Bude přeštické prase moravské?
Světová populace prasat je tvořena jen několika oblíbenými plemeny (large white, landrace, duroc, hampshire a piétrain). Zbývající plemena, sice ekonomicky méně efektivní, ale vesměs tradičně chovaná, jsou na okraji zájmu a některým z nich hrozí úplné vymizení.
Bude přeštické prase moravské?
Před dvaceti lety, kdy se tvořila koncepce šlechtitelské práce přeštického černostrakatého plemene jako genetického zdroje, se chovalo 82 % těchto prasat v Plzeňském kraji, tj. v původním místě vzniku plemene. V současnosti se na Plzeňsku chová 42 % přeštických prasat, zbylých 58 % v různých místech ČR, nejvíce na Moravě (25 %). Přeštické prase je genetickým zdrojem 20 let. Daří se naplňovat původní záměr uchování genů nebo se přeštické prase změní v moderní prase podobné úspěšným plemenům v podmínkách dnešního globalizovaného trhu?
Vznik a vývoj přestického černostrakatého plemene
Přeštické černostrakaté plemeno prasat je původní (lokální) plemeno, vzniklé v západních Čechách na Plzeňsku. Vyznačuje se vynikajícími reprodukčními vlastnostmi, nenáročností a vysokým stupněm přizpůsobivosti a odolnosti na vnější podmínky prostředí.
Plemeno je vhodné zejména pro alternativní a pastevní způsob chovu. Barva je černobílá bez vymezení tělesných partií pro černou a bílou barvu. Typickou plemennou charakteristikou kromě barvy je klopené ucho. Má velmi pevnou (tvrdou) konstituci a vynikající odolnost vůči stresu. Je představitelem kombinovaného užitkového typu masosádelného, středního tělesného rámce, kanci dosahují v dospělosti 260-280 kg a prasnice 215-235 kg. Výkrmnost je průměrná, s denním přírůstkem okolo 600 g a výtěžností 58 % libového masa. Pomalejší růst a vyšší schopnost ukládání tuku ve svalovině přispívá k výborným chuťovým vlastnostem masa, zejména k jeho šťavnatosti. Přibližný časový přehled vzniku a šlechtění přeštického prasete uvádí tabulka 1.
Tabulka 1. Přibližný časový přehled vzniku a šlechtění PC
Rok | Šlechtitelské opatření |
1850 | dovoz plemen Yorkshire a Sussex |
1864 | křížení s prasaty německými (bavorské, švábsko hallské) |
1877 | křížení s plemeny Sussex, Linkolnshire, Berkshire, později Suffolk a Cornwall |
1936 | křížení s rychnovským prasetem a bílým ušlechtilým |
1952 | regenerace pomocí křížení s plemeny mirgorodské, livenské, německé a anglické sedlové, Cornwall, Berkshire |
1964 | přeštické černostrakaté prase bylo uznáno za samostatné plemeno |
1966 | zušlechťovací křížení s plemenem Pietrain (linie Apolón, Kalifek, Opátek, Romeo, Pirátek, Tapírek, Sáčko) |
1980 | dovoz kanců německého sedlového z NSR (linie Folker, Sapon, Sted, Sudet) a jednoho kance Wessex Sadleback z Anglie |
1983 | dovezeno zmrazené sperma německého sedlového z NSR (linie Anker) |
1985 | zušlechťovací křížení s plemenem Welsh (linie Akoga, Amperon) |
1986 | zušlechťovací křížení s plemenem švédská Landrace (linie Mason) |
1996 | jednorázové použití plemena Hampshire (linie Frank, Pirát, Romel, Saponek, Wiskont) |
1997 | chov v uzavřené populaci jako genetický zdroj |
Před prvními importy anglických plemen prasat se na Plzeňsku chovalo prase „český hřebenáč“ s dlouhou hlavou, dlouhýma ušima a kapřím hřbetem, krátkou sráznou pánví, na vysoké noze, pozdního vývoje, značně odolné, plodné a málo náročné. Po roce 1850 byla dovážena anglická plemena prasat (Yorkshire, Sussex, Berkshire) a probíhalo křížení s německými prasaty (bavorské, švábsko-hallské). V průběhu několika desetiletí se provádělo páření kříženců mezi sebou a velmi pravděpodobně se používala příbuzenská plemenitba. Tím došlo ke značnému sjednocení typu zvířat a v této oblasti Plzeňska se vytvořily dvě větší místní skupiny černostrakatých prasat, prase přeštické a kralovické.
