Welfare prasat
Požadavky EU na welfare prasat
Produkce
vepřového masa v Evropské unii (EU) podléhá nařízení o potravinovém právu (č.178/2002/ES),
které poskytuje zastřešující vodítko pro legislativu v oblasti potravin a krmiv
v členských státech EU.
Pouze
tři země (Španělsko, Německo a Francie) se podílí více než polovinou na celkové
produkci vepřového masa v EU. Mezi členskými státy se chovy prasat velmi liší,
pokud jde o velikost a systémy chovu. Například v Rumunsku existují jak
velké farmy, vyznačující se intenzivní produkcí, tak tradiční dvorkové chovy.
Integrovaná výroba je běžnou praxí v Dánsku a Španělsku, zatímco v Německu
zatím ne. Tradiční chov prasat využívající silvopastorální systém je stále
oblíbený ve Španělsku. Obecně platí, že evropské farmy mají vysokou hustotu prasat
se snadným přístupem ke krmivu.
Welfare a udržitelnost chovu prasat
Moderní
systémy chovu prasat jsou v současné době středem veřejné a politické
pozornosti, která se zaměřuje na zlepšení produkce bezpečného a vysoce
kvalitního vepřového masa pomocí výrobních systémů šetrných ke klimatu, zdrojům
a zvířatům. Důležitými hnacími silami z poslední doby jsou předpisy EU pro
udržitelné výrobní systémy a vyšší standardy pro dobré životní podmínky zvířat (např.
strategie Z farmy na vidličku, Nová zelená dohoda nebo iniciativa Jedno
zdraví). Nedílnou součástí těchto požadavků je transparentnost celého výrobního
řetězce podpořená vhodnou dokumentací pro výrobce i regulátory.
Existují
různé pohledy na definici dobrých životních podmínek zvířat. Světová organizace
pro zdraví zvířat (OIE) a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) definují
welfare jako „schopnost zvířete vyrovnat se se svým prostředím“. Pět svobod
(svoboda od hladu a žízně, svoboda od nepohodlí, svoboda od bolesti, zranění a
nemocí, svoboda od bolesti a úzkosti, svoboda chovat se normálním a přirozeným
způsobem) je definováno jako předpoklady dobrých životních podmínek zvířat
britskou organizací Farm Animal Welfare.
Zákaz rutinního kupírování ocasů
Dobré
životní podmínky zvířat jsou ovlivněny především podmínkami chovu, postupy
řízení a zdravotním stavem. Welfare hospodářských
zvířat upravují směrnice Rady 98/58/ES a 2008/120/ES, které stanoví minimální
požadavky na podmínky chovu prasat. Komise navíc přijala doporučení (EU)
2016/336 ke směrnici Rady 2008/120/ES, kterou se stanoví minimální normy na
ochranu prasat, pokud jde o opatření ke snížení potřeby kupírování ocasů.
Kousání
ocasů má multifaktoriální původ, proto je nutné výrazně zvýšené monitorování
abnormálního chování k identifikaci rizikových faktorů a vedení podrobných
záznamů o podmínkách chovu a prostředí, aby bylo možné identifikovat
potenciální spouštěče. Konvenční chovy obvykle poskytují prasatům omezené
příležitosti k vyjádření jejich přirozeného chování při průzkumu a hledání potravy.
Nuda a frustrace mají za následek patologické vzorce chování, jako je kousání
ocasu, boku a uší, které mají velký vliv nejen na zdraví a dobré životní
podmínky prasat, ale mají také negativní ekonomické dopady.
Dobré
životní podmínky zvířat jsou stále větším problémem. Celoevropský zákaz
rutinního zkracování ocasů selat je jednou z důležitých hnacích sil při
přehodnocování systémů chovu prasat. Dodatečným příkladem jsou požadavky na
ustájení chovných prasnic, zejména zvýšení prostoru, podestýlky a hnízdního
materiálu. Tyto požadavky musí farmáři splnit, což znamená investice s vysokými
ekonomickými náklady pro mnoho podniků.
 |
| Zákaz kupírování ocasů v EU je jednou z hnacích sil při přehodnocování systémů chovu prasat. |
Chování prasat, které je třeba respektovat
Prasata
byla domestikována asi před 9 000 lety, ale jejich přirozené vzorce chování
jsou stále téměř totožné s těmi, které měli jejich divocí předkové. U divočáků
se vytvářejí sociální skupiny, které synchronně zkoumají, žerou a odpočívají a
polovinu svého aktivního času tráví hledáním potravy. Časy vrcholné aktivity
jsou v ranních a odpoledních hodinách, z nichž asi 70 % je vyplněno průzkumným
chováním za účelem krmení.
