Úhyn prasnic
Jak zabránit úhynům prasnic?
Úhyn prasnic se v poslední době stal horkým tématem. Klíčem k řešení je vědět, co problém způsobuje. S největší pravděpodobností jde o multifaktoriální problém, na kterém chovatelé, veterináři a specialisté na výživu individuálně a společně pracují. Otázkou však stále zůstává, jaké jsou přesné příčiny zvýšeného úhynu prasnic a na co zaměřit případné intervence? Úhyn je vždy problémem v chovech prasnic a jakékoli procento úhynu představuje výzvu pro všechny zainteresované strany.
Výběr správných prasniček
Reprodukční kapacita komerčních prasnic se během 20 let dramaticky změnila. 35 odstavených selat na prasnici za rok je vysoká reprodukční schopnost, která byla dosažena na základě genetického výběru robustnějších prasniček, jenž prokazují reprodukční zralost a zdravé nohy.
Z hlediska reprodukce je kritické hodnocení vnějších genitálií a břicha. Chovné prasničky by měly mít dobře vyvinutou vulvu, jakmile dosáhnou pohlavní dospělosti a minimálně sedm párů funkčních struků. I když první vrh nemusí dosáhnout počtu, ve kterém se používají všechny struky, má-li prasnička zůstat ve stádě a být úspěšná, musí mít kapacitu pro zvětšení velikosti vrhu, která přijde v pozdějším věku.
Strukturální spolehlivost prasniček je též kritickou oblastí, kterou je třeba řádně prozkoumat, než je prasnička zařazena do chovu. Důležité je sledovat, zda mají prasničky zdravé nohy, jelikož kulhavost je jedním z nejčastějších důvodů předčasné porážky či eutanazie na farmě. Vady končetin, které negativně ovlivňují dlouhověkost prasnice jsou například přední nohy s vybočenými koleny, rovná zadní nadprstí nebo houpající se zadní končetiny.
I přes výše uvedené znalosti a postupy je však stále možné identifikovat prasnice, které nikdy neměly být vybrány do chovu a proto stále zůstává otázkou, zda je vybírán vhodný chovný materiál k dosažení současných produkčních cílů.
foto George Hodan
Správný výživový program
Je naprosto nezbytné zajistit výživový program, který splňuje požadavky vyvíjejících se prasniček i dnešních prasnic. Stále existuje potřeba rozsáhlého základního výzkumu, který by přesně doporučil požadavky na živiny pro dnešní genetiku. Existují čtyři hlavní oblasti výživy, které vyžadují neustálý výzkum, jenž zahrnuje bílkoviny a/nebo aminokyseliny, energii, makro-minerály a mikro-živiny, jako jsou vitamíny a stopové prvky.
Obsah aminokyselin
Nedávné výzkumy na amerických komerčních farmách ukázaly, že neexistuje žádná výhoda z krmení lyzinem nad 1,05 %, zatímco dnes je v průmyslu doporučován obsah lyzinu až 1,2 %. Zdá se tedy, že v průmyslu existuje neshoda ohledně správného doporučení k dosažení optimálního výkonu. Proto je zapotřebí dalšího výzkumu, než dojde ke snížení všech aminokyselin. Také je třeba vzít v úvahu, zda jsou potřeby neesenciálních aminokyselin dostatečně zohledněny, jelikož jsou primární složkou kolagenu a vazů a jak to ovlivní výživové strategie pro zlepšení dlouhověkosti a snížení kulhání ve stádech.
Mastné kyseliny
Diety jsou často formulovány tak, aby splňovaly buď hodnotu metabolizovatelné energie (ME) nebo čisté energie (NE), popřípadě poměr lyzinu k energetické potřebě prasnice, ale tradičně se neuvažuje o účincích různých typů mastných kyselin. Například polynenasycené mastné kyseliny s dlouhým řetězcem jsou prekurzory několika zánětlivých mediátorů a vědci z Michiganské státní univerzity prokázali zvýšení DHA (kyseliny dokosahexaenové) v chrupavkách prasniček a prasnic krmených chráněným produktem z rybího oleje. Existují také náznaky, že různé typy mastných kyselin mění nejen výkon prasnic, ale také schopnost přežití selat a jejich růst. Tento výzkum vyvolává potřebu lépe porozumět výživě mastných kyselin pro prasnice nad rámec formulace požadavku čisté energie.
Vápník a fosfor
Kosti jsou hlavní strukturní složkou prasnic a jsou složeny přibližně z 60 až 70 % minerálů, převážně vápníku a fosforu. Podobně jako v případě aminokyselinové a energetické výživy existuje v průmyslu široká škála doporučení pro vápník a fosfor. Například v roce 2012 doporučila Národní rada pro výzkum (NRC) v USA 0,60 – 0,76 % vápníku, zatímco firma PIC (2016) doporučuje prasnicím 0,85 % celkového vápníku a nový výzkum z Univerzity v Illinois navrhuje změnit požadavky na vápník na stravitelné vs. celkové hodnoty. Jednotné závěry zatím u prasnic chybí, ale mnohé výzkumné týmy na tom intenzivně pracují.