V letech 1920 až 1924 bylo přeštické prase chováno jako významná skupina prasat, vyznačující se velkou raností a schopností brzy nasazovat tuk. Vydáním nového plemenářského zákona v roce 1924 bylo do chovů zaváděno pouze prase bílé ušlechtilé, bez ohledu na výkonné krajové rázy. Od té doby byl postupně chov přeštických a kralovických prasat opomíjen až potlačován. Za okupace byl zostřen zákaz plemenitby černostrakatých prasat a jejich chov byl udržován tajně.
Přes mnohaleté potlačování se místní skupina přeštických prasat udržela v takovém počtu, že se v roce 1952 mohlo přistoupit k jejich záchraně a zušlechtění. Bohužel kralovická prasata se zachovala v daleko v menším počtu (několik desítek jedinců) a postupně vymizela. V regeneračním postupu bylo využito mnoho dovezených plemen jako mirgorodské, livenské, německé a anglické sedlové, cornwall, berkshire, landrace. Pro regeneraci přeštického plemene bylo vybráno 242 přeštických prasnic a několik kralovických a šest kanců přeštických a jeden kralovický. Regenerace byla ukončena uznáním přeštického prasete za samostatné plemeno 5.5.1964 s úředním názvem přeštické černostrakaté.
V letech 1966 až 1972 probíhalo zušlechťovací křížení plemenem pietrain a po té se těžištěm šlechtění stala především cílevědomá selekce v uzavřené populaci, doplněná imigrací několika kanců plemene německého sedlového, wessex sadleback, welsh, švédská landrace a hampshire.
Přeštické černostrakaté plemeno – genetický zdroj
Začátkem 70-tých let minulého století byl v ČR koncipován hybridizační program v chovu prasat a přeštické černostrakaté plemeno zaujímalo v rámci mateřských plemen rovnocenné postavení s plemenem Landrace. Srovnatelný početní stav populace přeštických prasat se udržel zhruba do roku 1985. Avšak poptávka po vysoce libovém masu odsoudila toto plemeno k zániku. Se zvyšováním selekčního tlaku na zmasilost se ukazatele jatečné hodnoty sice příznivě měnily, ale nezlepšovaly se ukazatele reprodukce. Jinými slovy, přeštické černostrakaté plemeno neobstálo v konkurenci s ostatními mateřskými plemeny kvůli nižší zmasilosti a vyššímu protučnění. Aby nedošlo k jeho úplnému vymizení bylo v roce 1992 přeštické černostrakaté plemeno prasat uznáno jako genetický zdroj a od roku 1997 se chová jako uzavřená populace. Byl vypracován šlechtitelský program a stanoven chovný cíl přeštického černostrakatého plemene – genetického zdroje (PC-GZ).
Pro zařazení plemene do programu zachování je rozhodujícím kritériem efektivní velikost populace Ne stanovená jako:
Ne = 4(N♂N♀)/(N♂+N♀);
kde N♂ je počet čistokrevných kanců využívaných aktivně v přirozené plemenitbě, případně v inseminaci, N♀ je počet čistokrevných prasnic používaných k plemenitbě. Čistokrevná zvířata jsou ta, která mají rodiče a prarodiče zapsány v plemenné knize. Efektivní velikost populace přeštického prasete se pohybuje v rozmezí 127 až 160 jedinců (tzn. ohrožená populace, viz tabulka 2). K efektivní velikosti populace se přihlíží hlavně z důvodu odhadu případného nárůstu inbrídingu (resp. koeficientu příbuzenské plemenitby). Na základě řady chovatelských zkušeností se inbríding, nebo-li úzká příbuzenská plemenitba, považuje za hlavní příčinu podstatného snížení plodnosti v důsledku zvýšené embryonální mortality a snížené životnosti plodu. Procesem inbredizace ztrácí populace své adaptační schopnosti a citlivě reaguje na výkyvy vnějších podmínek prostředí. Inbrední zvířata jsou většinou méně odolná a snadno podléhají nákazám.
