Welfare v chovu prasat
Koncept welfare
v chovu prasat
Dobré životní podmínky zvířat jsou spolu
s otázkami životního prostředí jednou z největších výzev zemědělství 21.
století. V posledních několika desetiletích bylo dosaženo významného
pokroku ve vědeckém a právním uznávání citů a dobrých životních podmínek zvířat
(welfare).
Kodex zdraví
OIE shrnuje základní prvky, které tvoří
dobré životní podmínky zvířat ve svém Kodexu zdraví suchozemských zvířat:
„Zvíře zažívá dobré životní podmínky, pokud je zdravé, v pohodlí, dobře
živené, v bezpečí, netrpí nepříjemnými stavy, jako je bolest, strach a úzkost a
je schopno vyjádřit chování, které je důležité pro jeho fyzický a duševní
stav“.
Systémy intenzivní produkce prasat však
obecně v mnohých z těchto cílů selhávají a nabízejí zvířatům jen málo
podmínek k tomu, aby zažívala pozitivní afektivní stavy. Výsledkem je, že
mnoho prasat tráví celý svůj život v podmínkách, které nezaručují „život, který
stojí za to žít“.
 |
| Omezení kontaktu s lidmi příchodem automatizovaných systémů přispělo k negativním interakcím mezi člověkem a zvířetem. |
Faktory zvyšující užívání antibiotik
Ustájení omezuje volný pohyb a projev
přirozeného chování, jako je hnízdění, rýpání a socializace. Navíc jsou prasata
od narození vystavena bolestivým manažerským postupům. V důsledku toho
jsou vystresovaná, imunologicky zranitelnější a náchylnější k patogenům
z prostředí. Kromě toho vysoká hustota osazení přispívá k šíření
respiračních a střevních nemocí. Celkově tyto faktory přispívají k
používání antibiotik ke kontrole a prevenci infekčních ohnisek na farmách.
Celosvětová spotřeba antibiotik roste
Předpokládá se, že celosvětová spotřeba
veterinárních antimikrobiálních látek do roku 2030 vzroste o 11,5 % oproti
odhadovaným 93 000 tunám použitých v roce 2017, kdy 10 zemí používalo 75 %
všech veterinárních antibiotik v živočišné výrobě (Čína 45 %, Brazílie 8 %,
Spojené státy, Thajsko, Indie, Írán, Španělsko, Rusko, Mexiko a Argentina).
Legislativa omezující antibiotika v
živočišné výrobě změnila přístup a praxi k neterapeutickému užívání antibiotik,
zejména v některých zemích EU, ale používání veterinárních antibiotik je ve
světě stále poměrně výrazné. Například při průzkumu chovů prasat v Německu
autoři zjistili, že prasata s předpokládanou dobou života 200 dnů dostávala
antimikrobiální látky po dobu 48,5 dne. Brazilská studie zjistila, že prasata
dostávala v průměru 7 různých aktivních antibiotik během 73,7 % svého života.
Rezistence na antibiotika
Příspěvek antibiotik v intenzivním chovu
prasat ke vzniku rezistentních bakterií na antibiotika u lidí vyvolává důležité
etické, sociální a zdravotní obavy. Rezistence je spontánní proces
bakterií, který může být urychlen nevhodným užíváním antibiotik. Rezistence se
může šířit přímým nebo nepřímým kontaktem mezi lidmi a hospodářskými zvířaty
nebo biologickými látkami nebo konzumací kontaminovaných potravin. Navíc
veterináři, farmáři, pracovníci na jatkách a pracovníci manipulující s
potravinami a jejich rodiny mohou být vstupní branou rezistentních bakterií do
prostředí farmy.
Přenos rezistentních bakterií mezi
zvířaty a lidmi je kritickým problémem, který zdravotnické agentury považují za
celosvětový stav ohrožení veřejného zdraví. Z tohoto důvodu mezinárodní lídři
vyzvali k urychlenému snížení užívání antibiotik u hospodářských zvířat a k rozvoji
udržitelných potravinových systémů.
Jedno zdraví
K podpoře strategií pro obezřetné
užívání antibiotik a minimalizaci rezistence vytvořily FAO, WHO a OIE postup
nazývaný Jedno zdraví (One Welfare), který propojuje aspekty zdraví lidí, zvířat
a životního prostředí s transdisciplinárními veřejnými politikami. Jedno
zdraví je holistický koncept zdraví, který navrhuje nahlížet na zdraví lidí a
zvířat jako na vzájemně závislé a současně propojené navzájem a s ekosystémy,
ve kterých koexistují ve vyváženém vztahu. Koncept je založen na pochopení, že
dobré životní podmínky zvířat se mohou odrážet na lidech a životním prostředí
tím, že zajistí bezpečnost potravin, zlepší lidské zdraví, udržitelnost
životního prostředí, bezpečnost pracovníků, rozvoj venkova, rovnost pohlaví a
sociální spravedlnost.
