Welfare prasat v EU

Legislativa EU pro welfare prasat

Záležitosti týkající se dobrých životních podmínek zvířat (welfare) jsou v Evropské unii na předním místě po desetiletí a byla přijata řada směrnic na ochranu hospodářských zvířat. Tyto směrnice mají pomoci zajistit minimální úroveň welfare v celé EU, ale národní legislativy se mezi členskými státy často liší.

Většina členských států stále nedodržuje poskytování manipulovatelného materiálu, s výjimkou Švédska, Finska a Polska.

 

Přísnější legislativa

Analýza změn v průběhu času odhalila, že legislativa na národní úrovni se obecně zpřísnila v souladu se směrnicemi EU a že řada členských států zavedla další právní předpisy o welfare, které překračují minimální požadavky EU (viz tabulka).

 

Členské země s legislativou nad rámec Evropské unie na klíčové aspekty welfare prasat (Wallenbeck et al., 2024).

Země	ustájení prasnic během březosti	ustájení prasnic během laktace	ustájení rostoucích prasat	věk při odstavu	kupírování ocasu	manipulovatelný materiál	celkem
Švédsko	ano	ano	ano	ano	ano	ano	6
Dánsko	ano		ano		ano	ano	4
Rakousko	ano	ano	ano			ano	4
Německo	ano		ano			ano	3
Finsko					ano	ano	2
Nizozemí	ano		ano				2

 

 

Právní předpisy týkající se welfare prasat jsou zvláště zajímavým případem, pokud jde o jejich vývoj v čase, protože konvenční chov prasat se v celé Evropě provádí v rámci stále intenzivnějších forem produkce.

 

Klíčové aspekty welfare prasat

Klíčové aspekty welfare v chovu prasat, které podstatně ovlivňují ekonomickou výkonnost farem a mezinárodní konkurenceschopnost jsou následující:

• ustájení prasnic během březosti
• ustájení prasnic během laktace
• ustájení rostoucích prasat
• věk při odstavu
• kupírování ocasů
• manipulovatelný materiál

Ustájení prasnic během březosti

Prvním právním předpisem EU se závaznými požadavky na skupinové ustájení prasnic byla směrnice Rady 2001/88/ES, která stanoví, že prasnice a prasničky musí být během části březosti chovány ve skupinách s 10 nebo více prasnicemi. Tato legislativa se uplatňovala na všechny nové nebo přestavěné budovy od roku 2003, přičemž pro všechny ostatní vstoupila v platnost 1. ledna 2013. Směrnice Rady 2008/120/ES přidala další minimální standardy pro chov prasat. Březí prasnice musí být chovány ve skupinovém ustájení od čtyř týdnů po porodu do jednoho týdne před očekávaným porodem. Celková volná podlahová plocha musí být alespoň 1,64 m² pro prasničky a 2,25 m² pro prasnice. Minimálně 0,95 m² dostupné plochy na jednu prasničku a alespoň 1,3 m² na prasnici musí tvořit souvislá pevná podlaha, z níž maximálně 15 % je vyhrazeno pro odvodňovací otvory.

 

V Dánsku, Rakousku a Německu vyžadují vnitrostátní právní předpisy týkající se ustájení prasnic během březosti o něco více prostoru, než je evropské minimum z roku 2013. Švédsko vyžaduje od roku 1988 skupinové ustájení po celou dobu, ale ne poslední týden březosti. Legislativa přijatá v Nizozemsku, která vstoupila v platnost v roce 2013, vyžaduje stejnou plochu pro prasničky a prasnice (2,25 m²) a skupinové ustájení od čtyř dnů po odstavu do jednoho týdne před porodem.

 

Ustájení prasnic během laktace

Směrnice Rady 91/630/EHS nespecifikuje minimální velikost kotce pro laktující prasnice, ale stanoví, že prasnice musí mít možnost bez potíží lehnout, odpočívat a vstát a mít čistou, přiměřeně odvodněnou a pohodlnou plochu na ležení. Ve směrnici Rady 2001/93/ES bylo stanoveno, že v týdnu před očekávanou dobou porodu musí být prasnicím a prasničkám podán vhodný hnízdní materiál v dostatečném množství. Uvazování prasnic a prasniček bylo v EU zakázáno v roce 2006.

