Selekce pro přežití prasat

Selekční strategie pro přežití prasat

Přežití rostoucích prasat až do porážkového věku není pouze významným faktorem ziskovosti, ale má také důsledky pro dobré životní podmínky zvířat. Existuje značný prostor pro zlepšení úhynu prasat před a po odstavu prostřednictvím managementu a šlechtění pro lepší přežití.

 

Klíčové znaky užitkovosti

Klíčovými ukazateli užitkovosti v systémech produkce prasat jsou počet selat odstavených na prasnici za rok, zachycující úroveň reprodukce a přežití před odstavem, a počet prasat prodaných na prasnici za rok, zachycující přidaný vliv přežití po odstavu.

 

Vysokého počtu odstavených selat je dosaženo maximalizací živě narozených selat a jejich následné schopnosti přežít až do odstavu, zatímco vysokého počtu prodaných prasat je dosaženo maximalizací počtu odstavených selat spolu se schopností prasat přežít od odstavu do porážky.

 

Za poslední tři desetiletí zvýšily komerční chovy po celém světě cíle počtu odstavených selat z 20 na 30, většinou díky úspěšné selekci pro zvýšení velikosti vrhu. Avšak vysoká velikost vrhu může být doprovázena zvýšeným počtem mrtvě narozených selat, snížením přežití potomstva a zhoršením kvality selat při odstavu a prodeji.

Klíčovými ukazateli užitkovosti v systémech produkce prasat jsou počet odstavených selat a počet prodaných prasat na prasnici za rok (foto Mark Stebnicki).

 

Aspekty přežití v různých fázích výroby

Přežití prasat je výsledkem komplexních interakcí mezi prasnicí, seletem a prostředím. Existují klíčová časová období, která představují různé fáze úhynu:

• Fáze I – porodní ztráty, tj. počet mrtvě narozených selat
• Fáze II – ztráty bezprostředně a v prvních dnech po porodu
• Fáze III – úhyny od zahájení sání do odstavu, včetně selat, která nepřežijí odstav a/nebo jsou nízké kvality
• Fáze IV – po odstavu až do konce období odchovu (obecně 70 dnů věku)
• Fáze V – od odchovu až do porážky

Tyto fáze jasně definují nejnáročnější období pro přežití potomstva, což jsou první dny po narození, kdy selata přecházejí z děložního do mimoděložního prostředí, a poté znovu po odstavu, kdy selata přecházejí z mléka na pevnou stravu a dochází k míchání s neznámými prasaty.

Nejnáročnější období pro přežití selat jsou první dny po narození a poté znovu po odstavu (foto Michelle Peeters).

 

Pokud jde o mrtvě narozená selata, byly identifikovány následující příčiny:

• mateřské prostředí a přeplněnost
• tvar a velikost selete
• průběh a pořadí porodu
• schopnost selete odolat udušení nebo hypoxii 

Přežití selat ve všech fázích bylo identifikováno jako jeden z hlavních faktorů ovlivňujících ekonomickou výkonnost produkce prasat na celém světě. Velikost vrhu (celkový počet narozených a počet živě narozených) a procento úhynu (mrtvě narozená, před odstavem a po odstavu) se v jednotlivých zemích liší, jak je uvedeno v tabulce 1. Úhyn prasat ve všech fázích bez ohledu na velikost vrhu je příliš vysoký na to, aby byl považován za udržitelný a má podstatný dopad na užitkovost.

 

Tabulka 1. Referenční hodnoty z Austrálie, USA a Dánska v roce 2021 (Harper a Bunter, 2024)

Vlastnost	Austrálie	USA	Dánsko
Celkem narozeno (ks)	12,9	15,1	19,8
Počet živě narozených (ks)	11,7	13,5	17,9
Mrtvě narozených (%)	6,6	7,3	8,3
Úhyn před odstavem (%)	11,5	14,1	15,2
Úhyn po odstavu (%)	4,1	6,8	7,5
Zdroj	Srovnávací zpráva APL (2021)	Národní rada pro vepřové maso (2022)	Hansen (2022)

 

K odhadu ekonomických nákladů na 1 % zvýšení úhynu při porodu, před odstavem a po odstavu byly použity modely ekonomického hodnocení s ohledem na typický australský systém produkce prasat. Vypočítané dolarové hodnoty jsou uvedeny v tabulce 2. Počet zvířat, která uhynou po odstavu, není tak vysoký jako před odstavem, ekonomická ztráta je však v této fázi mnohem významnější kvůli akumulovaným nákladům na chov spojených s každým zvířetem. Změna úhynu před odstavem o něco málo přes 3 % vede k podobné změně zisku na prase jako změna úhynu po odstavu o 1 %.