Chování
prasat lze rozčlenit do deseti skupin:
1.
Pohyb
2.
Potravní chování
3.
Termoregulace
4.
Průzkumné chování
5.
Reprodukční chování
6.
Chování v klidu
7.
Exkreční chování
8.
Chování péče o tělo
9.
Sociální chování
10.
Chování při porodu
Všechny
tyto funkční skupiny jsou ovlivněny faktory, jako jsou prostor, velikost
skupiny a struktura kotců. Podmínky ustájení a chovu by měly, pokud možno,
usnadňovat přirozené chování prasat ve všech těchto skupinách. Míra, do jaké se
to uplatňuje, závisí na tradicích a prioritách v jednotlivých zemích, které se
mohou v průběhu času měnit (např. v důsledku ekonomických tlaků, propuknutí
nemocí nebo měnících se politických priorit). Plné vyjádření přirozeného
chování prasat je možné pouze v podmínkách volného výběhu.
 |
| Plné vyjádření přirozeného chování prasat je možné pouze v podmínkách volného výběhu. |
Základní požadavky na ustájení prasat
Systémy
chovu prasat se liší různými způsoby, např. biologická bezpečnost, genetika,
systém krmení, podestýlka, podlaha, větrání, odstraňování hnoje, velikost
skupiny, konvenční versus alternativní produkce atd. Kombinace těchto
charakteristik závisí na různých aspektech, jako je počet zvířat a úroveň
produkce, zeměpisná poloha (např. pro venkovní chov), nebo pokud produkce musí
splňovat určité požadavky (ekologické zemědělství, požadavky na označování
welfare). Systém ustájení je základem pro všechna opatření a činnosti k
zaručení zdraví, pohody a produktivity prasat, i když typ ustájení se zdá být
méně důležitý než fyzické uspořádání a způsob, jakým jsou zvířata chována.
Tabulka 1. Souhrn minimálních standardů pro ochranu prasat obecně
popsaných ve směrnici Rady EU 2008/120/ES
|
Všeobecné podmínky |
Text |
|
Ustájení |
Podlahy musí být hladké, ale ne kluzké, vhodné pro
velikost a hmotnost prasat. Lehací plocha musí být pohodlná, čistá a suchá a
umožnit všem prasatům ležet současně. Prasata musí vidět ostatní prasata. |
|
Prostředí |
Je třeba se vyhnout nepřetržité hladině hluku přes
85 dB. Intenzita světla minimálně 40 luxů po dobu
minimálně 8 hodin denně. Prostředí musí odpovídat potřebám pohybu a průzkumného
chování. |
|
Krmivo |
Všechna prasata musí být krmena alespoň jednou
denně a prasata starší 2 týdnů musí mít stálý přístup k dostatečnému množství
čerstvé vody. Při skupinovém krmení musí mít všechna prasata
přístup ke krmivu současně (výjimka: krmení ad libitum nebo krmení
automatickým systémem). |
|
Zdraví |
Agresivní, napadená prasata, nemocná nebo zraněná
prasata musí být umístěna do samostatných kotců. |
|
Chování |
Prasata by měla mít prospěch z jejich potřeb pohybu
a průzkumného chování. Prasata musí mít trvalý přístup k dostatečnému
množství materiálu, aby byly umožněny řádné průzkumné a manipulační činnosti. |
|
Povolené bolestivé zákroky |
Redukce rohových zubů selat a kančích klů. Kupírování části ocasů a kastrace kanců (před
sedmým dnem života nebo po tomto věku, pokud je provádí veterinární lékař v
narkóze a s dodatečnou prodlouženou analgezií). Kupírování ocasů nebo redukce rohových zubů se
nesmí provádět běžně. Zvonky v nose ve venkovních chovných systémech. |
Prasata
jsou obvykle chována v budovách s venkovním přístupem nebo bez něj. Minimální
požadavky na životní prostředí pro zajištění dobrých životních podmínek a
zdraví prasat jsou stanoveny legislativou (tabulka 1). Požadavky na budovy se
týkají:
·
optimalizace klimatických podmínek, jako je
teplota vzduchu, vlhkost, rychlost a směr proudění vzduchu, znečištění vzduchu prachem
a plyny
·
poskytnutí odpovídajícího prostoru pro
jednotlivá zvířata
·
zaručeného přístupu ke krmivu a vodě
·
návrhu kotců včetně podlahy
·
technických a logistických řešení pro
odstraňování hnoje
·
optimalizace osvětlení a maximální hladiny
hluku
Mezi
faktory, které ovlivňují výběr systémů ustájení, patří poskytování a distribuce
krmiva, přidělený prostor, odstraňování hnoje, stejně jako vzdálenost od
sousedních farem a často používaných cest. Umístění budovy v určité geografické
oblasti má významný vliv na její návrh a provoz. Například oblasti s vysokou
hustotou prasat jsou rizikem pro nemoci přenášené vzduchem, zvláště pokud je infekce
v populaci prasat endemická a filtrace přiváděného vzduchu se neprovádí.
