižší u prasnic, které ztratily v předchozím období laktace pouze 2 mm hřbetního špeku ve srovnání s prasnicemi, které ztratily 5 mm. Současné studie se zaměřují na to, jak řešit fyziologickou nezralost selat, protože nízká porodní hmotnost není jediným faktorem, který brání optimálnímu výkonu.
Adekvátní příjem mleziva
Kolostrum (mlezivo) je rozhodující složkou výživy selat, dodává jim živiny, mateřskou imunitu a mnoho bioaktivních prvků, které jsou důležité pro vývoj tkání a orgánů. Příjem mleziva je pozitivně korelován s hmotností selat v šesti týdnech věku a v době porážky. Bylo prokázáno, že množství přijatého mleziva ovlivňuje mortalitu selat před odstavem, která je čtyř až pětkrát vyšší u selat konzumujících nedostatečné množství kolostra ve srovnání se selaty, která mají mleziva dostatek (viz graf). Odhaduje se, že minimální množství mleziva k přežití je alespoň 30 % živé hmotnosti selete a že více než třetina selat trpí nedostatkem mleziva.
Jedním z faktorů ovlivňující příjem mleziva je schopnost prasnice produkovat jeho dostatečné množství. Vzhledem k tomu, že prasnice mají velké vrhy, může být tato schopnost zhoršena. Celková produkce mleziva nesouvisí s počtem narozených selat přímo, ale rozsah funkční tkáně mléčné žlázy je určující pro produkci mleziva a mléka od prasnice. Dalším faktorem je nedostatek kyslíku (hypoxie), způsobený obtížným porodem, který je častou příčinou příliš nízkého příjmu kolostra. Stejně tak chladné prostředí může u novorozeneckých selat vyvolat hypotermii a hypoglykémii, které negativně ovlivňují vitalitu a příjem mleziva. Do hry vstupuje také výživa prasnic, jelikož dobře navržené peripartální strategie krmení a specifické živiny zvyšují celkovou produkci mleziva a vitalitu selat při narození.
Dostatečná vitalita
Vitalita selat ovlivňuje schopnost konkurence o struky na vemeni, začátek kojení a udržení tělesné teploty. Bylo prokázáno, že přidušení selat během porodu negativně ovlivní začátek příjmu kolostra. Výzkum ukázal, že selata, která začala sát do 30 minut po porodu, měla předčasnou úmrtnost 6 % ve srovnání s 21 % úhynem selat, která zahájila kojení více než hodinu po porodu. Zatímco udušení je běžnou příčinou mrtvě narozených selat, mírné přidušení ohrožuje vitalitu a celoživotní užitkovost selat narozených živě.
Více selat než struků
Vysoce plodné prasnice jsou v současnosti běžným jevem a problém nastává, když počet selat přesáhne počet dostupných struků. Běžným řešením je vytvořit pěstounské prasnice, tj. prasnice, které místo návratu do dalšího chovného cyklu budou delší dobu produkovat mléko. To umožní nadpočetným selatům vyrůst.
Avšak chov pěstounských prasnic má řadu nevýhod. Jednak ovlivňuje ekonomiku chovu, jelikož prasnice po dobu kojení nových selat je ztracena pro účely chovu. Navíc pěstounská prasnice, která porodila před měsícem nebo delší dobou, dává jiný druh mléka než prasnice několik dní po porodu. To může znamenat, že selata nepřijímají přesný typ živin, které potřebují. Zatřetí, chov pěstounských prasnic je poměrně složitá logistická operace, která může vést ke stresu zvířat nebo k vyššímu riziku infekcí.
Automatický krmící systém pro selata
Novou technologii pro řešení problému s laktační kapacitou vyvinula firma Schils a nazývá se ALFF (Automatic Liquid Flexible Feeder), což je snadno přenosné zařízení, které umožňuje dočasně zvýšit kapacitu mléka pro porodní kotce. Je to velmi jednoduchý koncept, snadno se demontuje a snadno se přemísťuje.
Podstatou této myšlenky je udržet všechna selata pomocí automatického dávkovače tekutých krmiv. Krmící flexibilní automat zásobuje krmítka mlékem ve frekvenci jako prasnice a může sloužit dvěma prasnicím současně. Systém tak umožňuje vytvářet pěstounské prasnice ve stejné fázi laktace. Jeden vrh selat může být rozdělen mezi dvě další prasnice s krmícím automatem a jedna prasnice může být uvolněna, aby pomohla ostatním (viz schéma). V daném případě není žádná prasnice vyřazena z jejího produkčního cyklu, protože dělá to, co měla dělat stejně.
Schematické znázornění, jak lze s použitím krmícího automatu rozdělit tři vrhy do dvou. Modrá selata jsou z vrhu prasnice, která je ve stejné fázi laktace a je uvolněna pro pěstounské účely.
Odchovat 22 selat na prasnici není problém
Technologie automatického příkrmu selat byla testována v praxi na farmách v Nizozemsku. Studie ukázala, že ve 14 dnech věku byla selata ve skupině, která dostávala podporu, o 530 g těžší než v kontrolní skupině, rozdíl hmotnosti ještě vzrostl při odstavu v 28 dnech. Ve srovnání s kontrolní skupinou bylo odstaveno o 21 % více selat s hmotností větší než 8 kg a celkový úhyn do odstavu byl necelá 4 % (v Nizozemsku se toto číslo pohybuje na úrovni 13 %). Kromě toho výzkumný tým zjistil, že příjem mléčné náhražky nesníží příjem krmné dávky, ale spíše zvyšuje celkový příjem krmiva. Podstatným zjištěním je, že s podporou krmícího automatu ALFF lze bez problémů odchovat až 22 selat na jednu prasnici.
S pomocí automatického krmícího systému ALFF není problém odchovat až 22 selat na prasnici.
Firma Schils uvádí, že systém ALFF je plně použitelný i pro odchov selat bez prasnice, avšak pouze mimo Evropskou unii, jelikož tento typ chovu selat není v EU povolen kvůli welfare zvířat.
