Požadavky na chov prasat
Moderní
chov prasat prochází velkou změnou. Evropská unie (EU) prosazuje zlepšení
produkce bezpečného a vysoce kvalitního vepřového masa pomocí výrobních systémů
šetrných ke klimatu a zdrojům, včetně vysokých standardů dobrých životních
podmínek zvířat. Welfare hospodářských zvířat upravují směrnice Rady 98/58/ES a
2008/120/ES, které stanoví minimální požadavky na podmínky chovu prasat.
Požadavky na design kotce
Cílem
optimální struktury kotce je umožnit každému praseti plnit své potřeby za všech
okolností bez překážek. Konstrukce a uspořádání kotce se mezi jednotlivými
farmami liší a mělo by být založeno na dobrém pozorování zvířat, takže každé
chování má v kotci funkční oblast, ve které se může vyskytovat (krmení,
aktivita, ležení, vyprazdňování). Prostor a struktura by měly zaručit chvíle
odpočinku s hlubokým spánkem a také příležitosti ke hře a objevování. Kontaktu
s výkaly a močí by se mělo zabránit a měla by být zavedena zařízení nebo
opatření k zamezení tepelného stresu.
 |
| Cílem optimální struktury kotce je umožnit každému praseti plnit své potřeby za všech okolností bez překážek. |
Prostorové
požadavky pro prasata podle hmotnosti jsou dány směrnicí Rady 2008/120/ES
(tabulka 1), avšak doporučení EU nelze považovat za optimální. Obecně platí, že
větší prostor, a tím i nižší hustota zvířat, snižuje riziko přenosu patogenů a
nemocí. Je třeba najít kompromis pro hustotu osazení, která nepoškozuje zdraví prasat
a je adekvátní pro dostatečnou návratnost investičních nákladů na prostor. Pro
lepší zdravotní stav a výsledky produkce se doporučuje navýšení prostoru na
prase přibližně o 20 %.
Tabulka 1. Doporučená minimální celistvá podlahová plocha pro
prasata podle směrnice Rady 2008/120/ES
|
Živá hmotnost (kg) |
m2 |
|
pod 10 |
0,15 |
|
10 až 20 |
0,20 |
|
20 až 30 |
0,30 |
|
30 až 50 |
0,40 |
|
50 až 85 |
0,55 |
|
85 až 110 |
0,65 |
|
nad 110 |
1,00 |
Odpočinková
zóna by měla být navržena tak, aby prasata přecházející do oblastí aktivit
nerušila ostatní v kotci. Místo na ležení by mělo být přednostně tiché a tmavé,
vyhýbat se cestám do jiných míst a ideálně s uzavřenými rohy. Pro prasata v
odchovu a ve výkrmu se doporučuje poměr 1,5:1 až 2,5:1. V kotci by pro defekaci
mělo být v ideálním případě vyhrazeno 20–30 % celkového prostoru. Dodatečný
prostor vedle defekačních a odpočinkových oblastí může sloužit jako oblast
aktivit.
Požadavky na podlahu
Dobrá
podlaha je hladká a neklouzavá, suchá díky rychlému odtoku a snadno se čistí.
Drsnost a tvrdost podlahy ovlivňuje otěr paznehtů. Obecně platí, že otěr by měl
převažovat nad růstem rohoviny.
 |
| Dobrá podlaha je hladká a neklouzavá, suchá díky rychlému odtoku a snadno se čistí. |
V
případě roštových podlah musí být podlahový materiál, stejně jako šířka lamel a
mezery přizpůsobeny velikosti kopyt prasat, aby nedocházelo ke zraněním.
Maximální šířka otvorů a minimální šířka lamel je stanovena směrnicí EU 2008/120/ES
(tabulka 2). Pro dobré životní podmínky se považuje za prospěšné maximálně 60 %
mezer (vzhledem k celkové kontaktní ploše) pro odstavčata s 8 kg tělesné
hmotnosti, 51 % pro finišery o hmotnosti 100 kg a 40 % pro těžší prasata.
