Chov kreolských prasat v Latinské Americe
Produkce vepřového masa v zemích Latinské Ameriky pochází většinou od domorodých neboli kreolských prasat. Importovaná ušlechtilá plemena, resp. jejich hybridi, ze Severní Ameriky a Evropy pokrývají asi 30%. Úroveň chovu prasat se odvíjí od spotřeby vepřového masa, která je v Latinské Americe v porovnání s hospodářsky vyspělými státy relativně nízká, i když v posledních letech má výrazný stoupající trend, zejména v Chile, Uruguayi, Mexiku a Kolumbii (viz graf 1).
Graf 1. Vývoj spotřeby vepřového masa v Latinské Americe (zdroj FAO)
Zemědělství a chov hospodářských zvířat
Hovoří-li se o Latinské Americe, má se na mysli 20 amerických republik, které byly kolonizovány Španělskem, Portugalskem a Francií, neboli latinské země, jejichž jazykem je španělština, portugalština a francouzština. Klima v Latinské Americe je velmi různorodé, od pouštního podnebí (pobřeží Tichého oceánu), přes tropické a subtropické (většina území) až po drsné a chladné klima (Patagonie, Ohnivá země).
V zemědělství, resp. v rostlinné a živočišné výrobě, se na pobřeží aplikují intenzivní a v pohoří extenzivní systémy hospodaření. Na pobřeží dominují monokultury cukrové třtiny, bavlny, chřestu, rýže a také se zde pěstuje ovoce. V horách se pěstují okopaniny a obilí, v Amazonii jsou kávové, čajové, kakaové, maniokové, rýžové, palmové a ovocné plantáže.
Chov hospodářských zvířat na pobřeží je limitován nedostatkem pastvin a jejich obděláváním. Pobřežní chov dobytka je intenzivní a je uzpůsoben pro zvířata vyšlechtěných plemen. Převládá chov mléčného skotu (holštýnské plemeno, brown swiss) a chová se také kreolský skot. Drůbežářství využívá velkých rozloh pouště, kde se staví farmy pro intenzivní chovy. Na severu se tradičně konzumuje ve značné míře kozí maso, i když chov koz je extenzivní s tradičními způsoby výroby.
Hory jsou dobytkářskou oblastí. Většinou se jedná o extenzivní chov, ačkoliv existují i místa s velmi dobrým intenzivním chovem. Kreolský dobytek je malého vzrůstu, nízké genetické kvality a nízké produkce mléka, masa a vlny. Je tu minimální technické vybavení, chov probíhá na otevřených polích a jedná se speciálně o chov ovcí, skotu a lam.
Na území vysokého pralesa, které není zaplavováno, se chová hovězí dobytek, jenž se pase na přírodních pastvinách. Chová se zebu, gyr holandský a plemeno amazonas, což je kříženec gyru a holštýnského skotu. Andský region je jediný, kde se konzumují morčata. Z tohoto důvodu je mnoho šlechtitelských programů a genetických studií zaměřeno na tento druh.
Chov prasat
Chov prasat se uskutečňuje extenzivním a intenzivním způsobem. V rodinném domácím chovu, který je víceméně chovem zásobným (způsobem, jak ušetřit), převládají kreolská prasata, která jsou chována v malých stádech a jsou krmena pící bohatou na vlákninu (odtud jejich velká břicha), okopaninami, kukuřicí, sójou, kuchyňskými a statkovými zbytky. Prasata taktéž požírají značné množství larev a hmyzu, které jsou pro ně nezbytným zdrojem bílkovin živočišného původu. Prochází obdobím hojnosti až do období hladu, které přichází nástupem zimy či sucha. Nejznámější chovatelská oblast Parque porcino se nachází v blízkosti Limy.
