Populární plemena prasat
Systematické šlechtění dnešních plemen prasat začalo probíhat zhruba před 150-ti lety. Světová populace prasat prodělala za toto období výrazné změny. I když v historii bylo vyšlechtěno velké množství různých plemen (FAO eviduje 1 301 původních plemen nebo linií), na genetické složení dnešní světové populace prasat mělo vliv jen několik desítek z nich a jen 5 plemen je rozšířeno celosvětově.
Významným mezníkem ve šlechtění prasat byla hybridizace a vznik hybridizačních programů. Vyčerpání genetické variance u čistokrevných plemen vedlo k řízenému křížení (hybridizaci), které využívá rozdílů v užitkovosti výchozích plemen a vzniku zejména heterozního efektu, což má za následek, že užitkovost potomstva je výrazně vyšší než užitkovost rodičů. Produkce vepřového masa je z genetického hlediska založena na produkci finálních hybridů. Chov prasat je organizován v pyramidální struktuře, kde na vrcholu pyramidy probíhá šlechtění výchozích plemen a základnu tvoří jatečná prasata, kříženci těchto plemen. Podle různých cílů šlechtění jsou výchozí plemena členěna na mateřská (cílem je vynikající plodnost) a otcovská (cílem je vynikající růst a kvalita masa).
V historii bylo vyšlechtěno a testováno velké množství různých plemen a kombinací křížení, z nichž se do současnosti prosadilo jen několik, v mateřské pozici se prosadila pouze dvě, large white a landrace, v otcovské pozici jen tři plemena - duroc, hampshire a pietrain (tabulka 1).
Tab. 1. Původ a rozšíření 5 nejpopulárnějších plemen prasat v roce 2016
(zdroj http://dad.fao.org/)
Plemeno | Země původu | Plemenná kniha | Počet zemí | Velikost populace |
1. large white | Anglie | 1884 | 142 | 61 779 000 |
2. landrace | Dánsko | 1896 | 97 | 2 372 000 |
3. duroc | USA | 1885 | 99 | 995 000 |
4. hampshire | USA | 1893 | 53 | 55 000 |
5. pietrain | Belgie | 1952 | 35 | 39 000 |
Populární mateřská plemena prasat
Tab. 2. Odhadovaná velikost populace mateřských plemen prasat v roce 2016 v některých zemích světa (zdroj http://dad.fao.org/)
Large white | Landrace | ||
Země | Populace 2016 | Země | Populace 2016 |
Rusko | 39 073 000 | Filipíny | 1 484 000 |
Ćína | 17 906 000 | Rusko | 255 000 |
Filipíny | 3 462 000 | Ukrajina | 171 000 |
Paraguay | 261 000 | Malajsie | 80 000 |
Ukrajina | 166 000 | Indonésie | 75 000 |
1. Yorkshire - large white
Plemeno bylo vyšlechtěno v hrabství Yorkshire, v Anglii. První exporty do ostatních zemí byly z této oblasti a pro plemeno se vžil název yorkshire. V pozdějších letech probíhaly exporty i z jiných krajů Anglie a tato bílá prasata byla označována jako large white, velká bílá, a v průběhu let se termíny staly zaměnitelné. Plemeno large white bylo nejprve uznáno jako samostatné plemeno v Anglii v roce 1868 a první plemenná kniha vyšla v roce 1884. Chovatelské společnosti a plemenné knihy byly později zakládány i v dalších zemích a do registrů byly zapisovány oba typy těchto prasat, yorkshire i large white (viz tabulka 3). Během druhé poloviny l9. století a na počátku 20. století bylo toto velké bílé plemeno vyvezeno z Anglie do mnoha dalších zemí a je jednoznačně jedním ze dvou hlavních mateřských plemen na světě. Odhadovaná velikost současné populace podle zemí je uvedena v tabulkách 1 a 2. V některých zemích bylo large white vyšlechtěno jako terminální otcovské plemeno, např. v České republice, kde je nazýváno bílé otcovské.
