Odstav selat
Vliv genetiky na odstav selat
Zda selata přežijí do odstavu, závisí na velkém počtu aspektů, z nichž jedna část souvisí s vitalitou selat, druhá s kvalitou prasnic a třetí s interakcí mezi prasnicí a selaty. Pro optimalizaci odstavu selat je nutné stanovit nejdůležitější charakteristiky zahrnující všechny tyto oblasti. Existuje rozsáhlý seznam faktorů, které ovlivňují počet a kvalitu odstavených selat.
Mnoho znaků spojených s odstavem selat má relativně nízkou dědičnost (0,05-0,30), což znamená, že na celkové proměnlivosti znaku se podílí větší měrou negenetické (resp. environmentální) vlivy, které mohou být řízeny jinými způsoby než šlechtěním. Například zdravotní nebo výživové doplňky, ustájení, technologie či regulace klimatu mohou korigovat zhoršené charakteristiky kvality selat nebo prasnic. V konečném důsledku jde o komplexní směs mnoha charakteristik, která začíná na genetickém základě. Genetika určuje maximální potenciál užitkovosti zvířete. Čím je genetické pozadí stáda jednotnější, tím snadnější a předvídatelnější je jeho řízení.
Genetický pokrok
Genetický pokrok v plodnosti prasnic se stal zřetelný v 90. letech díky statistické metodě BLUP (nejlepší lineární nestranná předpověď). Zatímco předtím byl genetický pokrok kolem 0,05 selete/rok, po zavedení metody BLUP se rapidně zvýšil a nyní dosahuje úrovně 0,3 až 0,4 selete ročně. Před několika desítkami let byl odstav selat 10 kusů oproti dnešním 16 selatům. S tím jak se počet odstavených selat zvyšuje, se zvyšují nároky na prasnice i selata. Příkladem je počet struků u prasnice. V osmdesátých letech bylo 12 nebo 13 funkčních struků považováno za přijatelné. Je pochopitelné, že soudobá úroveň reprodukce prasnic vyžaduje vyšší počet struků a vyšší produkci mléka. Šlechtění na počet struků je poměrně reálné (dědičnost 0,1-0,3) a v současné době je cíl 16 a více struků logický.
I když genetická selekce zvýšila celkový počet selat ve vrhu, počet živě narozených selat nerostl přiměřeným tempem. Rezervy zůstávají v podílu mrtvě narozených selat, kde nejčastější příčinou úhynu je asfyxie (udušení) a rizikovými faktory jsou prodloužený porod, pořadí porodu, retardace růstu dělohy a porodní hmotnost selat.
Životaschopnost selat
Přežití selat je částečně určeno jejich porodní hmotností, která je vysoce dědičná, ale negativně korelovaná s velikostí vrhu. To vyžaduje specifický přístup ve šlechtitelských programech na udržení porodní hmotnosti a vyrovnanosti vrhu při současném zvýšení jeho velikosti. Kromě toho se jeví, že selata o hmotnosti nižší než 800 gramů mají nižší schopnost přežití a pokud přežijí, poskytují nižší užitkovost.
Porodní hmotnost selat významně ovlivňuje nejen přežití do odstavu, ale také jejich růst až do porážky. Výzkumy prokázaly, že selata s porodní hmotností nad 1 kg vykazují 94 % přežitelnost ve srovnání s 50 % pro selata s porodní hmotností nižší než 1 kg. Navíc selata s porodní hmotností 1,5 kg jsou průměrně o 4 kg těžší ve věku 9 týdnů a dosahují porážkovou hmotnost o týden dříve než selata o hmotnosti 1 kg při narození.
Po porodu musí být selata aktivní, aby byla schopna přijmout dostatečné množství kolostra, které je rozhodující složkou jejich výživy. Dodává jim živiny, mateřskou imunitu a mnoho bioaktivních složek, které jsou klíčové pro vývoj tkání a orgánů selat. Z časového hlediska výzkum ukázal, že selata, která začala sát do 30 minut po porodu, měla předčasnou úmrtnost 6 % ve srovnání s 21 % u selat, která zahájila kojení více než jednu hodinu po porodu. Příjem mleziva je pozitivně korelován s hmotností selat při odstavu a také při porážce. Bylo prokázáno, že množství příjmu mleziva ovlivňuje mortalitu před odstavem. Úmrtnost byla průměrně čtyř až pětkrát vyšší u selat konzumujících nedostatečné množství kolostra ve srovnání se selaty s dostatečným příjem. Odhaduje se, že více než 30 % selat trpí nedostatkem mleziva.
Neméně důležitým aspektem přežití selat je jejich odolnost vůči chorobám. Před odstavem se u selat vyskytují četné druhy průjmů. Bakteriální průjmy jsou způsobeny především bakteriemi E. coli nebo Clostridium. Další příčinou mohou být viry jako TGE (přenosná gastroenteritida), PRRS (reprodukční a respirační syndrom) a PED (virus prasečí epidemie). U některých bakteriálních variant průjmů byla objevena genetická rezistence. Pro enterotoxigenní E. coli je známá genetická rezistence a některé moderní šlechtitelské programy se zaměřují na úplnou eradikaci genů citlivých na E. coli. Nedávno bylo také zjištěno, že reakci prasat na komplexní virové onemocnění PRRS lze geneticky vysvětlit až ze 40 %.