Tabulka 2. Doporučená maximální šířka otvorů betonových roštových
podlah a minimální šířka roštu pro prasata podle směrnice Rady 2008/120/ES
|
Věková kategorie |
Maximální šířka otvorů (mm) |
Minimální šířka lamel (mm) |
|
Selata |
11 |
50 |
|
Odstavčata |
14 |
50 |
|
Rostoucí prasata |
18 |
80 |
|
Prasničky a prasnice |
20 |
80 |
Tam,
kde se používají pevné podlahy, je nezbytná účinná drenáž. Prach, plynné emise
a bakterie přenášené vzduchem lze snížit pomocí kanálů na odpadní vody, ve
kterých je hnůj ponořen do vody. Pevná podlaha se může velmi znečistit, zvláště
pokud je větrání a proudění vzduchu nedostatečné.
Hluboká
podestýlka slámou, pilinami, štěpkou nebo rašelinou obvykle vyžaduje pevnou
betonovou podlahu. Při podestýlání je zásadní vyhnout se vysoké vlhkosti, emisím
amoniaku, prachu a také rizikům způsobeným mykotoxiny a patogeny. U jakéhokoli
systému poskytujícího podestýlku se náklady zvýší o nutnost kompostování nebo
likvidace.
 |
| Podlahový materiál, stejně jako šířka lamel a mezery musí být přizpůsobeny velikosti kopyt prasat, aby nedocházelo ke zraněním. |
Požadavky na systémy krmení
Krmné
chování prasat je řízeno hladem a sytostí, ale může být ovlivněno řadou dalších
faktorů, jako je typ krmiva, systém ustájení, plemeno a zdraví. Krmivo musí
splňovat různé nutriční potřeby v průběhu výrobního procesu (laktace,
reprodukce a růst).
Prasata
chtějí žrát synchronně, což je dosažitelné s poměrem zvířat k prostoru žlabu
1:1. Ale dostupný počet krmných míst se liší podle systému krmení (ad libitum
nebo příděl) a vychází z velikosti skupiny prasat, čím větší je skupina, tím
vyšší je poměr zvířat a krmných míst (3:1 až 4:1). Doporučovaný krmný prostor v
rozmezí od 0,15 m na prase (8 týdnů stáří) do 0,3 m na prase ve výkrmu a 0,45 m
na prasnici je často příliš malý a nezohledňuje konkurenční potravní chování
prasat.
Jednoprostorové
nebo více prostorové krmné systémy lze kombinovat s mokrým a suchým krmením. Krmení
žlabem je obecně považováno za lepší než krmení z podlahy. Konstrukce žlabu by
měla zabránit prasatům dostat se do žlabu, ležet v něm nebo se v něm vykálet.
Špatný přístup ke krmivu má za následek nerovnoměrný a snížený růst a tělesnou
kondici, špatnou míru konverze živin a zvýšené procento prasat s nižší
klasifikací.
 |
| Jednoprostorové nebo více prostorové krmné systémy lze kombinovat s mokrým a suchým krmením. |
Poskytování
bezpečné a chutné vody v dostatečném množství při správné teplotě je zásadní
pro zdraví a dobré životní podmínky prasat. Počet napáječek závisí na velikosti
skupiny, ale alespoň dvě napáječky musí být instalovány v kotci, aby nemohly
být blokovány dominantními prasaty.
V
rámci zóny tepelné pohody se chování při pití obvykle objevuje do 10 minut po
krmení. Nemocná prasata vykazují odlišné chování při pití od zdravých prasat i
v subklinickém stádiu infekce. Pokud spotřeba vody klesne asi o 30 % za 1 den
nebo se zjevně sníží ve třech po sobě následujících dnech, lze očekávat
zdravotní problém ve stádě. V důsledku toho může automatické monitorování
příjmu krmiva a vody poskytnout včasné varování před nemocí nebo stresem.
Velikost skupiny
Rozhodování
o velikosti skupiny prasat je nejvíce ovlivněno celkovou velikostí stáda a
systémem krmení. V menších skupinách je lokalizace jednotlivých prasat a
provádění rutinních úkonů, jako je řízení březosti a říje, snazší. V malých
skupinách je možné současné krmení všech prasat při splnění nutričních potřeb
jednotlivce podle velikosti a věku a také je usnadněno použití systému „vše
dovnitř a vše ven“.