Tab. 3. Vznik a vývoj variant plemene yorkshire – large white
Plemeno | Země | Období vývoje | Plem. kniha | Populace 2016 |
large white | Anglie | pol. 19. století | 1884 | 600 |
kan. yorkshire | Kanada | pol. 19. století | 1889 | 8 000 |
am. yorkshire | USA | konec 19. století | 1893 | 130 000 |
dán. yorkshire | Dánsko | konec 19. století | 1895 | 10 000 |
edelschwein | Německo | konec 19. století | 1904 | 5 000 |
hol. yorkshire | Nizozemí | konec 19. století | 1913 | 20 000 |
fran. large white | Francie | začátek 20. století | 1927 | 110 000 |
bílé otcovské | ČR | konec 20. století | 1993 | 2 000 |
Původní anglická prasata v 18. století byla robustní a byla oblíbená pro jejich kvalitní slaninu a vysokou plodnost, velikost vrhů se pohybovala kolem 16 až 18 selat, avšak rostla dlouho a spotřebovala velké množství krmiva než dosáhla jateční zralosti. Všeobecně se uznává, že slavný anglický chovatel, Robert Bakewell, vynaložil velké úsilí na přeměnu starých anglických prasat do konzistentního plemene large white, které se stalo nejúspěšnějším plemen všech dob.
Kolem roku 1770 začal dovoz čínských, siamských a neapolských prasat do Anglie a přibližně do roku 1860 bylo velmi populární křížit tato prasata s původními anglickými prasaty. To mělo za následek snížení věku při porážce z 18 na 9 měsíců nebo méně a celkové zjemnění původních prasat (jemnější kosti, kůže a štětiny, menší kratší těla, menší uši). Podíl čínských prasat ve vývoji anglických prasat je nezvratný, avšak do jaké míry se tato dovážená prasata zapojila do různých plemen je široce diskutováno. Mnoho zdrojů tvrdí, že large white (yorkshire) byl prostý cizí krve, jak o tom svědčí jeho bílá barva. Avšak, není pochyb o tom, že čínská plemena významně přispěla k rozvoji plemen berkshire, small white a middle white.
Tato malá a střední plemena získala oblibu na přelomu 18. a 19. století, ale dnes jsou v podstatě vymizelá. Hlavní přínos těchto plemen pro prasečí průmysl byl přes křížení s velkými bílými plemeny a je pravděpodobné, že současné plemeno large white bylo vyšlechtěno smícháním třech odlišných bílých plemen. Například plemena large white, middle white a small white významně přispěla k tvorbě plemen yorkshire v Kanadě a ve Spojených státech.
Large white je považováno za otužilé plemeno, které odolá změnám klimatu a povětrnostním vlivům. Jeho schopnost křížení a zlepšení jiných plemen je význámná pro všechny producenty prasat po celém světě. Je oblíbené všude tam, kde je požadována vysoká kvalita vepřového masa. Má vynikající růstovovu schopnost a neukládá přebytečný tuk ani ve vyšších hmotnostních kategoriích. Prasnice mají výborné mateřské vlastnosti, plodí velké vrhy a produkují dostatek mléka. I když plemeno bylo původně vyšlechtěno pro aktivní venkovní způsob chovu, velmi dobře snáší koncentrované a stísněné podmínky industriálního chovu. Geny plemene large white lze nalézt prakticky ve všech produktech šlechtitelských či hybridizačních programů světa.
Klapouchá prasata, která se vyskytovala v severních oblastech Španělska, Portugalska, Francie, Itálie a téměř po celé severní Evropě jsou obecně označována jako keltská prasata. Původní keltská prasata byla velkého tělesného rámce, hrubá, pozdně dospívající, masného typu, s dlouhýma klopenýma ušima, žlutavě bílé barvy s různou mírou skvrn. Stupeň infuze cizích genů do domorodých dánských prasat je diskutabilní. Existují zprávy o dovozech z Číny a dalších částí světa v časném 18. století a na konci 18. století byla dovážena anglická plemena. Některé pramey uvádí, že dánská landrace vznikla křížením velkého bílého prasete s místními keltskými prasaty. I přesto, že anglické plemeno large white se stalo populární v Dánsku během 18. století, Dánové popírají, že large white mělo nějaký vliv na proslulou dánskou landrace.