Kvalita prasnic
Genetický potenciál odstavu selat je možné posoudit podle přirozených rozdílů mezi plemeny. Nejznámějším plemenem s extrémně vysokým odstavem selat je čínské plememo meishan, které má velké vrhy a jak prasnice, tak selata mají některé vyjímečné vlastnosti, které přispívají ke zlepšení odstavu. Dokonce i velmi malá selata (méně než 800 gramů) mají velkou schopnost přežít. Nejpravděpodobnějším vysvětlením těchto špičkových výkonů prasat meishan jsou rozdíly ve složení mléka. První den mléko prasnic meishan obsahuje asi 11 % tuku, zatímco ostatní plemena dosahují průměrně pouze 6 %. Později v období laktace se procentuální obsah tuku vyrovnává na 8,5 vs. 6,5 %. Je logické, že složení mléka je klíčovým faktorem pro přežití selat. Malá selata mají omezenou kapacitu příjmu krmiva a koncentrovanější zdroj energie jim poskytne dostatek energie pro jejich potřebu.
Prasnice je pravděpodobně nejkritičtějším faktorem pro odstav selat. Moderní prasnice potřebují jiné přístupy než prasnice před několika desítkami let. Velikost vrhu se ohromně zvýšila. Další selata ve vrhu snižují jejich porodní hmotnost. Selekce podle porodní hmotnosti a velikosti vrhu musí být v rovnováze, aby se vytvořil vrh selat, který má optimální potenciál přežití. Bezprostředně po porodu jde o počet struků a produkci mleziva, později o produkci mléka. Přestože je nemožné měřit produkci mléka přímo od prasnice, lze produkci mléka poměrně přesně odhadovat z rozdílu aktuální hmotnosti selat a z porodní hmotnosti. Vážení selat v různých stádiích věku se ve většině šlechtitelských programech stalo rutinním.
Důležitá je schopnost prasnice produkovat dostatek kolostra, přičemž celková produkce mleziva nesouvisí s počtem narozených selat. Zdá se, jako by prasnice předem nevěděla, jak velký bude její vrh a nemůže tomu přizpůsobit produkci mleziva. Je známo, že množství funkční tkáně mléčné žlázy je určující pro produkci mléka prasnicí a totéž platí s největší pravděpodobností pro celkovou produkci mleziva.
Do hry vstupuje také výživa prasnic. Ukázalo se, že dobře navržené strategie výživy a krmení zvyšují celkovou produkci mleziva a mléka od prasnice. Příjem krmiva má dobrou dědičnost (0,2-0,3) a vzhledem k tomu, že vyšší produkce mléka vyžaduje vyšší příjem krmiva, zaměřují se šlechtitelské programy na zvýšení příjmu krmiva prasnicí. Byly vyvinuty technologie pro měření příjmu krmiva během laktace a implementovány do šlechtitelských programů. Příjem krmiva se týká nejen produkce mléka, ale je důležitý pro udržení tělesné kondice prasnic. Bylo zjištěno, že rozdíly v porodní hmotnosti selat se snížily, když prasnice ztratily pouze 2 mm hřbetního tuku ve srovnání s prasnicemi, které ztratily 5 mm hřbetního tuku v předchozím období laktace. Ztráta přílišné hmotnosti během laktace má negativní vliv na reprodukční výkon v následujících vrzích a na dlouhověkost prasnic.
Významným faktorem je příjem vody prasnicí. Vysoce výkonné prasnice mají příjem vody až 40 litrů za den. Bohužel zatím existuje málo informací o dědičnosti této vlastnosti, což bude pravděpodobně jeden z dalších kroků ve zlepšování šlechtitelských programů.
Interakce prasnice a selat
Interakce mezi prasnicí a selaty a její vliv na odstav má genetický základ. Chování prasnic během porodu je dědičné. Přílišná nervozita, časté vstávání a uléhání způsobují značné ztráty v důsledku zalehnutí selat. Agresivita vůči selatům se vyskytuje hlavně v průběhu porodu, ale může přetrvat i v období po porodu. Mateřskému chování prasnic je ve šlechtitelských programech zejména u mateřských linií věnována trvalá pozornost.
Vyvážený chov
Jedině vyvážený chov se stejnou pozorností na kvalitu selat a prasnic a jejich interakce je cesta k vysoké úrovni odstavu selat. Což znamená chovat stádo určité genetiky, schopné poskytovat velké množství odstavených selat. Takové stádo je tvořeno prasnicemi, které kombinují vysokou plodnost s dlouhověkostí a selaty, která mají vysokou životaschopnost a vynikající odolnost proti všem možným chorobám.