Vitaminy
Kromě toho je dobře známo, že vitamin D hraje zásadní roli při vstřebávání vápníku, homeostázi a tvorbě kostí, ale také se podílí na imunitním systému. I přesto, že doporučené dávky v dietách pro březí a kojící prasnice se pohybují od 800 do 2 200 MJ/kg, se objevují nálezy s výskytem nízkých, ne-li nedostatečných hladin vitaminu D v séru prasnic ve srovnání s referenčními hodnotami. Jsou tedy hladiny vitaminu D přiměřené?
Vitamin C se nepovažuje za nepostradatelnou živinu, protože prasata mají schopnost syntetizovat vitamin C díky enzymu gulonolaktonoxidáza. U lidí však gen L-gulonolaktonoxidázy zmutoval a proto je vitamin C v lidské výživě nepostradelný. Poslední dobou se objevuje otázka, zda díky plodnější genetice nedochází k podobné mutaci též u prasnic? Například v dánské studii byl v chovech prasnic zaznamenán dědičný nedostatek vitaminu C. U prasnic byly pozorovány klinické příznaky jako malátnost, neochota pohybovat se, otoky kolem kloubů a příznaky bolesti při dotyku, podobně jako při kurdějích u lidí. Doplnění vitaminu C tyto příznaky vyléčilo. Vitamin C je také nezbytný při tvorbě kolagenu, aktivaci vitaminu D, imunity a podílí se na diferenciaci pojivové tkáně v embryonálních buňkách. Nedostatek tedy může mít přímý dopad na reprodukci prasnic.
foto Petr Kratochvil
Stopové prvky
A konečně, na stopové prvky by se nemělo zapomínat, protože existuje řada pokusů, které poukazují na použití organických stopových minerálů při prevenci kulhání prasnic. Ale známe dnes všechny stopové prvky, které jsou možná biologicky nezbytné? Například bór patří do skupiny, která obsahuje také hliník. Většina analýz dokáže detekovat hliník, ale není naprogramována na analýzu boru. Podobně neexistuje žádná schválená přísada do krmiva pro bór. I přesto, že význam bóru pro výživu rostlin byl rozpoznán již v roce 1926, nejevil se jako nezbytný pro hospodářská zvířata až do 80. let minulého století. Studie u kuřat však naznačila, že bór stimuloval růst a částečně zabránil abnormalitám nohou z nedostatku vitaminu D. Od této první studie se objevují rostoucí důkazy, že bór hraje roli v mineralizaci a struktuře kostí. Byl také spojen s energetickým metabolismem, citlivostí na inzulín, imunitním systémem a embryonálním vývojem. Na periodické tabulce je mnoho dalších prvků, které stojí za to zvážit.
Mykotoxiny
Zearalenon je primární mykotoxin, který přichází v úvahu, když se vyskytnou problémy s reprodukcí prasnic. Mnohokrát však při odběru vzorku nejsou zjištěny žádné mykotoxiny nebo na úrovních, které nejsou považovány za problematické. Avšak existuje stále více důkazů, že i velmi nízká koncetrace zearalenonu může mít vliv na reprodukční trakt už za šest dní po kontaminaci. Stále však chybí výzkum, který by vyhodnotil pulsy kontaminovaného krmiva po celou dobu života prasničky nebo prasnice a jak ovlivňují jejich životnost.
Správná péče o prasnice
Důležitou oblastí z hlediska úhynu je péče o prasnice. V nedávné dánské studii dospěli vědci k závěru, že většina úhynů bez asistence (tj. bez euthanazie) se vyskytovala v porodní stáji a mezi mladšími paritami (1–3). To znamená, že buď prasnice umírají v porodní stáji z extrémně akutní patologie, kde proces úhynu je rychlý (např. střevní záněty, srdeční selhání, porodní komplikace) nebo nejsou včas zachyceny jemné příznaky nemoci.
Prasečí průmysl odvedl vynikající práci při ošetřování selat a zlepšování péče o ně v prvních dnech života, ale možná není věnován dostatek času na ošetřování a hodnocení stavu prasnic. Možná to samé platí pro určení skutečné příčiny úhynu na farmě. Zásadním krokem k pochopení toho, co je příčinou nárůstu úhynů prasnic, je školení ošetřovatelů k identifikaci abnormalit (např. s využitím fotografie). Úzká spolupráce s veterinářem je dalším krokem ke zjištění problémů a jejich řešení na úrovni stáda. Důležitou otázkou je, jak bude probíhat výzkum ke stanovení správných požadavků na živiny, nad rámec tradičních postupů a péče o prasnice.