Tab. 4. Vznik a vývoj variant plemene landrace
Plemeno | Země | Období vývoje | Plem. kniha | Populace 2016 |
dánská landrace | Dánsko | konec 19. století | 1896 | 91 000 |
švédská landrace | Švédsko | začátek 20. století | 1907 | 71 000 |
holandská landrace | Nizozemí | začátek 20. století | 1933 | 52 000 |
americká landrace | USA | polovina 20. století | 1950 | neznámá |
francouzská landrace | Francie | polovina 20. století | 1951 | 4 000 |
anglická landrace | Anglie | polovina 20. století | 1953 | 700 |
kanadská landrace | Kanada | polovina 20. století | 1956 | neznámá |
belgická landrace | Belgie | polovina 20. století | 1966 | 11 000 |
česká landrase | ČR | polovina 20. století | 1961 | 800 |
V Dánsku byl národní šlechtitelský program pro zušleťování plemen large white a landrace zaveden v roce 1896. Tento národní program byl realizován s cílem vytvořit vynikající plemena pro hybridizační programy určené k produkci prasat vhodných pro exportní trh ve Velké Británii. V této době také vznikl název plemene dánská landrace, typu prasete, které bylo dlouhé, libové a ideální pro produkci bekonové šunky pro trh v Británii. Většina ostatních kontinentální prasat této éry byla příliš krátká a tučná pro tento speciální trh. Vyšlechtěná dánská landrace byla brzy vyvezena do dalších zemí, jak ukazuje tabulka 4. Po druhé světové válce Dánové omezili vývoz chovných zvířat landrace. Tato akce otevřela dveře pro jiné země a Švédsko se stalo hlavním vývozcem chovných zvířat a švédská landrace měla mnohem větší vliv na světovou populaci prasat než dánská. Odhadovanou velikost současné populace a rozšíření v některých zemích popisují tabulky 1 a 2.
Plemeno landrace má širokou genetickou variabilitu, která umožňuje přizpůsovit se cílům různých šlechtitelských programů v konkrétní zemi. Použití různých landrace z různých evropských zemí ve šlechtění přispívá ke genetické diverzitě plemene. Existuje celá škála užitkových typů plemene od super masné belgické landrace až po extrémně velkou pozdně dospívající norskou landrace. Ve Spojených státech vznikly linie s vysokým procentem libové svaloviny nebo plodné linie s vynikajícími mateřskými vlastnostmi.
Populární otcovská plemena prasat
Tab. 5. Odhadovaná velikost populace otcovských plemen prasat v roce 2016 v některých zemích světa (zdroj http://dad.fao.org/)
Duroc | Hampshire | Pietrain | |||
Země | Populace 2016 | Země | Populace 2016 | Země | Populace 2016 |
Filipíny | 495 000 | Indonesie | 50 000 | Litva | 17 000 |
Rusko | 135 000 | Rumunsko | 2 000 | Německo | 6 000 |
Paraguay | 94 000 | Japonsko | 1 000 | Belgie | 4 000 |
Japonsko | 91 000 | Švédsko | 600 | Ukrajina | 3 000 |
USA | 72 000 | Francie | 300 | Polsko | 1 000 |
3. Duroc
Během minulého čtvrt století byl duroc nejrychleji rostoucím plemenem na světě. Duroc byl vyšlechtěn ve Spojených státech amerických a stal se jedním z nejdůležitějších koncových plemen hybridizačních programů v mnoha dalších zemích světa. Rozšíření plemene v současnosti popisují tabulky 1 a 2.