Tabulka 2. Stupeň ohrožení plemene podle velikosti efektivní populace (Ne)
Kategorie ohrožení | Hodnota Ne |
bez ohrožení | 1000 a více |
zranitelná | 400–1000 |
ohrožená | 100–400 |
kriticky ohrožená | 50–100 |
neudržitelná | 50 a méně |
Podle šlechtitelského programu by se užitkovost přeštického plemene neměla výrazně odchýlit od průměrných hodnot znaků zahrnutých do kontroly užitkovosti v první polovině 90. let. Znaky reprodukce byly zhodnoceny u 976 prasnic, znaky vlastní užitkovosti u 2 349 prasniček a 276 kanečků. Jelikož cílem šlechtění genetického zdroje není zvyšování užitkovosti, ale snížení nákladů na chov, používá se k udržení stále stejných průměrných hodnot znaků v kontrole užitkovosti stabilizační selekce, tj. k plemenitbě se používají jedinci s průměrným vyjádřením znaku, jedinci s extrémně vyjádřeným znakem se vyřazují. U populace chované bez selekčního zisku lze využít řadu výhod, které mohou vést ke snížení nákladů. Nevyžaduje se zkracování generačního intervalu, tudíž se zvířata mohou dožívat vyššího věku, což umožňuje nižší obnovu stáda. Dlouhověkost nejen snižuje produkční náklady na sele, ale také umožňuje vybírat pro obnovu stáda zvířata od starších, podmínkami prověřených rodičů. Využívání průměrných zvířat v plemenitbě dovoluje zmenšit výběrovou základnu (počet zvířat s testem vlastní užitkovosti) a zařazovat do chovu zvířata pomocí přísnější negativní selekce podle typu, konstituce a zevnějšku již v raném věku.
V tabulce 3 jsou uvedeny modifikace chovného cíle v průběhu dvacetiletého trvání chovu přeštického plemene jako genetického zdroje. Z porovnání těchto modifikovaných cílů se skutečností v roce 2015 vyplývá, že přeštické prase se mění. Původní sádelné a plodné plemeno se stává libovějším a méně plodným. Dokládá to např. snížení výšky tuku o 0,3 cm, zvýšení podílu libového masa o 4 % a snížení počtu živě narozených selat ve vrhu o 0,5 selete. Výhled do roku 2020 předpokládá další snížení tuku a zvýšení podílu libové svaloviny a zvýšení plodnosti. Avšak je otázkou, zda je tento plán reálný, jelikož podobná situace nastala v 80-tých letech, kdy snaha zušlechtit přeštické prase na libovost ztroskotávala na snižování plodnosti.
Tab. 3. Výchozí chovný cíl ve srovnání se skutečností v roce 2015
Znaky reprodukce a vlastní užitkovosti | Chovný cíl 1996 | Skutečnost 2015 |
Počet živě narozených selat/vrh | 10,4 | 9,9 |
Počet doch. selat/vrh v 21 dnech | 9,3 | 9,1 |
Mezidobí (dny) | 171,4 | 171,4 |
Průměrný denní přírůstek (g) | ||
prasniček | 526 | 538 |
kanečků | 576 | 539 |
Průměrná výška tuku (cm) | ||
prasniček | 1,42 | 1,13 |
kanečků | 1,39 | 1,15 |
Podíl libového masa (%) | ||
prasniček | 54,8 | 57,8 |
kanečků | 56,3 | 59,1 |
Podle původní koncepce by přeštické prase mělo být chováno pouze v uzavřené populaci s 330 až 350 prasnicemi a 35 až 45 plemennými kanci. Graf 1 znázorňuje vývoj početních stavů prasnic a kanců zahrnutých do genetických zdrojů v průběhu minulých 20-ti let. Je patrné, že tyto stavy se dařilo udržovat na předpokládané úrovni až do roku 2008, kdy došlo k výraznému poklesu na pouhých 189 prasnic. Tato situace trvala do roku 2013, kdy se podařilo počty prasnic opět zvýšit na původní úroveň. V této době došlo také k výrazné změně v lokalitě chovů PC-GZ. Mnoho tradičních chovatelů z Plzeňska své chovy uzavřelo a přeštické prase se začalo chovat v jiných oblastech ČR (viz tabulka 4, grafy 2 a 3). Otázka vyvstává, proč došlo k této náhlé změně a zda není porušen původní smysl zachování genových zdrojů, tj. princip zachování in situ (na místě), neboli chov zvířat v jejich přirozeném prostředí. Interakce genotypu a prostředí by neměla být podceňována. Cílem chovu genových zdrojů není jen pouhé zakonzervování bez dalšího pokroku, ale tzv. udržitelné zlepšování, tj. šlechtění v rámci daného prostoru (ekotypu), v němž se genový zdroj vyvíjel a adaptoval. Proto je nutné zajistit uchování co nejširší škály jedinců s rozličným genotypem pro potenciální využití v budoucnu.