Ve
všech systémech ustájení musí být prasata minimálně chráněna před extrémními
povětrnostními podmínkami a spálením sluncem, musí mít vždy přístup do suchého
a pohodlného prostoru pro odpočinek a vždy musí mít přístup k vodě. Celkové
podmínky ustájení, včetně konstrukce kotce a vybavení stájí, by také neměly
zvyšovat riziko rozvoje onemocnění nebo traumatu. Musí být také splněny zákonné
požadavky na chov (např. pokud jde o krmení, manipulaci se zvířaty nebo
sledování). Kromě minimálních prostorových požadavků zahrnují pravidla EU a
národní pravidla také regulační kritéria pro kvalitu ovzduší. Kromě toho je
třeba řešit potřeby nemocných prasat, která mohou být šikanována, poskytnutím
samostatných nemocničních kotců umožňujících odpočinek v teplém prostředí. O
optimálním poměru nemocničních kotců se stále diskutuje. Potřeby zvířat lze
nejlépe prozkoumat preferenčními testy k určení těch podmínek ustájení, které
jsou pro zvířata nejpřínosnější.
 |
| Důležitým požadavkem na ustájení chovných prasnic je zvýšení prostoru, podestýlky a hnízdního materiálu. |
Požadavky na venkovní chovy
Zatímco
někteří autoři popisují pozitivní účinky venkovního přístupu na zdraví a
welfare prasat ve srovnání s uzavřenými vnitřními systémy, obecně se uznává, že
venkovní i vnitřní systémy mohou mít negativa. V současné době existuje také
rozsáhlá literatura o tom, do jaké míry může vhodné obohacení v dobře
navržených vnitřních prostředích vyhovět potřebám zdraví a welfare prasat.
Venkovní
zemědělství je možné pouze tehdy, jsou-li splněny regionální půdní a
topografické požadavky (např. písčité, dobře odvodněné půdy). Venkovní chovné
systémy jsou posuzovány jako prospěšné tím, že umožňují prasatům vykazovat
druhově specifické chování při hledání potravy, obvykle s dostatečným prostorem
pro vyjádření tohoto chování. Investiční náklady jsou také obvykle nižší.
Nevýhody zahrnují nekontrolované emise ve vzduchu a prosakování složek hnoje do
půdy, vysoké nároky na pracovní sílu a vyšší riziko onemocnění, zejména
nedostatečná kontrola vnitřních parazitů. Ve venkovních zemědělských systémech
se problémy pohody a zdraví výrazně liší od uzavřených systémů. Spálení sluncem
u méně pigmentovaných plemen prasat je běžným problémem, kromě úhynu, způsobeného
predátory. Biologická bezpečnost ve venkovním prostředí je neúplná, protože
ptákům, hlodavcům a divokým prasatům nelze zcela zabránit ve vstupu do
hospodářství. Vzhledem k omezenějším možnostem čištění a dezinfekce a riziku
kontaminace půdy patogeny lze biologickou bezpečnost zavést pouze v omezené
míře.