První šlechtitelská organizace měla název Duroc or jersey red swine club (1882), jelikož existovaly dvě varianty tohoto plemene a první plemenná kniha vyšla v roce 1885. Název plemene byl sjednocen na duroc až v roce 1934. Původ varianty jersey red je nejasný, toto plemeno se vyskytovalo v oblasti New Jersey a pravděpodobně pochází z dovozu starých anglických berkshirů. Rodina červených prasat duroc vznikla ve státě New York a jméno plemeni bylo údajně dáno po slavném klusáckém hřebci Duroc. Mezi prasata, která se podílela na vzniku plemene duroc, byla zařazena nejen červená prasata z New Jersey a duroc z New Yorku, ale také red berkshire z Connecticutu a red rock z Vermontu, dále červená guinejská, španělská, portugalská prasata a dikutabilní plemeno tamworth.
Tato široká genetická základna plemene duroc poskytuje genetickou variabilitu pro vysoký stupeň genetické pružnosti. Během různých období prasečího průmyslu ve Spojených státech reagovalo plemeno duroc rychle na rozdílné selekční tlaky v celé řadě vlastností. Před první světovou válkou byl duroc extrémně velký a kanci byli často vítězové hmotnostních soutěží. Ve 30-tých letech 20. století se objevil trend směřující k bekonovým typům prasat a duroc úspěšně zvládl tento trend. V době druhé světové války se zvýšila poptávka po sádle a plemeno duroc produkuje extrémně velká, tlustá prasata s vysokými výnosy sádla. Kolem roku 1950 byla poptávka po sádle utlumena a začala éra masných a super masných typů prasat. Duroc se rychle přeměnil na libové, osvalené prase s vysokým podílem libového masa v jatečném těle. Na konci 20. století došlo k poklesu intramuskulárního tuku v bederním svalu u některých hlavních plemen na hodnotu kolem 1%, což se projevilo ve zhoršení kvality vepřového masa, které začali spotřebitelé odmítat. Plemeno duroc hrálo důležitou roli při zvyšování obsahu intramuskulárního tuku.
Kromě toho byl duroc použitý pro tvorbu odolnějších mateřských linií prasnic, u kterých celkově zlepšuje zdravotní stav a dlouhověkost a také jejich schopnost přizpůsobit se venkovním podmínkám chovu.
4. Hampshire
Černý hampshire s bílým pásem obklopujícím tělo v ramenou je další americké plemeno, které bylo nesporným vůdcem éry masných typů prasat v polovině minulého století v USA a získalo věhlas po celém světě. Vzhledem k vynikající jatečné kvalitě byla hampshirská prasata vyvážena do mnoha zemí a plemeno je oblíbené jako terminální otcovské, ale podobně jako duroc bylo použito také v mateřských liniích. V tabulkách 1 a 2 je uvedeno rozšíření a odhadovaná velikost populace v roce 2016.
Předkové plemene hampshire pochází pravděpodobně z oblasti Hampshire v Anglii a někteří autoři se domnívají, že hampshire je přímý potomek starých anglických prasat, která byla zkřížena s plemenem berkshire. Černá prasata s bílým pásem se vyskytovala v Massachusetts již kolem roku 1820 a byla údajně přivezena na lodi jménem McKay z Anglie. Prasata se šířila do různých oblastí v USA a byla známá jako mckay, ring middle nebo sedlová černá prasata. V roce 1835 bylo patnáct prasat z Pensylvánie převezeno do Kentucky a stala se základem pro plemeno thin rind. Zušlechťování probíhalo pravděpodobně selekcí uvnitř plemene s velmi malou migrací cizích genů. Americká společnost Thin rind byla založena v roce 1893 a název thin rind byl dán plemeni pravděpodobně pro velmi tenkou, jemnou kůži. V roce 1904 byl název plemene změněn na americký hampshire, aby lépe vystihoval jeho původ. Na rozdíl od poměrně široké genetické základny plemene duroc, hampshire vznikl z původních 15 zvířat odeslaných z Pensylvánie do Kentucky.
