Pět svobod
Welfare prasat podle Pěti svobod
Pět aspektů dobrých životních
podmínek zvířat pod lidskou kontrolou vzniklo ve Velké Británii v reakci na
vládní zprávu z roku 1965 o chovu hospodářských zvířat a bylo formulováno v
roce 1979 v tiskovém prohlášení Rady pro hospodářská zvířata. Pět svobod bylo
přijato řadou profesních skupin a světových organizací.
Koncepce dobrých životních podmínek zvířat
Ochrana dobrých životních podmínek
zvířat, která používáme pro lidský prospěch, se stala důležitým společenským
zájmem, zejména ve vyspělých zemích, kde to mnozí považují za morální
povinnost. Koncepce dobrých životních podmínek zvířat (welfare) se v
průběhu času měnila v návaznosti na změny hodnot a přesvědčení, jakož i na
postupující vědecké chápání zvířat. Dosud neexistuje shoda v tom, co
přesně představují dobré životní podmínky zvířat. Potřeba konceptu welfare
zvířat vychází ze zvířecí sentience, tj. ze schopnosti cítit bolest a potěšení,
prožívat příjemné i nepříjemné stavy.
Vývoj vědy o welfare zvířat
Rousseau (1762) a
Bentham (1823) byli jedni z prvních, kdo předložili zvířecí vnímavost (sentienci)
a naši následnou etickou povinnost minimalizovat utrpení zvířat. Ale
teprve po vydání knihy Animal Machines (Ruth Harrison, 1964)
odhalující zacházení s hospodářskými zvířaty a následné Brambellově zprávě (Pět
svobod) pro vládu Spojeného království v roce 1965, se dobré životní podmínky
zvířat staly vědeckým oborem. V Brambellově zprávě jsou dobré životní podmínky
zvířat definovány jako: „široký pojem, který zahrnuje fyzickou i duševní pohodu
zvířete“.
Od Brambellovy zprávy se objevilo mnoho dalších definic dobrých životních podmínek zvířat. Například Broom (1986) definuje welfare jako schopnost zvířete vyrovnat se s prostředím a adaptovat se na něj, zatímco Dawkins (2004) definuje welfare zvířat jako zdraví kombinované s tím, do jaké míry má zvíře to, co chce. Jiní autoři popisují tři možné úhly pohledu na to, jak lidé pojímají dobré životní podmínky zvířat, a to na základě buď zdraví a biologického fungování nebo úrovně přirozeného života nebo afektivních stavů zvířete.
 |
| Potřeba konceptu welfare zvířat vychází ze zvířecí sentience, tj. ze schopnosti cítit bolest a potěšení, prožívat příjemné i nepříjemné stavy. |
Z těchto vyvíjejících se názorů na
dobré životní podmínky zvířat v posledních desetiletích lze vyvodit čtyři trendy:
1. roste studium afektivních stavů
(emoce a nálady), včetně definování pojmů a vývoje indikátorů
2. větší zvažování pozitivních/příjemných/odměňujících
afektivních zážitků (zkušeností), na rozdíl od primárního zaměření na
negativní/nepříjemné/averzivní zážitky zvířat (tzv. pozitivní welfare)
3. roste zájem o vyvažování nebo
kumulaci těchto pozitivních a negativních zkušeností v průběhu času
4. zvažování časového prvku dobrých
životních podmínek zvířat a zejména to, zda by měl být celoživotní
Welfare prasat v různých produkčních systémech
Intenzivní systémy produkce prasat
jsou zdrojem stresu a snížené pohody zvířat. V těchto systémech jsou
prasata často chována v malých nebo neplodných prostředích, která jim brání
projevovat jejich přirozené chování. To zvyšuje frekvenci abnormálního a
stereotypního chování, což vyvolává stres. Dalšími běžnými stresory
intenzivního zemědělství jsou chronický hlad, bolestivé mrzačení, předčasný
odstav, vysoká hustota osazení a následné sociální přeskupování. V
konečném důsledku je imunitní systém prasat ohrožen, což je činí náchylnými k
infekcím. Ve snaze zajistit produktivitu stáda a zabránit propuknutí
infekce se intenzivní chovy prasat spoléhají na antimikrobiální látky, a tak
udržují zdraví stáda až do porážky.
Takové používání antimikrobiálních
látek u zvířat určených k produkci potravin významně přispívá ke globálnímu
problému antimikrobiální rezistence a tento problém vedl ke zvýšené regulaci
používání antimikrobiálních látek ve veterinárním sektoru. Politiky,
jejichž cílem je kontrolovat šíření antimikrobiální rezistence, vyžadují
monitorování/snižování používání antibiotik a podporu správných chovatelských
postupů, včetně zlepšování dobrých životních podmínek zvířat. To přispívá
k rostoucímu tlaku veřejnosti na odvětví zvířat produkující potraviny, aby
jednala soudržněji s cíli udržitelnosti a dobrých životních podmínek zvířat.