Ekologický
chov prasat v EU představuje asi 1 % celkové produkce prasat. Na základě
dostupnosti půdy, charakteristik půdy, klimatu, tradice a národních
ekologických certifikačních schémat byly vyvinuty různé systémy ustájení, které
se vyznačují určitým přístupem do oblasti volného výběhu. Systémy ekologického
chovu prasat lze rozdělit do tří typů:
·
vnitřní chov s přístupem k betonovému
venkovnímu výběhu
·
venkovní hospodaření s přístupem k přístřešku
·
systém smíšeného ustájení s venkovním a
vnitřním přístupem během různých fází výroby
Podle
legislativy EU musí mít prasnice přístup do volných porodních ploch, porodní
jednotky musí poskytovat minimální plochu 10 m2, včetně venkovní
plochy minimálně 2,3 m2, zatímco selata musí být kojena minimálně 40
dní po porodu.
Obohacování prostředí
Umožnění
přirozeného chování prasat v podmínkách farmy, stejně jako potřeba dodržovat
zákaz kupírování ocasů, vedly k důrazu na obohacení, aby byly splněny základní
behaviorální potřeby prasat. Obohacování prostředí pro prasata předměty nebo
substráty, které „umožňují řádné průzkumné a manipulační činnosti“ je v EU
vyžadováno zákonem (tabulka 1). Specifické požadavky na obohacování jsou rovněž
definovány ve směrnici Rady 2008/120/ES.
V
zásadě by obohacené prostředí mělo vést ke zvýšení pozitivního chování a ke snížení
agresivního a stereotypního chování, jako je cucání břicha a předstírané
žvýkání. Protože však předměty přivykáním rychle ztrácejí svou atraktivitu,
měly by být pravidelně poskytovány nové a neznámé předměty nebo by měl být používán
systém rotace.
Obohacení
snižuje stres, čímž podporuje imunitní funkce, takže kromě zlepšení pohody,
může hrát roli v prevenci infekčních chorob. Obohacení může snížit kousání ocasů
a vést k vyššímu celkovému růstu díky lepšímu zdraví. Jako jeden z
nejvhodnějších materiálů pro obohacení je uznávána sláma, ale představuje výzvy
pro efektivní hospodaření s hnojem.
Je
však důležité poznamenat, že přes všechny výhody nejsou aktivity obohacování
tak důležité jako celkové řízení farmy. Implementace a údržba obohacovacích
činností může být pro farmáře nákladná a časově náročná. Nákladově relevantní
zdravotní ukazatele se většinou dostatečně nezlepšují dodatečnými sociálními
opatřeními, takže dodatečné náklady nejsou z ekonomického hlediska oprávněné.
Zákonná
povinnost zajistit prasatům obohacování životního prostředí není platná ve
všech regionech produkujících vepřové maso. Vyžaduje to legislativa v EU,
Švýcarsku a Norsku, ale kupř. ne v USA nebo Číně. V praxi se obohacení často
neposkytuje nebo není dostatečné. Problémy často pozorované na farmách zahrnují
poskytování nebezpečných materiálů nebo předmětů nebo jejich nesprávné umístění
z hlediska dosažitelnosti. V budoucnu by se měl klást větší důraz na ekonomické
přínosy efektivního obohacování (návratnost investic).
 |
| Dobré životní podmínky prasat jsou ovlivněny především podmínkami chovu, postupy řízení a zdravotním stavem. |
Ochrana životního prostředí
Směrnice
2010/75/EU stanoví opatření na ochranu životního prostředí před emisemi z
intenzivních chovů prasat s kapacitou pro více než 750 prasnic a 2 000 prasat
na výkrm. Pro splnění těchto požadavků stanovilo prováděcí rozhodnutí Komise (EU)
2017/302 nejlepší dostupné techniky v oblasti výživy, hospodaření s hnojem a
odstraňování mrtvých zvířat. Znečištění vody a ovzduší je důležitým
environmentálním problémem chovu prasat, který souvisí především se zpracováním
hnoje. Důležitými aspekty jsou úniky dusičnanů, amonia, dusíku a fosforu do
povrchových a podzemních vod, emise skleníkových plynů (oxid dusný, oxid
uhličitý a metan), acidifikace a znečištění ovzduší amoniakem a oxidem dusným.
Minimalizace emisí vyžaduje opatření, jako jsou přizpůsobené strategie krmení,
žádné dlouhodobé skladování hnoje v budově, oddělený sběr pevných výkalů a
moči, bezemisní skladování hnoje s pevnou podlahou a sběrnou nádrží na kapalný hnůj
a zakrývání hnoje. Naprostá většina skleníkových plynů vzniká při výrobě krmiv,
zatímco přímá spotřeba energie je způsobena vytápěním a větráním.