Popularita plemene hampshire v USA prudce stoupala od roku 1950 až do roku 1980. Avšak relativně vysoký stupeň příbuzenské plemenitby, která byla použita při vývoji plemene, zapříčinil, že se objevily reprodukční problémy, zejména špatné libido a plodnost kanců. Reprodukční výkonnost plemene hampshire se později zlepšila díky migraci hampshirů do Kanady kolem roku 1960, z Kanady do Švédska a ze Švédska zpět do Kanady. Navíc, existovali američtí chovatelé hampshirů, kteří udržovali plodná, agresivní zvířata a genetická variabilita důležitých reprodukčních vlastností tak byla zachována.
Další problém, který se vyskytl u plemene hampshire byl ve znacích kvality masa. Výzkumy prokázaly, že plemeno hampshire má nižší konečné pH, vyšší ztráty odkapáním, ztráty vařením, horší barevné skóre, horší mramorování a pevnost bederního svalu. Tento hampshirský efekt byl poprvé popsán v roce 1985 a s největší pravděpodobností souvisí s výskytem vysoké frekvence genu RN.
5. Pietrain
Pietrain může být popsán jako nejzajímavější a kontroverzní plemeno prasat 20. století. Plemeno nejasného původu vzniklo kolem roku 1920 v malé vesnici Pietrain nedaleko města Brabant, v Belgii a stalo se rychle uznávané jako jedno z nejlibovějších a nejsvalnatějších plemen v existenci. Pietrain má vysokou jateční výtěžnost, nízký obsah tuku, velký bederní sval, což znamená větší hmotnost libového masa a velmi vysoký poměr svalu vůči kostem.
Existuje několik teorií o vzniku plemene. Někteří autoři uvádějí, že berkshire, normandská prasata a large white byla použita spolu s místními belgickými prasaty ve vývoji plemene. Vzhledem k výskytu rezavě červených skrn je možné, že tamworth byl jeden z předků a také je možné, že bylo použito šedavě černé plemeno perigord.
Plemeno pietrain téměř vyhynulo během druhé světové války kvůli vysoké poptávce po sádle. Po druhé světové válce se zvýšila poptávka po libovém mase a zájem o toto jedinečné plemeno šedavě-bílé barvy s černými skvrnami se rychle šířil po celém světě. Šlechtitelská organizace pietrain byla založena v roce 1952 v Belgii, v roce 1955 ve Francii a v roce 1960 v Německu, kde německý selekční systém produkoval prasata pietrain s největším podílem svaloviny. Současné rozšíření znázorňují tabulky 1 a 2.
Pietrain je populární kvůli extrémnímu osvalení (vzhled double muscle) a vynikající jatečné výtěžnosti, což je částečně způsobeno vysokou frekvencí halothan genu v populaci. Avšak škodlivé účinky halotan genu neboli genu PSS (prasečí stresový syndrom) způsobují obrovské ekonomické ztráty v prasečím průmyslu. Pokud je gen v homozygotním stavu, vyskytuje se tendence pro náhle zhroucení a úhyn prasat, jsou-li vystavena stresu. Kromě toho se prokázalo, že gen PSS zvyšuje výskyt bledého, měkkého a vodnatého masa (vada označovaná jako PSE). Dánští šlechtitelé jako první na světě zavedli do šlechtitelských schémat eliminaci genu PSS z populace prasat. V důsledku této strategie vymizel výskyt PSE masa u prasat v Dánsku u plemen duroc, hampshire a large white. Na konci 20. století byla v Americe přijata rezoluce pro nekompromisní odstranění halotan genu z prasečí populace v USA, stejně tak například v Číně byly chovy halotan-pozitivních zvířat rychle odstraněny z důvodu odmítnutí spotřebitelů bledého, vodnatého vepřového masa.