Chov na velkých farmách je intenzivní, prasata konzumují kompletní krmné směsi a z plemen se chová large white (yorkshire), landrace, hampshire, duroc, pietrain a poland china. Tento typ výroby zahrnuje 25-30 % z celkové produkce vepřového masa. V současně době existuje mnoho farem, které napodobují systémy chovů z USA a Evropy. Tyto farmy produkují hybridní prasata, která sice dosahují užitkové parametry srovnatelné s prasaty ve vyspělých zemích, avšak v ideálních, resp. srovnatelných, podmínkách, což znamená importovat také odpovídající technologie, krmiva a krmná aditiva. Vytvoření odpovídajících podmínek nemusí být vždy rentabilní, což je nejčastějším důvodem zániku těchto farem. Proto tam, kde se ukázalo, že není možné maximálně využívat genetický potenciál dovezených plemen, se zušlechťuje domorodé kreolské prase (např. na Kubě, v Uruguaji a Mexiku).
Kreolské prase
Chov evropských hospodářských zvířat zavedli v Latinské Americe Španělé a plemena, která se adaptovala na místní podmínky, se obecně nazývají kreolská. Jedním z nich je iberské prase ze Španělska a Portugalska, které se v 17. a 18. století přizpůsobilo a rychle rozšířilo zejména díky své schopnosti produkovat pouze z pastvy. Začátkem dvacátého století se začala do Latinské Ameriky importovat ušlechtilá plemena jako jsou poland china, berkshire, duroc a hampshire a začal intenzivní proces křížení s místními plemeny. Vznikly populace kříženců s vlastnostmi vhodnými k místním způsobům chovu, neboli kreolská plemena prasat.
Kreolský typ prasete je seskupením mnoha rázů (tabulka 1), které jsou pojmenovány podle oblasti výskytu, např. v Kolumbii zunga, v Mexiku pelón, v Uruguaji pampa atd. V Peru se rozlišuje kreolské prase podle výskytu na pobřežní (costa), andské (sierra) a amazonské (selva). Na Kubě se jednoduše nazývá kreolské kubánské.
Tab. 1. Rázy prasat kreolského typu
Rázy | Rozšíření |
Pelón | tropické oblasti od Mexika po Kolumbii |
Cuino | Mexiko, Guatemala |
Cuino de Pachuca | Mexiko, Guatemala |
Cerdo Coscato | Mexiko |
Honduraské prase „Switch-tail“ | centrální hory Hondurasu |
Venezuelské černé prase | Venezuela a Kolumbie |
Sampedreño a Zungo | Kolumbie |
Canastrao | Minas Gerais, Rio de Janeiro a Sao Paulo (Brazílie) |
Canastra | Brazílie |
Pereira | Sao Paulo |
Piau | povodí řeky Paranaíba v jihozápadní Brazílii |
Canastrinho | Brazílie |
Tatú | Brazílie |
Pirapitinga | Minas Gerais - Brazílie |
Caruncho | Brazílie |
Mundi | uzavřené stádo Státní zemědělské školy Brazílie |
Nilo | Brazílie |
Unhudo de Goias | Brazílie |
Moura | Paraná, Brazílie |
Pampa | Uruguay, Argentina |
Criollo Cubano | Kuba |
Criollo Peruano (sierra) | peruánské Andy |
Criollo Peruano (costa) | peruánské pobřeží |
Kreolské prase má černé až červené (žluté) zbarvení kůže bez skvrn, se silnými a dlouhými černými až červenými štětinami (pološtětinami na horách, bez štětin na pobřeží). Hlava je přímočará, uši střední, poloklopené, končetiny pevné a struků je více než 10, symetrických a funkčních. Kreolské prase je masosádelného typu, rané, brzy dospívá a brzy ukládá tukovou tkáň. Má cenné užitkové vlastnosti, jako je např. rezistence vůči nemocem, vynikající mateřský pud, dlouhověkost, specifická kvalita masa a adaptační schopnost k drsným podmínkám a kvalitativně horší výživě s vysokým obsahem vlákniny. To vše jsou žádané vlastnosti pro trvale udržitelné zemědělství s nízkými vstupy, proto se kreolské prase chová převážně extenzivním způsobem, intenzivní chov bez pastevní aktivity není vhodný. Jednou z nevýhod jsou relativně nízké reprodukční a růstové schopnosti. Porážková hmotnost kreolského prasete kolísá mezi 60 až 110 kg ve stáří 1 až 2 let, podle chovatelských zvyklostí. Některé parametry užitkovosti kreolského prasete uvádějí tabulky 2 a 3.
