Pastva prasat
Výzvy pro pastevní
chovy prasat
Výzvy ke zlepšení životních podmínek
zvířat lze nalézt ve většině systémů chovu prasat. Pastva prasat představuje
specifické výzvy, na které mají chovatelé jen malý prostor pro
zlepšení. Jakým výzvám čelí chovatelé prasat na pastvinách?
Prostředí pastvin pro prasata
V pastevních systémech chovu jsou
prasata různých produkčních kategorií chována na pastvinách, kde se mohou pást,
přijímat krmivo a vodu a mohou se ukrýt. Oproti vnitřním uzavřeným
systémům jsou výhody pro prasata na pastvě ve větší komplexnosti prostředí, v možnosti
výběru jak fyzického, tak sociálního prostředí a v lepší dostupnosti prostoru
na zvíře.
Pastviny jsou komplexní ekosystémy, ve
kterých dochází k interakci velkého množství prvků a organismů. Jsou
podobné prostředí, ve kterém se prasata vyvíjela, a proto jsou vhodnější k
naplnění jejich fyziologických a psychologických potřeb než jiné systémy.
Pokud však pastevní systémy nejsou
správně řízeny, mohou představovat rizika jak pro životní prostředí, tak pro
dobré životní podmínky zvířat a potažmo pro spotřebitele vepřového masa.
Pečlivý výběr místa, vhodné ustájení a adekvátní strategie managementu zmírňují
negativní dopady prostředí na welfare prasat.
Půdní podmínky
Zdraví a welfare prasat chovaných na pastvinách závisí na půdních podmínkách, což souvisí s texturou půdy, sklonem k záplavám a hustotou osazení. Větší prevalence zdravotních problémů a úhynu se očekává na mokrých půdách, protože tyto podmínky podporují přežití patogenů a parazitů, navíc prasata zůstávají mokrá a špinavá. Blátivá půda se může stát kluzkou a může způsobit pády a zranění. Podobně kamenité půdy mohou způsobit zranění nohou, onemocnění kloubů a nakonec kulhání. Měkká půda může způsobit přerostlé drápy, zatímco vlhké půdní podmínky mohou u starších prasat způsobit erozi prstů. Příčinou poranění a lézí mohou být díry, prohlubně, pařezy stromů, dráty nebo trny.
Pro zlepšení pohodlí prasat je nezbytná podestýlka. |
Klima
Povětrnostní podmínky, jako jsou srážky,
teplota, vlhkost, sluneční záření, síla a směr větru a atmosférický tlak mohou
způsobit stres prasatům na pastvě. Počáteční projevy stresu z počasí jsou
neklid, podrážděnost a agresivita, po nichž následují další změny
chování. V konečném důsledku vede extrémní počasí ke zraněním, nižší
rychlosti růstu, nižší reprodukční výkonnosti a k projevům
stereotypů. Vliv podmínek prostředí na prasata se liší v závislosti na
věku, hmotnosti, reprodukčním stádiu, zdravotním stavu, krmení a produkčních
systémech.
Nadměrné teplo způsobí u pasoucích se
prasat tepelný stres, který se začíná projevovat lapáním po dechu a pokud
není kontrolován, může vést ke kolapsu a smrti zvířete. Horní hranice teplotní
komfortní zóny se s věkem prasat snižuje (32 až 35 °C pro selata s hmotností do
3 kg, 26 °C pro selata před odstavem a 10 °C pro výkrm, chovné prasnice a kance
těžší než 100 kg). Kojící prasnice trpí tepelným stresem více v důsledku
jejich vyššího příjmu krmiva a metabolické aktivity, zatímco jalové prasnice
jsou náchylnější ke stresu z chladu kvůli omezenému krmení. Preferovaná teplota
pro nebřezí a laktující prasnice osciluje mezi 12 až 31 °C, respektive 7 až 26
°C.
Poruchy reprodukce způsobené tepelným
stresem se projevují ztrátami embryí u prasnic, sníženou spermatogenezí a
nižším libidem u kanců. Prasnice vystavené vysoké teplotě vykazují delší
porodní intervaly a delší intervaly mezi selaty, snížený příjem krmiva, nižší produkci
mléka a mleziva, kratší dobu kojení a zvýšený úhyn selat. Naopak selata
profitují z vyšších teplot po porodu s významným poklesem úhynu před odstavem.
I když jsou prasata v pastevních
systémech vystavena povětrnostním podmínkám, kterým by nebyla vystavena ve
stáji, mají více příležitostí projevit termoregulační chování, včetně uléhání a
změny polohy vleže (choulení, hromadění a roztahování).