 

Švédsko je jedinou zemí s plně zavedeným požadavkem na systémy volného porodu, od roku 1988. V roce 2004 začalo Rakousko po renovaci budov vyžadovat volné porodní systémy.

Většina členských států dodržuje legislativu EU, pokud jde o ustájení prasnic, ustájení prasat v růstu a věk při odstavu (foto Stefanie Poepken).

 

Ustájení rostoucích prasat

Směrnice Rady 91/630/EHS specifikuje minimální volnou podlahovou plochu, která musí být k dispozici každému odstavenému praseti chovanému ve skupině. Minimální podlahová plocha závisí na velikosti prasat a pohybuje se od 0,15 m² pro prasata vážící méně než 10 kg do 1,00 m² pro prasata vážící více než 110 kg. Všechny nové budovy postavené po roce 1994 musely tuto normu splňovat, zatímco všechny ostatní budovy ji musely splňovat do roku 1998. Ve výjimečných případech bylo možné povolit přestavbu až do roku 2005. Maximální povolená šířka roštových podlah pro prasata ve skupinovém chovu je uvedena ve směrnici Rady 2008/120/ES.

 

Několik členských států požaduje větší podlahovou plochu na zvíře ve srovnání s minimálními požadavky EU a některé členské státy požadují také částečně pevnou podlahu, což legislativa EU nevyžaduje. Legislativa ve Švédsku (od roku 1991) a Nizozemsku (od roku 2013) ukládá nejštědřejší požadavky na podlahovou plochu. Německo požaduje od roku 2006 o něco větší podlahovou plochu pro prasata těžší než 20 kg živé hmotnosti. Částečně pevnou podlahu požadují Švédsko, Nizozemsko a Německo (od roku 2000). Dánsko kromě částečně pevné podlahy vyžaduje systémy mlžení umožňující prasatům regulovat tělesnou teplotu (od roku 2000). Rakouské právní předpisy, které vstoupily v platnost v roce 2005, požadují pro prasata ve velikostní kategorii 85–110 kg živé hmotnosti větší prostor, než je minimum EU.

 

Věk odstavu

Směrnice Rady 91/630/EHS stanovila minimální věk při odstavu 28 dní, pokud není nepříznivě ovlivněna pohoda prasnice nebo selat, ve všech hospodářstvích od 1. ledna 1994. Směrnice Rady 2001/93/ES uvádí, že selata mohou být odstavena až o sedm dní dříve (ve věku 21 dní), pokud jsou přesunuta do specializovaných stájí, které jsou vyprázdněny, důkladně vyčištěny a dezinfikovány před zavedením nové skupiny a které jsou odděleny od stájí, kde jsou chovány prasnice, aby se minimalizoval přenos chorob na selata.

 

Švédsko je jedinou zemí s přísnějšími požadavky na věk při odstavu, minimálně 28 dnů, ale nikoli průměrný věk šarže, ale věk nejmladšího selete v šarži. V roce 2017 byl minimální věk odstavu ve Švédsku u některých selat snížen na 21 dní, pokud jsou splněny určité požadavky.

 

Kupírování ocasů

Zákaz kupírování ocasů byl poprvé zaveden na úrovni EU v roce 1991 prostřednictvím směrnice Rady 91/630/EHS, která vstoupila v platnost v roce 1994 (pouze s malými úpravami ve směrnicích Rady 2001/93/ES a 2008/120/ES). Kupírování ocasů nesmí být prováděno rutinně, ale pouze v případě, že existují důkazy o poranění ocasů od jiných prasat a poté, co byla přijata další opatření k zabránění kousání ocasů.

 

Vzhledem k pokračujícímu používání rutinního kupírování ocasů v mnoha členských státech bylo přijato právně závazné doporučení Komise 2016/336 o aplikaci směrnice Rady 2008/120/ES a průvodní dokument o osvědčených postupech s ohledem na prevenci běžného kupírování ocasů a poskytování obohacovacích materiálů prasatům. Komise zahájila tříletý akční plán se zaměřením na informace a konzultace o zavádění osvědčených postupů v roce 2017. Kromě toho Komise požádala všechny členské státy, aby vypracovaly národní akční plány k dosažení souladu se směrnicí Rady 2008/120/ES do prosince 2018.