Jak hodnotit welfare prasat?
Posouzení
a srovnání různých systémů a farem je ztíženo nedostatkem spolehlivých a účinně
měřitelných ukazatelů pokrývajících požadavky v různých oblastech (zdraví,
dobré životní podmínky, používání antibiotik, dopad na životní prostředí a
udržitelnost). Bylo zjištěno, že vztah mezi ekonomickým výkonem a ukazateli
dobrých životních podmínek zvířat je slabý. Dobří manažeři farem mohou
dosahovat vysoké výkonnosti v obou oblastech. Přesný sběr dat na farmách podle
hodnotícího protokolu Welfare Quality® je drahý a časově náročný, a proto jej
mnoho farem pravidelně nepoužívá. V důsledku toho byly vyvinuty alternativní
způsoby hodnocení welfare.
Potenciální ukazatele pro hodnocení welfare
Zhruba
lze rozlišit dvě skupiny ukazatelů blahobytu: založené na zdrojích a na
zvířecím základě. Nepřímé indikátory založené na zdrojích (např. přístup ke
krmivu a jeho spotřeba) mohou pomoci identifikovat špatné životní podmínky
zvířat dříve, než jsou zvířata negativně ovlivněna (např. snížený příjmem
krmiva jako možný indikátor onemocnění). Ukazatele na zvířatech jsou ukazatele
založené na výsledcích (např. týkající se zdravotního stavu zvířete), které lze
použít k posouzení vzájemného působení mezi prostředím ustájení, lidmi a
zvířaty.
Tabulka 2. Ukazatele pro hodnocení welfare prasat (Hennig-Pauka a Altrock,
2023)
|
Kategorie prasat |
Ukazatele |
|
prasnice |
ektoparazité, léze vemene a struků,
změny kopyt, pěnivé sliny |
|
selata |
obličejové léze, léze karpálního
kloubu, podměrečná zvířata, stereotypy |
|
výkrm prasat (živá zvířata) |
průměrný denní přírůstek, poměr
konverze krmiva, kulhání, špinavá zvířata, zakrslíci, kousání ocasu, boku a
uší, vnější poranění, poškození kůže, léze ocasu, ušní léze, frekvence léčby,
respirační léze, zápal plic, perikarditida, zánět pohrudnice |
|
výkrm prasat (po porážce) |
mléčné skvrny (játra), střevní změny, vyřazení
celých jatečně upravených těl, burzitida, dermální změny, výskyt salmonel,
užívání antibiotik, úhyn |
Pro
sběr dat byly popsány různé ukazatele dobrých životních podmínek zvířat
(tabulka 2). Výzkumníci se zabývají ukazateli dobrých životních podmínek zvířat
ve třech oblastech:
·
přiměřené biologické funkce (růst,
rozmnožování, zdraví)
·
emoční stav (žádný strach, strach, bolest)
·
schopnost chovat se přirozeným způsobem
Alternativním
přístupem k hodnocení welfare je použití již dostupných údajů z rutinních
inspekcí v potravinovém řetězci. Monitorovací systémy na jatkách pro hodnocení
stavu pohody prasat pocházejících z konkrétních farem jsou stále předmětem
zájmu. V EU se mrtvá těla zvířat zasílají do kafilérií, což poskytuje
nepřetržitý tok údajů o úhynu, které lze použít pro monitorování farem. Bylo
zjištěno, že sledování úhynu v kombinaci s údaji o užívání antibiotik má
prediktivní hodnotu při předpovídání infekčních onemocnění na farmách.
Klíčovým
problémem při používání údajů v celém potravinovém řetězci k hodnocení welfare
je dostupnost dat a přístup k databázím, které se liší v rámci dodavatelských
řetězců i mezi zeměmi a regiony. Špatná dostupnost, kvalita a propojenost dat v
mnoha oblastech živočišné výroby může být způsobena poměrně pozdním přijetím
informačních technologií. Velké množství dat se generuje ve všech fázích
řetězce produkce vepřového masa, ale jejich vyhodnocování např. pomocí algoritmů
velkých dat je stále do značné míry omezeno.