Nízké teploty
Na pastvinách jsou nízké teploty příčinou
podchlazení selat před a při odstavu. Prasata při nízkých teplotách rostou
pomaleji a jsou náchylnější k onemocněním. Dospělá prasata snášejí
nízké teploty lépe než vysoké. Pokud jsou však starší prasata vystavena dlouhým
obdobím nízkých teplot, mohou ztratit tělesnou kondici. Prasnice chované
venku za nízkých teplot vykazovaly větší rozdíly v hřbetním tuku, delší drápy a
nižší reprodukční výkonnost.
Vítr
Vítr a sníh zesilují účinky nízkých
teplot. Hromadění sněhu může také omezit přístup do oblastí, kde se
nacházejí zvířata, nebo ovlivnit elektrické oplocení. Vliv větru na dobré
životní podmínky prasat se v jednotlivých ročních obdobích liší. V průběhu
horkého počasí vítr příznivě přispívá k odvodu tepla, ale opak nastává při
chladném počasí. Bez ohledu na teplotu prostředí se prasata vyhýbají oblastem s
vysokou rychlostí větru a jejich reakce na něj závisí na ročním období, plemenu
a tělesné hmotnosti.
Sluneční záření
Na rozdíl od prasat v uzavřených
prostorách jsou prasata na pastvinách vystavena slunečnímu záření. Vysoké
sluneční záření může u zvířat se světlou kůží způsobit zarudnutí kůže,
spáleniny a změny držení těla v důsledku bolesti. Stín, nejlépe z
přirozené vegetace, pomáhá snižovat vliv slunečního záření a vysokých teplot na
prasata a zmírňuje tepelný stres.
Pastva prasat představuje specifické výzvy, na které mají chovatelé jen malý prostor pro zlepšení. |
Volně žijící zvířata
Zdraví a dobré životní podmínky
pasoucích se prasat mohou být ohroženy divokými zvířaty, která působí jako
predátoři nebo mohou být rezervoáry patogenů, mohou přenášet nemoci, poškozovat
zařízení a pozřít a kontaminovat jak krmivo, tak podestýlku pasoucích se
prasat. Některé z těchto hrozeb zahrnují: hmyz, hady, ptáky, hlodavce,
jezevce, lišky, divoká prasata a domácí psi a kočky. Nedostatek vhodného
oplocení a blízkost zalesněných oblastí podporují útoky predátorů, kteří raději
loví selata, ale dospělá prasata vyděsí do té míry, že rozbijí ploty a
utečou.
Přístupy ke kontrole volně žijících
zvířat zahrnují letální a neletální strategie. Mezi smrtící strategie
patří chytání do pastí, střelba a otrava. Běžnými nesmrtícími strategiemi
jsou trvalé nebo sezónní ploty proti divoké zvěři, noční ustájení, zamezení
hromadění organického odpadu, udržování krmelců a skladů krmiva ve správných
podmínkách, uchovávání krmiva v suchých a těsně uzavřených nádobách a zákaz
vstupu domácích zvířat do výrobní jednotky. Použití hlídacích zvířat, jako jsou
ovčáčtí psi, může pomoci odradit útočníky.
Zvláštní péči je třeba věnovat kontrole
krys a myší, protože se mohou stát důležitými rezervoáry patogenů. Také je důležité vyhnout se
používání koček v programech deratizace kvůli rizikům spojeným s přenosem Toxoplasma
gondii.
Divoká prasata
Rychlý nárůst výskytu divokých prasat
představuje zvláštní riziko pro prasata na pastvě kvůli zvýšené frekvenci
potenciálních kontaktů. Nejčastějšími hrozbami jsou nežádoucí páření
domácích a divokých prasat a potenciální kontaminace sdílenými
patogeny. Bylo popsáno, že divočáci nejen hrají důležitou roli při přenosu
parazitů, bakterií a virů na domácí zvířata, ale také na člověka.
Divoká prasata byla identifikována jako
potenciální zdroje viru afrického a klasického moru prasat, Aujeszkyho choroby,
brucelózy, Campylobacter, giardiázy, salmonelózy, Streptococcus suis,
toxoplazmózy, tuberkulózy a yersiniózy u domácích zvířat a leptospirózy,
tuberkulózy, hepatitidy E, brucelózy a trichinelózy u lidí.