Psychologické stresory (např. úzkost, frustrace, nuda) mohou být pro
imunitní systém stejně škodlivé jako patogenní agresoři. Vnímání podnětu
ohrožení centrálním nervovým systémem spouští biologickou obranu, která
aktivuje čtyři typy reakcí: behaviorální odpověď, odpověď autonomního nervového
systému, neuroendokrinní odpověď a imunitní odpověď. Abnormální chování prasat
(např. strkání do břicha, kousání ocasu a uší, agresivita) jsou příklady
behaviorálních reakcí na chronický stres.
Hlavní stresory, které ohrožují prasata chovaná v intenzivních podmínkách
lze rozdělit na dva typy: ty, které pocházejí z prostředí ustájení a ty, které
jsou vytvářeny manažerskými postupy.
První typ souvisí s fyzickými omezeními způsobenými intenzivním ustájením, jako je omezení pohybu, socializace a projevů přirozeného chování a dále s nepříznivými klimatickými podmínkami, které mohou způsobit nepohodlí, zranění, kulhání a abnormální a stereotypní chování. Druhý typ stresorů vzniká při řízení krmení prasnic, v prenatálním a novorozeneckém období, při odstavu, transportu, míchání neznámých zvířat, mrzačení a interakcemi mezi člověkem a zvířetem.
 |
| Ustájení omezuje volný pohyb a projev přirozeného chování, jako je hnízdění, rýpání a socializace. |
Souvislost mezi welfare a užíváním
antibiotik v chovu prasat
Bohužel existuje nedostatek vědecké
literatury, která by uváděla přímou příčinnou souvislost mezi špatnými
životními podmínkami u prasat a užíváním antibiotik. Nicméně přibývají
důkazy ze studií, které ukazují, že když se management zaměří na přijetí
postupů biologické bezpečnosti, je možné snížit spotřebu antibiotik na
prasečích farmách.
Důležitým důvodem užívání antibiotik v
chovech prasat je prevence nebo léčba respiračních, střevních a reprodukčních
onemocnění, které jsou podporovány několika stresory ustájení a řízení. Existují
důkazy, že v raném životě prasat se z velké části soustředí vysoce stresující
postupy řízení a že toto období se shoduje s vysokou spotřebou antibiotik. Například
i v Německu, kde se antibiotika nepoužívají k profylaktické léčbě, bylo
zjištěno, že selata jsou zdaleka nejčastěji léčenou věkovou skupinou. Jiné
studie uvádějí, že farmáři často používají strategickou perorální léčbu všech
prasat antibiotiky během stresových zákroků jako jsou kastrace, odstav a začátek
výkrmu, kdy jsou prasata vystavena novému fyzickému a sociálnímu prostředí.
Dále existují důkazy o souvislosti mezi užíváním
antibiotik a specifickými stresory ustájení a managementu na prasečích
farmách. Například pěstounský odchov a nízká tělesná hmotnost selat nebo
nízký přírůstek hmotnosti jsou spojeny s užíváním antibiotik. Špatná
kvalita ovzduší a špatná hygiena zvyšují spotřebu antibiotik kvůli respiračním
nemocem. Nedostatečné napájení, nedostatek obohacení a špatný stav kotců v
kombinaci s vysokou hustotou osazení souvisí s antibiotiky kvůli infekci
kloubů a nedostatečná hustota osazení a špatné obohacení zvyšují spotřebu
antibiotik kvůli kousání ocasů.
A konečně je důležité mít na paměti, že
ačkoli biologická bezpečnost a kvalita řízení jsou hlavními rizikovými faktory
pro užívání antibiotik a rezistenci na prasečích farmách, prevence nemocí je
jen jedním aspektem dobrých životních podmínek zvířat. Ke snížení spotřeby
antibiotik je nutné usilovat o spokojenější prasata, tj. prasata, která nejsou
ve stresu, nenudí se nebo nebojují o místo ve skupině, prasata, která
nezůstávají pozadu kvůli nedostatku místa nebo zdrojů.
Opatření pro lepší chov prasat
Během posledních desetiletí bylo
navrženo, testováno a úspěšně implementováno mnoho změn v ustájení a
managementu, které mohou minimalizovat nebo eliminovat environmentální
stresory. Ukázalo se, že takové změny ustájení a managementu spolu s
eliminací bolestivých postupů nebo jejich nahrazením méně invazivními
alternativami umožňují projevit druhově specifické chování, snižují stres,
posilují imunologický systém a podporují pozitivní emoční stavy.