 

Švédsko zakázalo kupírování ocasů, s výjimkou lékařských účelů, před rokem 1991. Přísnější finská legislativa o kupírování ocasů vstoupila v platnost v lednu 2004. Dánsko povoluje kupírování ocasů pouze mezi druhým a čtvrtým dnem po narození a pouze polovinu ocasu, od roku 2003.

Kupírování ocasů má zdaleka nejnižší stupeň souladu v rámci členských států EU (foto Mark Stebnicki).

 

Manipulovatelný materiál

Směrnice Rady 91/630/EHS stanoví, že všechna prasata musí mít možnost získat slámu nebo jiný vhodný materiál nebo předměty s přihlédnutím k prostředí a hustotě chovu. Směrnice také stanoví, že prasnicím musí být poskytnuta čistá, dostatečně odvodněná a pohodlná plocha na ležení a v případě potřeby jim musí být poskytnut vhodný hnízdní materiál. Směrnice Rady 2001/93/ES specifikuje, že v týdnu před očekávanou dobou porodu musí být prasnicím a prasničkám podán hnízdní materiál v dostatečném množství a všechna prasata musí mít trvalý přístup k materiálu, aby bylo možné provádět řádný průzkum a manipulaci. Tato legislativa vstoupila v platnost dne 1. ledna 2013.

 

Několik členských států má podobné požadavky, ale uložily je mnoho let před termínem EU. Švédsko zavedlo legislativu zajišťující poskytování manipulovatelného materiálu již před rokem 1991. Dánsko vyžaduje trvalý přístup k dostatečnému množství slámy nebo k jinému manipulovatelnému materiálu od roku 2003. Rakousko od roku 2005 požaduje, aby prasnicím byl poskytnut neškodný a dostatečný materiál pro hnízdění. Německo požaduje manipulovatelný materiál od roku 2006 a Finsko má požadavky na materiál pro hnízdění prasnic od roku 2012.

 

Soulad směrnic EU

Kupírování ocasů je klíčovým aspektem welfare se zdaleka nejnižším stupněm souladu v rámci členských států EU. Podle zpráv z auditu splňují legislativu EU pouze Švédsko a Finsko. Navíc většina členských států stále nedodržuje poskytování manipulovatelného materiálu, s výjimkou Švédska, Finska a Polska. Kromě toho muselo být mnoho zemí výslovně požádáno, aby zlepšily dodržování podmínek ustájení prasnic během březosti. Oproti tomu většina členských států dodržuje legislativu EU, pokud jde o ustájení prasnic a ustájení prasat v růstu a stejně tak většina zemí dodržuje pravidlo věku při odstavu 21 dnů.

Konvenční chov prasat probíhá v celé Evropě stále intenzivněji.

 

Obavy z přísnější legislativy

Existují obavy, že přísnější legislativa může snížit mezinárodní konkurenceschopnost sektoru chovu prasat, což povede k zavírání farem a ke zvýšení dovozu vepřového masa z „welfare rájů“.

 

Vícenáklady pro zemědělský podnik související se změnami legislativy vyplývají z výše uvedených aspektů welfare prasat. Například změny legislativy týkající se ustájení mohou vyžadovat výstavbu nových stájí, vyšší věk odstavu vede k delší době sání, což vede k nižšímu počtu produkovaných selat na prasnici za rok a zákaz kupírování ocasů vyžaduje více prostoru na prase, obohacení životního prostředí a více managementu, stejně jako zajištění manipulovatelného materiálu.

 

Z dlouhodobého hlediska však mohou mít změny v legislativě pozitivní dopady na ekonomickou výkonnost farem a mezinárodní konkurenceschopnost odvětví chovu prasat, například snížením používání antibiotik a udržením poptávky a důvěry spotřebitelů v produkci.

 

© 2024