Některá plemena (jako např. mangalitza)
jsou fenotypově a geneticky podobná divokým prasatům, tedy jsou pro ně
potenciálně atraktivnější a vyskytuje se u nich vyšší frekvence nežádoucího
páření než u plemen landrace nebo large white. Na farmách s chovem těchto
prasat by proto měl být kromě elektrického ohradníku použit drátěný vnější
ohradník, aby se zabránilo nežádoucímu křížení.
Patogeny
Na pastvě jsou prasata vystavena většímu
riziku kontaminace patogeny, které mohou poškodit jejich zdraví a pohodu nebo
mohou být přenosné na člověka. Kromě toho je na pastvinách implementace
opatření biologické bezpečnosti a kontrolních programů mnohem složitější.
Ve srovnání s prasaty v intenzivních
uzavřených systémech vykazují venkovní stáda prasat vyšší
prevalenci salmonel, Toxoplasma, Trichinella, Leptospira
Bratislava, Ascaris suum a Taenia solium. Některé
z patogenů, (Salmonella, Campylobacter, Ascaris suum a Trichuris
suis) mohou přežít v půdě, vodě a přístřešcích po dlouhou dobu a mohou
představovat významné riziko infekce.
Pro kontrolu parazitů (blechy, vši a
svrab) v pastevních systémech je důležité zavést periodický parazitologický
monitoring stáda. Některé strategie se ukázaly jako účinné při snižování
zamoření parazity. Mezi ně patří: vyvarování se využívání vlhkých oblastí s
tendencí k podmáčení, střídání pastvin, snižování hustoty osazení, používání
směsí píce (včetně píce s vysokými koncentracemi taninu), pastvou smíšených
druhů zvířat a integrovaným používáním anthelmintik.
Toxické látky
Hrozbou pro prasata na pastvinách je
potenciální požití toxických rostlin a hub. Ve Spojeném království byly
popsány intoxikace prasat a v některých případech úhyny v důsledku konzumace
kapradin obsahujících toxické a karcinogenní látky.
Pasoucí se prasata při shánění potravy
přijímají značné množství půdy. Bylo zjištěno, že pasoucí se kojící
prasnice zkonzumovaly v průměru 0,3 kg půdy/prasnici/den. Tato situace
může vystavit pasoucí se prasata riziku požití kontaminantů, včetně toxických
kovů, které by se mohly nacházet ve výbězích. Toxické složky se hromadí ve
zvířecích tkáních, jako jsou svaly, játra a ledviny a ovlivňují zdraví prasat a
představují riziko pro lidi konzumující maso z těchto prasat.
Nejčastějším typem ustájení jsou přenosné individuální nebo hromadné přístřešky, které umožňují využití nové půdy pro každou šarži prasat. |
Pohyb
Ve srovnání s jinými systémy nabízí pastva
prasatům možnost vykonávat větší fyzickou aktivitu. Mezi hlavní příčiny nudy a
frustrace u prasat chovaných uvnitř patří nemožnost chovat se přirozeně v
důsledku uzavřeného prostoru a nedostatku stimulace prostředím. Další
potenciální důsledky nedostatku pohybu se týkají spíše zdraví, tj. poškození
kardiovaskulárního systému a slabost kostí a svalů, které často způsobují
kulhání.
Zvýšená fyzická zátěž prasat na pastvě se
promítá do lepší fyzické kondice, což jim umožňuje lépe odolávat stresu a
útrapám při seskupování, přepravě a ustájení. Navzdory výhodám pohybu vyšší
fyzická aktivita na pastvinách souvisí s vyšším energetickým výdejem a vyššími
nutričními požadavky, které je třeba vzít v úvahu v krmných programech v zájmu
dobrých životních podmínek prasat.
Ustájení
K ochraně prasat před extrémními
podmínkami prostředí by mělo být zajištěno přiměřené ustájení, které zabrání
zranění, chrání před agresivními interakcemi, usnadní přístup podřízených prasat
ke zdrojům a poskytne bezpečí ošetřovatelům. Preference nočního uléhání
uvnitř přístřešku souvisí s pocitem ochrany, a ne s pocitem chladu.
Na pastvinách pro prasata se používají přenosné
individuální nebo hromadné přístřešky a boudy, což umožňuje využití nové půdy
pro každou šarži prasat. Nejčastějším typem ustájení jsou oblouky z
vlnitého plechu nebo dřevěné kůlny, izolované nebo neizolované. Ustájení by mělo
být přizpůsobeno fázi růstu zvířat, klimatu, dostupnosti místních materiálů a
nákladům. Nezbytný je vhodný přístup pro prasata a pro ošetřovatele kvůli
manipulaci, odchytu a čištění. Kromě toho by přístřešky měly být
dostatečně těžké nebo ukotvené v zemi, aby je prasata nebo silný vítr
nepřevrátily.