Tab. 2. Parametry užitkovosti kreolských prasat v Peru
Ukazatel | kreolské prase na pobřeží (costa) | kreolské prase v Andách (sierra) |
Živě narozená selata (ks) | 8,3 – 8,7 | 8,9 |
Odstav selat v 21 dnech (ks) | 6,9 - 7,5 | 6,8 – 7,4 |
Denní přírůstek (kg/den) | 0,38 – 0,50 | 0,31 – 0,39 |
Spotřeba krmiva na kg přírůstku | 3,5 – 3,9 | 4,2 - 4,8 |
Hmotnost při porážce (kg) | 83,6 – 99,5 | 70,4 – 84,6 |
Věk při porážce (dny) | 199 - 220 | 217 - 227 |
Úmrtnost při odchovu (%) | 15 | 20 |
Úmrtnost v předvýkrmu (%) | 8 | 10 |
Úmrtnost při výkrmu (%) | 6 | 8 |
Tab. 3. Porovnání reprodukčních ukazatelů kreolských prasnic s plemenem large white
Ukazatel | kreolské | large white |
Věk při 1. říji (dny) | 171 | 275 |
Věk při 1. zapuštění (dny) | 212 | 283 |
Věk při 1. oprasení (dny) | 327 | 396 |
Hmotnost při 1. říji (kg) | 52 | 107 |
Hmotnost při 1. zapuštění (kg) | 54 | 110 |
Interval (dny) | 23 | 36 |
Počet struků (ks) | 12 | 13 |
Počet selat při porodu (ks) | 7,3 | 9,4 |
Počet selat v 21 dnech (ks) | 6,9 | 7,5 |
Počet odstavených selat v 28 dnech (ks) | 6,7 | 7,4 |
Průměrná hmotnost selat při porodu (kg) | 0,9 | 1,4 |
Prům. hmotnost selat v 21 dnech věku (kg) | 3,6 | 5,0 |
Průměrná hmotnost selat při odstavu (kg) | 5,3 | 8,0 |
Využití kreolského prasete
V mnoha případech jsou místní rázy kreolských prasat velmi ceněny pro výrobu specifických masných produktů. Maso těchto prasat se používá nejenom k přímé spotřebě, ale i na výrobu tradiční uzeniny a chicharrón, což je masný výrobek, při jehož výrobě procházejí středně velké kusy masa tepelným opracováním. Maso se nejprve dusí v malém množství osolené vody a ve druhé fázi se maso smaží ve vlastním tuku v uzavřené nádobě. Konzum chicharrónu je rozšířen po celé Latinské Americe. V severní přímořské oblasti Peru (město Huacho) se konzumuje salchicha huachana, což je speciální tepelně upravený druh uzeniny.
Jednou z dalších možností využití kreolského prasete je výroba šunky iberského typu. To ale předpokládá obdobné krmení jako u iberského prasete. Ve Španělsku se z tohoto důvodu prasata v posledním období před porážkou krmí žaludy dubů (Quercinea), a to způsobem nazývaným montanera, při kterém prase sbírá spadané plody. V zemích Latinské Ameriky se k tomuto účelu používají např. plody královské palmy (palmiche - Roystonea regia).
Kreolská prasata představují pro Latinskou Ameriku nejen materiál mimořádné vědecké, kulturní a průmyslové hodnoty, ale jsou nedoceněný zdroj genetické variability, který může geneticky obohatit a osvěžit moderní komerční plemena prasat. Jsou typickým prasetem pro venkovní systémy chovu, vynikají schopností využívat dostupné přírodní zdroje a různé vedlejší zemědělské produkty.