 

Tabulka 2. Ekonomické ztráty v australských dolarech (AU$) při zvýšení úhynu o 1 % během porodu, před a po odstavu u jatečných prasat a selektovaných prasniček (Harper, 2023)

Zvýšení úhynu o 1 %	AU$/prase	AU$/prasnička
Při porodu	−0,04	−1,44
Před odstavem	−0,58	−22,28
Po odstavu	−1,85	−71,49

 

Vliv velikosti vrhu a porodní hmotnosti

Před zaváděním potenciálních genetických strategií je důležité porozumět vztahu mezi velikostí vrhu a porodní hmotností selat. Velikost vrhu nejen primárně ovlivňuje porodní hmotnost jednotlivých selat, ale jak se velikost vrhu zvyšuje:

• kvalita selat při narození se může zhoršit v důsledku intrauterinního shlukování, což zpomaluje fyziologický vývoj plodu během březosti;
• doba porodu může být prodloužena, což vede k větším potížím s porodem a zvýšenému výskytu hypoxie;
• přístup selat ke zdrojům prasnic může být narušen, protože později narozeným selatům (devátým a více) trvá déle najít struky;
• selata mohou převyšovat počet dostupných struků pro kojení, což vede k hladovění. 

Rostoucí velikost vrhu při narození způsobila snížení průměrné porodní hmotnosti selat spolu se zvýšením její variability v rámci vrhu, kvůli zmenšení děložního prostoru pro vývoj plodu a množství živin dostupných pro každý plod. Tento trend má přímé důsledky pro přežití selat. Pokud jde o přežití před odstavem, některé studie uvádí, že selata s porodní hmotností nad 1,8 kg měla míru přežití před odstavem přes 90 %, zatímco selata s porodní hmotností pod 700 g měla míru přežití pouze 33 % (nebo 44 % pro selata pod 1 kg). Škodlivý účinek nízké porodní hmotnosti se přenesl do období po odstavu, kdy selata s hmotností pod 700 g mají méně než 40 % šanci na přežití v odchovu (fáze IV) ve srovnání s téměř 90 % mírou přežití, pokud porodní hmotnost byla nad 1,7 kg. Tyto výsledky ukazují, že existuje zvýšené riziko úhynu před i po odstavu v souvislosti s nízkou porodní hmotností.

 

Se zvyšující se úrovní produkce prasnic vzrůstá význam vhodného managementu a výživy prasnic k zajištění jak přiměřeného vývoje selat během březosti, tak zdraví a kondice prasnic při porodu. Zdravotní stav prasnice má významné důsledky pro přežití selat. Vysoký výskyt mrtvě narozených selat souvisí se zvýšením úhynu selat před odstavem a je spolehlivějším ukazatelem výsledků laktace než užitkovost prasnice samotné. Zdraví prasnice má dopad na schopnost přijímat potravu, laktovat a poskytovat výživu selatům.

 

Lehká selata při narození mají zvýšený úhyn před odstavem, protože mají delší časový interval mezi narozením a prvním sáním, sníženou schopnost soutěžit s partnery z vrhu o struk a zhoršenou schopnost správně sát. Selata trpící silnou sourozeneckou konkurencí a nízkou porodní hmotností méně soutěží o struky s partnery z vrhu během kojení a následně požívají méně mleziva. Lehčí selata mají také vyšší poměr plochy povrchu k objemu, což snižuje jejich schopnost udržovat tělesnou teplotu, což má za následek větší náchylnost k tepelným ztrátám a hypotermii.