Prasata
jsou velmi přizpůsobivá zvířata a mohou být chována v různých výrobních
systémech. Spotřebitelé často příznivě vnímají některé alternativní produkční
systémy, jako je venkovní chov nebo hluboká podestýlka, a považují je za
humánnější, udržitelnější a šetrnější k životnímu prostředí. Avšak prasata
chovaná venku samozřejmě také čelí problémům s dobrými životními podmínkami,
jako je tepelný stres, tlak parazitů a konkurence o potravu.
Hodnocení
a srovnání welfare prasat v různých produkčních systémech často využívá metodu
založenou na zdrojích (např. přístup ke krmivu a jeho spotřeba) popsanou pěti
kritérii svobod, jak navrhuje Brambell. Dalším přístupem k určení welfare
prasat v různých systémech je použití ukazatelů založených na zvířatech (např.
zdravotní stav).
 |
| Prasata jsou často chována v malých nebo neplodných prostředích, která jim brání projevovat jejich přirozené chování. |
Svoboda od hladu a žízně
Osvobození
od hladu a žízně by mělo být zajištěno poskytováním čerstvé vody a zvláštních
diet pro prasata. Zásobování vodou by mělo být ad libitum a prasata se musí
krmit vícekrát než jednou denně. Vhodné množství a kvalita krmiva jsou jednou z
nejdůležitějších podmínek úspěchu v jakémkoli druhu živočišné výroby.
V
intenzivních uzavřených systémech jsou různé kategorie prasat krmeny
kompletními směsmi krmiv vytvořenými převážně profesionálními odborníky na
výživu. Prasnicím by mělo být poskytnuto dostatečné množství krmiva s vysokým
obsahem vlákniny a energie. Bylo zjištěno, že kromě pozitivního účinku na
prasnice, ovlivňují diety s vysokým obsahem vlákniny během březosti agresivitu
selat před odstavem.
V
méně intenzivním systému závisí kvalita krmiva často na znalostech chovatele o
nutričních potřebách prasat. Průzkum ukázal, že velmi malý počet chovatelů
prasat konzultuje s odborníky na výživu zvířat přípravu krmiva pro svá prasata.
Ve
všech produkčních systémech by prasata měla mít stálou dostupnost čerstvé vody.
I menší nedostatek pitné vody může vést k dehydrataci a ke snížení produkčních
znaků u prasat.
 |
| Podvýživa, vystavení parazitům a infekčním chorobám jsou nejčastějšími důvody k obavám o venkovní systémy chovu prasat. |
Svoboda od nepohodlí
Nepohodlí
lze předejít zajištěním odpovídajících podmínek prostředí. Všechna prasata by
měla mít přístup do čistých, suchých a tepelně pohodlných prostor. Pohodlné
prostory pro prasata v intenzivním systému jsou často spojeny s typem podlahy.
Špatně udržovaná nebo kluzká podlaha je stále běžnou příčinou fyzických
zranění. Dále, selata jsou zvláště citlivá na nízké teploty, takže příliš
chladné prostředí může být příčinou vysokého úhynu selat. U plně roštové
podlahy musí být šířka lamel a otvorů v souladu s nařízením EU, aby se
zabránilo zranění prasat.
Venkovní
prasata potřebují úkryty pro ochranu před sluncem v letních měsících a chladem
v zimním období. Venkovní prasata navíc projevují přirozené chování válení se v
bahně, hlavně kvůli ochlazení, ochraně proti spálení a odstranění ektoparazitů.
Praxe kroužkování venkovních prasat byla z etických důvodů zpochybněna, ačkoli
kroužky v nose jsou široce komerčně používány ke snížení škod na pastvě, které
jsou způsobeny rýpáním. Přesto, že byly navrženy některé alternativy k použití
nosních kroužků, jediným účinným způsobem, jak snížit poškození pastvin, je
zajistit dostatečně velkou plochu pro prasata a střídat pastviny.
Svoboda od bolesti, zranění a nemocí
Použití
preventivních opatření, rychlá diagnostika a okamžitá léčba je nejlepším
způsobem, jak zajistit osvobození od bolesti, zranění a nemocí. Zařízení pro
prasata v intenzivních systémech by měla zajistit pohodlné prostředí a ochranu
před zraněním jakéhokoli druhu. Existují určité důkazy, že k poranění nohou
dochází častěji na holých, betonových nebo plně roštových podlahách než na
podlahách se slámou.
Bolest
souvisí hlavně s některými procedurami, jako je kupírování ocasů, stříhání zubů
a kastrace, které se nemusí provádět rutinně, s výjimkou kastrace kanců ve
výkrmu. Veškeré zásahy by měly být prováděny vyškolenými osobami, což je někdy
problém u malých farem. Z hlediska onemocnění prasat v různých produkčních
systémech je faktem, že prasata mohou onemocnět stejnými chorobami bez ohledu
na produkční systém. V intenzivních uzavřených systémech je vyšší výskyt
respiračních a trávicích onemocnění, především z důvodu přeplněnosti zařízení a
podmínek prostředí (teplota, vlhkost, plyny). Na druhou stranu ve venkovních
systémech jsou prasata ohrožena infekčními chorobami, jako je mor prasat,
brucelóza, leptospiróza a také vyšším výskytem endo a ektoparazitů.