Lepší ustájení
Klíčovým zastřešujícím řešením strádání
a nudy prasat je dobrý design ustájení a obohacení jejich životního
prostoru. Dobré ustájení je design, který umožňuje prasatům pohybovat se,
zkoumat a cítit se bezpečně před hrozbami a který zajišťuje tepelný komfort.
Poskytování možností úkrytu je oblast,
na kterou se v komerčních farmách často zapomíná. Může však chránit nově ustájená
prasata před agresivními interakcemi s rezidentními prasaty a budování bariér a
úkrytů může být také alternativou ke snížení agonistických interakcí a
stresu. Na druhou stranu je zajištění prostoru prospěšné pro zdraví
pohybového aparátu. Zvětšení prostoru na prasnici ve skupinovém ustájení
může snížit frekvenci kulhání. Kromě toho volné porodní ustájení poskytuje
prasnicím další prostor pro pohyb a také zlepšuje mateřské chování u prasnic a
sociální chování selat.
Obohacení životního prostředí
Obohacené prostředí činí životní prostor
atraktivním a dává prasatům příležitost projevit vysoce motivované vrozené
chování. Existuje mnoho důkazů o pozitivní behaviorální hodnotě, kterou
může mít obohacené prostředí u prasat, včetně podpory pozitivních afektivních
stavů ve všech fázích chovu.
Příklady obohacení zahrnují poskytování
slámy, hraček a manipulovatelných materiálů, které snižují výskyt
přesměrovaného orálního chování. U rostoucích prasat mohou manipulovatelné materiály
pomoci snížit výskyt kousání ocasů. Nedávná práce ukázala, že obohacené životní
prostředí by mohlo mít pozitivní účinky na vývoj imunitního systému a střevní mikroflóru
v raném věku. Umožnění prasnicím postavit si hnízdo a nabízení slámy během
porodu a laktace může zabránit poškození kůže a drápů u selat, zvýšit aktivitu
a snížit abnormální chování prasnic.
Navíc vláknina (tj. poskytování slámy ve
výživě prasnic) zvyšuje objem a absorbuje vodu, stimuluje mechanické receptory
žaludku a snižuje vyprazdňování žaludku, nezbytné pro nasycení. Zahrnutí
slámy tedy sníží pocit chronického hladu, stejně jako výskyt žaludečních
ulcerací a agonistických interakcí mezi prasnicemi.
Obohacení porodního ustájení o žvýkací
materiály stimuluje explorační chování selat a zvyšuje frekvenci nebolestivého
kontaktu selat s vemenem, čímž se sníží stres a závažnost kožních lézí u
kojících prasnic.
Zvětšení prostoru
Dobré ustájení by mělo zohledňovat
sociální dynamiku a hustotu osídlení, aby splnilo cíl zlepšení
blahobytu. Skupinové ustájení je výhodné pro březí a kojící prasnice,
pokud je dobře zvládnuto. Zlepšení podmínek ustájení prasnic má pozitivní vliv
na zdraví selat. Selata prasnic chovaných ve skupinách vykazují větší odolnost
ve srovnání se selaty individuálně ustájených prasnic. Skupinové ustájení
navíc umožňuje časnou socializaci mezi selaty, což snižuje agonistické
interakce během odstavu.
Skupinové ustájení se však může stát úspěšným
ve výzkumu, ale neúspěšným v praxi, pokud je zajištěno nedostatečným prostorem,
špatným obohacením prostředí, nepřiměřenou alokací zdrojů nebo špatným řízením
krmení. Takové situace vytvářejí neúspěšné životní prostory, které zvyšují
agonistické interakce, zranění a celkové snížení welfare.
 |
| Plošina je jedním ze způsobů, jak zlepšit životní podmínky prasat, dělená úroveň zvětšuje životní plochu prasat o 25-40 %. |
Pozdější odstav
Odstav selat v pozdějším věku při
absenci časných bolestivých postupů (tj. kastrace, stříhání ocasu, stříhání
zubů) má pozitivní dopad na chování selat. Navíc později odstavená selata
s optimálními strategiemi krmení mají větší diverzitu a hojnost bakteriální
mikroflóry v gastrointestinálním traktu, což může pomoci snížit výskyt průjmu a
používání antibiotik v této kritické fázi.