„Velikost
velké skupiny“ je relativní, může se pohybovat od 50 do několika stovek prasat.
Výhodou velkých skupin je efektivnější využití pracovní síly, prostoru a dělení
kotců. Ve větších skupinách je pozorování a léčba jednotlivých prasat
náročnější. Avšak nové technologie mohou významně přispět k efektivnímu řízení
velkých skupin, např. systém elektronického krmení prasnic, kde jsou jednotlivé
prasnice identifikovány pomocí transpondérů v ušních značkách.
 |
| Velikost velké skupiny je relativní, může se pohybovat od 50 do několika stovek prasat. |
Požadavky na teplotu prostředí
Optimální
teplotní rozsah pro prasata je definován jako termoneutrální zóna. V tomto
teplotním rozmezí není produkce tepla samotným prasetem ovlivněna teplotou
vzduchu. Nižší a vyšší teploty nad prahy specifické pro tělesnou hmotnost mohou
mít negativní účinky.
Pod
nižší kritickou teplotou prasata udržují homoiotermní podmínky zvýšenou
metabolickou aktivitou. Nad horní kritickou teplotou se prasata snaží odvádět
teplo změnou chování (např. válení se v bahně), ale jsou vážně ohrožena
tepelným stresem. Absolutní kritické teploty závisí na příjmu krmiva, věku,
hmotnosti a prostředí. Při teplotách nižších než 18–20 °C prasata preferují
pevnou podlahu, zatímco nad 20–25 °C je pozorována preference ležení na roštové
podlaze (z termoregulačních důvodů).
Pozorování
chování prasat odhalí nepřiměřené teploty. Chvění a choulení značí, že teplota
je příliš nízká. Omezený kontakt s kůží mezi prasaty v kotci a znečištění
oblastí, které jsou normálně čisté, naznačují, že teploty mohou být příliš
vysoké.
Požadavky na klima a větrání
Nejdůležitějšími
klimatickými stresory působícími na prasata jsou průvan a nesprávná teplota.
Bylo prokázáno, že přerušovaný průvan vyvolává kýchání a kašlání. Rychlost
proudění vzduchu by měla být nižší než 0,15 m/s v úrovni prasat. Obecně je
relativně teplé a vlhké prostředí považováno za prospěšné a má za následek
menší kašel.
Nezávisle
na podmínkách prostředí musí být do budovy pravidelně přiváděno minimální
množství čerstvého vzduchu (v závislosti na počtu a věku prasat), aby se
odstranily bakterie, vodní pára, oxid uhličitý, čpavek, polétavý prach a
zápach. Je třeba zabránit nekontrolované výměně vzduchu poškozením stěn budovy.
Studený vzduch se musí ohřát, aby se zabránilo průvanu.
Vysoká
hustota prasat v uzavřených budovách vyžaduje mechanické ventilační systémy, které
by měly zaručit výměnu vzduchu 60 m3 za hodinu na prase a odpovídající
kvalitu vzduchu a teplotu jak v létě (při vysoké míře větrání), tak v zimě.
Vzdušný prostor se doporučuje v odchovu 2,5 m3 a ve výkrmu 3 m3
na prase.
Kvalita
vnitřního vzduchu je definována plynnými a částicovými složkami, je ovlivněna
především ventilací a systémem hospodaření s hnojem, který je sám ovlivňován
složením krmiva a konstrukcí stáje a kotce. Polétavé částice ve stájovém
vzduchu jsou směsí částic různé velikosti, biologických a chemických
vlastností. Zůstávají ve vzduchu, když je interakce s molekulami vzduchu
silnější než gravitace, mohou vázat a přenášet škodlivé plyny a po vdechnutí se
ukládají v dýchacích cestách. Obecně by koncentrace 2,4 mg prachu na m3
neměla být v uzavřených podmínkách překročena kvůli zdravotním rizikům pro lidi
a prasata. Slibnou metodou snižování polétavých částic je rozprašování oleje
nebo směsi oleje a vody v budovách.
 |
| Minimální požadavky na chov prasat v Evropské unii stanovují směrnice Rady 98/58/ES a 2008/120/ES. |