 

V důsledku toho se očekává, že s rostoucím celkovým počtem narozených selat se bude zvyšovat i úhyn v důsledku klesající porodní hmotnosti. Harper (2023) pomocí rozsáhlého souboru dat (> 400 000 záznamů) prokázal, že celkový počet narozených má silnou lineární asociaci s porodní hmotností selat, přičemž porodní hmotnost se snižuje se zvyšujícím se počtem narozených selat. Se zvýšením celkového počtu narozených se zvýšil i úhyn selat, ale nelineárním způsobem. Výsledky poskytují důkaz, že aplikace úspěšných genetických strategií ke zvýšení celkového počtu narozených selat nevede všeobecně ke zvýšení úhynu, jinak řečeno, vysoký počet celkem narozených selat a nízký úhyn jsou možné.

Pro porodní hmotnost selat jsou důležitější okolnosti ovlivňující vrh než genetická výbava samotného selete (foto Petr Kratochvil).

 

Selekce pro zlepšení porodní hmotnosti selat

Hmotnost selat při narození je jediným největším faktorem ovlivňujícím přežití před a po odstavu a jak je uvedeno výše, existuje silný lineární antagonistický vztah mezi velikostí vrhu a porodní hmotností. V chovu prasat byla porodní hmotnost historicky hodnocena jako vlastnost prasnice pro ukazatel přežití selat. Na genetické úrovni existují mezi těmito vlastnostmi negativní genetické korelace, ale uváděná velikost se mezi studiemi liší a pohybuje se mezi -0,30 a -0,56. Typicky jsou genetické korelace silněji negativní u populací s nižší střední porodní hmotností.

 

Genetické parametry porodní hmotnosti jako znaku selete se v literatuře vyskytují zřídka. Harper (2023) pomocí výše uvedeného souboru dat odhadl dědičnost pro porodní hmotnost selat jako velmi nízkou (0,04), zatímco mateřské genetické vlivy byly téměř třikrát vyšší (0,11) a negenetické běžné vlivy na porodní vrh byly největší (0,20). Genetická korelace mezi porodní hmotností a úhynem před odstavem byla relativně nižší než fenotypová korelace. To naznačuje, že porodní hmotnost a přežití jsou dvě geneticky odlišné vlastnosti a že genetický příspěvek k tomuto antagonistickému vztahu byl méně důležitý než příspěvek matky nebo prostředí k fenotypovým vlivům. Tento výzkum ukazuje, že pro porodní hmotnosti jednotlivých selat byly důležitější okolnosti než genetická výbava samotného selete.

 

Autoři doporučují, že do šlechtitelských programů by měla být zahrnuta spíše průměrná porodní hmotnost na úrovni prasnice než porodní hmotnost jednotlivých selat, aby se udržela porodní hmotnost selat, s přidanou výhodou zlepšení přežití před a po odstavu při selekci prasnic pro větší velikost vrhu. Relativní vážení velikosti vrhu a průměrné porodní hmotnosti selat by mělo být provedeno způsobem, který zabrání výběru těžkých prasat z malých vrhů.

 

Selekce pro přežití na úrovni vrhu

Přežití ve vrhu se týká počtu živých selat v určitém časovém bodě laktace. Pro selekci se využívají dva časové body, 5. den po oprasení a den odstavu. Nejúčinnější časový bod, který je třeba zvážit, závisí na biologických, logistických a environmentálních faktorech, a je tedy závislý na populaci. Přežití selat, je-li považováno za vlastnost prasnice, je typicky reprezentováno jako procento úhynu ve vztahu k počtu narozených selat nebo živě narozených a analyzováno na úrovni vrhu. Dědičnost přežití vrhu jako znaku prasnice byla zjištěna mezi 0,05 a 0,10.