Svoboda vyjadřovat přirozené chování
Jedním
z kritérií pro hodnocení welfare zvířat je možnost vyjádřit přirozené chování.
Prasata v intenzivních produkčních systémech nemají možnost projevit takové přirozené
chování jako prasata chovaná venku. Je zřejmé, že prasata chovaná v neúrodném
průmyslovém prostředí nemají přístup k manipulačním materiálům (sláma, půda,
dřevo) a chování při shánění potravy nebo krmení se zcela liší od prasat v
přirozeném prostředí. Důsledky jsou různé, například při absenci slámy je
průzkumné chování více zaměřeno na komponenty kotce a ostatní prasata.
Nedostatek
prostoru a umělá skupinová struktura prasat v intenzivních systémech může
negativně ovlivnit sociální interakce. Sociální chování související se
seskupováním nebo mícháním prasat v různých fázích produkce je také často
narušeno, což vede k agresi mezi zvířaty.
Pro
zajištění welfare prasnic musí design ustájení přinejmenším zajistit neomezený
přístup k nezbytným zdrojům, možnost vyhnout se potenciálním agresorům nebo jim
uniknout a vyhnout se chronickému fyziologickému stresu. Výsledky naznačují, že
minimální prostor mezi 2,4 a 3,6 m2 na prasnici je nutný k podpoře
dobrých životních podmínek.
Poskytování
hnízdního materiálu prasnicím před porodem a potenciál projevit mateřské
chování je jednou z klíčových výhod alternativních produkčních systémů ve
srovnání s průmyslovým chovem prasat. Výsledky výzkumu ukazují, že ačkoli
venkovní prostředí může lépe uspokojit etologické potřeby zvířat, vnitřní
produkční systémy umožňují chovné prasnici delší život a vyšší úroveň produkce.
Kontinentální klima s vysokými teplotními výkyvy může představovat rizikový
faktor pro nízko investiční venkovní systémy.
Svoboda od strachu a úzkosti
Aby
se předešlo strachu a úzkosti, je třeba se vyhnout všem stavům, které mohou
způsobit duševní utrpení. V intenzivních produkčních systémech jsou prasata
během života několikrát přesouvána z jednoho místa na druhé a tento přesun může
být významným zdrojem stresu, zejména v době odstavu. Doba odstavu je jedním z
nejkritičtějších období v životě selat z důvodu více stresorů současně, včetně
manipulace při nakládání a vykládání, míchání s neznámými selaty, odběru krmiva
a vody, vystavení novému prostředí a hluku. Délka laktace je ve venkovních
produkčních systémech obvykle delší než v intenzivních systémech, ale
prodloužená laktace je v některých případech z hlediska welfare prasnic
nepříznivá, jelikož může vést k problémům s tělesnou kondicí a následným
návratem do říje.
U
vysoce produktivních prasnic vyvstává nový problém welfare, jako je velikost
vrhu, která může být zároveň stresem pro prasnice a selata. Otázky welfare
související s velikostí vrhu u prasat jsou složité a ovlivňují prasnice i
selata. Manažerské zásahy, které se používají, když velikost vrhu běžně
překračuje schopnost jednotlivých prasnic úspěšně odchovat všechna selata, mohou
být dalším spouštěčem stresu a následně spouštěčem sníženého welfare.
 |
| Navzdory vědeckým faktům v oblasti welfare zvířat, je na farmách po celém světě stále normou mnoho sporných praktik. |
Velký prostor pro zlepšení welfare prasat
Navzdory rostoucímu vědeckému
chápání problémů a řešení v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, je na
farmách po celém světě stále normou mnoho sporných praktik. Výzvami,
kterým živočišný průmysl čelí, jsou především hospodářsky i sociálně ovlivněni
zemědělci. Jako strážci dobrých životních podmínek zvířat, o která se
starají, jsou považováni za zainteresovanou stranu odpovědnou za implementaci
změn ve prospěch dobrých životních podmínek zvířat.
Vývoj nových postupů, které
zlepšují dobré životní podmínky zvířat, však ke změně statu quo nestačí,
protože inovace často neřeší omezení vnímaná farmáři, zejména omezení
ekonomické povahy. Naslouchání klíčovým zainteresovaným stranám je proto
zásadní pro pomoc při formulování a uzákonění udržitelných politik zaměřených
na zlepšení zdraví a dobrých životních podmínek zvířat. Tyto informace pravděpodobně
chybí zejména některým zemím s nejvyšší produkcí, jako je Čína, USA a Brazílie,
protože naprostá většina příspěvků do diskuze o této problematice pochází z
evropských zemí.
Existuje velký prostor pro zlepšení welfare prasat v intenzivních i alternativních výrobních systémech. Kritéria welfare definovaná jako Pět svobod označují kritické body ve všech systémech. Bez ohledu na produkční systém, by se dobré životní podmínky prasat měly zlepšovat podle požadavků spotřebitelů a jejich ochoty platit případně i vyšší cenu za produkty získané ze zvířat chovaných v souladu s welfare.