Pozdější odstav sám o sobě nestačí. Zachování
sociální skupiny a fyzického prostředí při odstavu je stejně důležité pro
snížení stresu při odstavu a zlepšení příjmu krmiva po odstavu. Selata s
trvalými sociálními strukturami jsou lépe socializovaná, což zlepšuje jejich
celkovou adaptabilitu na prostředí po odstavu a snižuje hladiny kortizolu,
agonistické interakce a výsledné léze a zároveň zvyšuje herní chování.
Odstranění bolestivých postupů
Odstranění bolestivých postupů nebo
jejich nahrazení alternativami (např. imunokastrace, obohacení prostředí,
snížená hustota, rodinné systémy) usnadňuje ošetřovatelům pozornost a empatii
vůči zvířatům, což je zásadní pro systémy produkce prasat, které se zasazují o
vysoké životní podmínky zvířat. Kromě toho mohou klidné, jemné a příjemné
interakce mezi člověkem a zvířetem (tj. příjemné manažerské rutiny) snížit
stres, omezit chování, které navozuje strach a úzkost a udržet pracovní
prostředí klidné.
Pozitivní interakce
Pozitivní interakce mezi člověkem a
zvířetem mohou zahrnovat přátelskou lidskou přítomnost, kontakt a hmatové
podněty (škrábání nebo laskání), poskytování potravy a předmětů pro interakci
(tj. obohacení prostředí) a zapojování se do pokojných a příjemných rutin se
zvířaty. Dlouhodobé jemné zacházení se ukázalo jako účinné při snižování
stresu a úzkosti u prasat. A konečně, pozitivní interakce mezi člověkem a
zvířetem je zásadní pro zajištění dobrých životních podmínek a kvality života
prasat a pro snížení používání antibiotik na farmách.
Genetická selekce
Genetická selekce přispěla k úspěchu
intenzivní produkce prasat prostřednictvím vývoje genetických linií s vysoce
produktivními vlastnostmi, jako je přírůstek hmotnosti, konverze krmiva a plodnost. Využití
genetických znalostí k vývoji zvířat odolnějších vůči environmentálním
stresorům nebo vůči patogenům může přispět ke snížení antibiotik v chovu
prasat.
Některé slibné studie například
identifikovaly genotypy odolné vůči patogenům, jako je Circovirus a Mycoplasma
hyopneumoniae. Mnoho stresorů, které ovlivňují pohodu a zdraví prasat, se
zhoršuje u velkých vrhů, kvůli delší době porodu, nízké porodní hmotnosti selat
a nedostatku struků pro všechna selata. Při snaze o udržitelnost chovu prasat
by se tedy mělo zvážit omezení velikosti vrhu. Genetická selekce pro nižší
agresivitu může v případě prasnic vést ke zvýšení mateřských schopností,
protože tyto vlastnosti jsou korelovány. Dalším příkladem je selekce na
nízké hladiny skatolu, která by eliminovala potřebu kastrace, omezila rvačky
mezi prasaty v období výkrmu, aniž by se snížila kvalita masa přítomností
kančího pachu. Technologie úpravy genů nabízejí slibné příležitosti k
zavedení prospěšných vlastností do komerčních linií prasat, aniž by soutěžily s
produkčními znaky, za předpokladu, že budou vyřešena etická a technická
omezení.
 |
| Dobré ustájení je design, který umožňuje prasatům pohybovat se, zkoumat a cítit se v bezpečí a který zajišťuje tepelný komfort. |
Vnitřní hodnota prasat
Věda a výzkum přinášejí důkazy o tom, že
současné systémy řízení, včetně produkčního systému a kvality postupů v rámci
systému, selhávají při udržování zdravých a „šťastných“ prasat. Hodnoty a
cíle průmyslového chovu prasat se řídí vysokou produktivitou a finanční
návratností a křehká rovnováha je udržována prostřednictvím reaktivních metod
řízení (např. křížová pěstounská péče vytvořená jako reakce na hyper plodná
plemena) nebo spoléháním se na účinnost profylaktické a terapeutické léčby
antibiotiky.
Nedávný přehled studií hodnotících
alternativy k antibiotikům u prasat odhalil, že většina studií se zabývá
doplňkovými látkami a vakcínami a relativně málo studií hodnotí postupy
ustájení nebo chovu, což naznačuje nižší vědecké úsilí či zájem o systémové
změny. Změny na farmách jsou nezbytné k prosazení optimálního welfare
prasat a snížení antibiotik, což vyžaduje organizační přeorientování hodnot
vepřového průmyslu. Změny musí uznat vnitřní hodnotu prasat v rámci
systému, spojení s jejich blahobytem, lidským blahobytem a životním
prostředím.