Tab. 4. Počet chovů a prasnic podle krajů
Kraj | 1996 počet | 2015 počet | ||
chovů | prasnic | chovů | prasnic | |
Středočeský | 3 | 24 | ||
Jihočeský | 1 | 21 | 4 | 23 |
Plzeňský | 9 | 352 | 3 | 165 |
Karlovarský | 1 | 7 | ||
Královéhradecký | 1 | 41 | 4 | 52 |
Pardubický | 1 | 6 | ||
Vysočina | 1 | 16 | ||
Jihomoravský | 7 | 58 | ||
Olomoucký | 1 | 14 | 1 | 5 |
Zlínský | 2 | 33 | ||
Celkem | 12 | 428 | 27 | 389 |
Tato skutečnost se v řadě případů střetává s komerčními zájmy a podmínkami chovatelů. Na podporu a udržení chovu genetického zdroje je chovatelům při splnění předepsaných podmínek vyplácena finanční podpora Ministerstvem zemědělství ČR, které nese odpovědnost za realizaci programu zachování genetických zdrojů. Avšak výše podpory pravděpodobně nefunguje jako dostatečný stimul pro udržení minimální velikosti populace přeštického plemene, jak ukazuje vývoj početních stavů a výše podpor do loňského roku. V roce 2007 byla k podpoře chovateli s chovem přeštického černostrakatého plemene prasat určena částka do 6 000 Kč na jednu prasnici a do 15 000 Kč na jednoho kance, oproti tomu v roce 2015 se tato částka pohybovala 4 000 Kč na prasnici a 9 000 Kč na kance.
Význam zachování přeštického prasete
Přeštické prase je genetickým zdrojem ve smyslu plemenářského zákona č.154/2000Sb už 20 let. V širším slova smyslu je přeštické prase nenahraditelným zdrojem genů od počátku svého vzniku.
Přeštické prase je genovou rezervou ne proto, aby obstálo v konkurenci výkonným hybridům dnešního industriálního chovu prasat, ale je pojistkou, kdyby tito dnešní hybridi „selhali“. Jinak řečeno, prvotní je zachování genů, produkce je druhotná.
Chov přeštického prasete se podařilo v posledních dvou letech stabilizovat zejména díky osvětě mezi chovateli prasat a propagací alternativních produktů. Budoucnost udržení genetických zdrojů se i nadále bude ubírat cestou snižování nákladů na chov a cestou hledání alternativních způsobů využití produktů. Snížit náklady je například možné revizí sledovaných znaků v kontrole užitkovosti, využíváním moderních metod odhadu plemmenné hodnoty nebo vhodným hybridizačním programem pro přeštické prase. Výkrm kříženců s přeštickým plemenem lze provádět buď do extrémně nízké nebo vysoké hmotnosti, zrychlovat nebo zpomalovat růst pomocí krmných programů a využít přitom zvláštních charakteristik kvality masa a špeku pro speciální masný nebo uzenářský výrobek. Nezbytnou podmínkou zachování přeštického prasete je dotační politika státu, která by měla vycházet z reálných potřeb chovu PC-GZ.
FAO uplatňuje celosvětový program ochrany a konzervace postupně mizejících plemen domestikovaných zvířat. Geny většiny zvířat lze uměle uchovat v genobankách pro případné využití v budoucnosti. Avšak konzervace pouze tímto způsobem přeruší jejich přirozený vývoj a adaptaci na měnící se podmínky prostředí, se kterými se v budoucnu nebudou umět vyrovnat. Proto je nutné podporovat především aktivní ochranu, to znamená chov původních plemen, spojený se zpracováním a marketingem jejich produktů, např. jako regionálních specialit. V rámci místních zemědělských systémů je možné obnovit chovy dávno zapomenutých plemen, která mohou nabídnout novou pestrost a kvalitu potravin.
Přitom je nutné mít na zřeteli, že chov původního českého plemene prasat je především národním dědictvím, které je nutno podporovat a pro které je potřeba vytvářet takové podmínky, aby se udrželo. Přeštické prase představuje tradiční, historicky podloženou hodnotu plzeňského teritoria, je spjato s kulturou a sociálními vlivy této krajiny. Přeštické prase je světový unikát.