 

Dánský průmysl prasat byl schopen dosáhnout velké velikosti vrhu při narození, ale toto zlepšení nebylo zcela realizováno při odstavu kvůli zvýšenému úhynu selat před odstavem. V důsledku toho byla vyvinuta vlastnost nazývaná velikost vrhu 5. den. Tato vlastnost se však týkala pouze selat, která zůstala se svou biologickou matkou, s vyloučením všech selat s pěstounskou péčí. Protože k většině úmrtí v této populaci došlo během prvních pěti dnů po porodu, byla v tomto časovém bodě zachycena velká část genetické variability pro přežití. Taková strategie ignoruje roli, kterou hrají prasnice v přežití selat a nezohledňuje úhyn v pozdější laktaci. V některých zemích byla preferovanou strategií selekce podle počtu živě narozených selat namísto celkového počtu, protože má pozitivní dopad na snížení ztrát selat.

Ekonomická ztráta z úhynu po odstavu je mnohem vyšší kvůli akumulovaným nákladům na chov.

 

Selekce pro přežití na úrovni selat

Pokud je úhyn založen pouze na základě záznamů o prasnicích, existují skryté informace, které lze oddělit, když jsou zaznamenávány informace o jednotlivých selatech od narození. Ve většině studií se genetický efekt matky obecně týká vlivu genů biologické matky, ale pokud jsou známy podrobnosti o pěstounské péči, mohly by se maternální genetické vlivy týkat také pěstounské prasnice. Kromě toho mohou být v modelech pro posouzení přežití podle záznamů o selatech důležité vlivy vrhu a opakovatelnost vrhů prasnic.

 

Přežití selat se typicky měří jako binární znak (tj. mrtvé nebo živé, 0/1) a běžně se hodnotí pomocí lineárních modelů s předpokladem spojitého rozdělení. Nicméně, úhyn není ovlivněn pouze geny samotného selete, ale také geny od biologické matky (např. prostřednictvím porodní hmotnosti) a od pěstounky (např. prostřednictvím laktace). Přímé genetické vlivy přežití odkazují na genetickou zásluhu jednotlivých selat přežít, a to prostřednictvím rozdílů v jejich vlastním adaptivním chování u velkého množství environmentálních stresorů (jako je hierarchické usazení ve vrhu, příjem mléka, termoregulace a rychlost růstu).

 

Genomika zlepšuje přežití

Začlenění genomických informací do odhadu plemenných hodnot v komerčních šlechtitelských programech je způsob, jak zvýšit genetický zisk zejména pro málo dědičné vlastnosti, jako je přežití. Genomická data zlepšují selekční odezvu zlepšením přesnosti odhadu plemenné hodnoty, údajně až o 50 % u znaků přežití, zrychlením rozhodování o selekci a zkrácením generačních intervalů.

 

V komerčních šlechtitelských programech nejsou genotypována mrtvá zvířata kvůli nákladům na testování, což může při použití genomického modelu vést ke zkreslenému odhadu složek rozptylu a plemenných hodnot. Avšak když jsou genotypována jak živá, tak mrtvá prasata, je dosaženo dalšího zvýšení přesnosti a zlepšení vlastností úhynu.

Velikost vrhu, porodní hmotnost a přežití selat ve fázích před i po odstavu lze současně zlepšit prostřednictvím dobře vyvážených cílů chovu.

 

Vyvážený přístup ke zlepšení přežití

Pro úspěšný selekční program může kombinace průměrné porodní hmotnosti selat na úrovni vrhu a údajů o úhynu založených na záznamech selat (nejen pouze porodní hmotnosti) poskytnout nejlepší odpověď na přežití selat. Kromě toho lze provést genetické hodnocení úhynu na úrovni selat pomocí modelu, který zahrnuje přímé a aditivní genetické vlivy matky, což umožňuje souběžnou selekci pro vlastnosti selat i prasnic (známé nebo neznámé), které jsou důležité pro výsledky přežití selat.

 

Navíc, protože dědičnost u přímých a mateřských znaků spojených s přežitím selat a genetická korelace mezi nimi jsou nízké, měly by být plemenné hodnoty pro tento znak odhadnuty z velkých dobře strukturovaných souborů dat, tj. kandidátská zvířata by měla mít velký počet blízkých příbuzných. Navzdory nízké dědičnosti je přítomna genetická variabilita a je možná selekce pro zvýšení přežití prasat.

 

© 2024