Vhodné přístřešky by měly zohledňovat
správné větrání, izolaci, barvu stropů, odrazivost, sklon a orientaci, aby se
zajistil správný tepelný zisk. Přístřešky by měly být konstruovány s použitím
izolačního materiálu a s vnějším nátěrem na bílo, aby se snížil dopad sálavé
energie. Pro zlepšení pohodlí prasat je nezbytná izolace střech a použití
podestýlky.
Boudy pro porod a laktaci by měly zohledňovat
fyziologické potřeby prasnic z hlediska prostoru a podestýlky, potřeby selat na
ochranu proti zalehnutí a termoregulaci a ekonomickou výkonnost systému. Na
pastvinách je pomoc prasnicím během porodu obtížná a porodní boudy by měly
umožňovat dohled nad porodem a asistenci, jakož i ošetření selat. Dále by
měly zahrnovat oblast pro kojení a ochranné prvky pro selata (šikmé stěny,
zábradlí a vyvýšené mříže) a poskytovat suchou absorpční podestýlku (10–15 cm).
Pro zamezení průvanu mohou mít závěsy u vchodů a také mohou být vybaveny
zábranami, které brání selatům v odchodu. Tím se snižuje možnost stát se
kořistí a prasnicím je umožněno odcházet a přicházet podle libosti.
Přístřešky by měly být dostatečně těžké nebo ukotvené v zemi, aby je prasata nebo silný vítr nepřevrátily. |
Genetika
Dosažení vhodné úrovně welfare v
podmínkách pastvy vyžaduje adaptovaná a robustní zvířata, která jsou odolná
vůči parazitům a patogenům a která jsou schopna využívat živiny poskytované
pastvinami.
Ve většině evropských ekologických
chovech jsou preferována místní tradiční plemena prasat, která jsou dobře přizpůsobena
místním podmínkám prostředí, včetně klimatu, nemocí, parazitů a dostupného
krmiva (píce, žaludy, kaštany, ptáci, drobní savci a půdní fauna). Stávají se
tak dobrou volbou pro pastevní systémy, buď jako čistokrevná plemena nebo v
programech křížení. Například potomci křížených prasnic (landrace×yorkshire) s
kanci tradičního plemene tamworth se pásli více než potomci prasnic stejného
genotypu s kanci plemene duroc, kteří častěji odpočívali.
Kromě přizpůsobení se pastevním
podmínkám je další předností tradičních plemen kvalita masa, atribut, který jim
vysloužil uznání kuchařů restaurací a spotřebitelů. Využívání tradičních plemen
také přispívá k udržení genetické diverzity u prasat.
Tradiční plemeno tamworth je stále oblíbené pro chov na pastvě nejen v Anglii. |
Chovatelské společnosti vyvíjí křížená
prasata s požadovanými vlastnostmi pro venkovní systémy, s dobrou adaptací na
životní prostředí a ekonomickou efektivitou. Avšak selekce na plodnost může být
zdrojem stresu a sníženého welfare jak pro vysoce produkční prasnice, tak pro
jejich selata. Prasnice s velkými vrhy mají delší dobu porodu a vyšší mortalitu
selat, nepoměr v počtu struků k počtu selat, nižší porodní hmotnost selat a
větší konkurenci mezi nimi. V těchto případech selekce na produkci může
souviset se sníženou schopností mateřství, což je zásadní pro pastvu. Tyto
problémy naznačují potřebu přeorientovat genetickou selekci a přikládat větší
význam vlastnostem souvisejícím s welfare, jako je dlouhověkost prasnic a
přežití selat.
Jako důležité vlastnosti, které mají být
zahrnuty do selekčních programů zaměřených na zlepšení pohody venkovních prasat
byly navrženy: odolnost vůči nemocem, adaptace na změny prostředí a krmiva,
schopnost využívat alternativní místní krmiva, konformace a síla končetin,
dlouhověkost prasnic, rychlý růst a reprodukce. Simulace šlechtitelských modelů
pro zvýšení welfare (schopnost mateřství a dlouhověkost prasnic) však vedla ke
snížení rychlosti růstu u vykrmovaných prasat. Nicméně prasnice selektované pro
venkovní produkci mají robustnější selata, která vykazují vyšší míru přežití
před odstavem. Proto by se genetická selekce velikosti vrhu měla zaměřit na
získání nejvýše 12 robustních a životaschopných selat.
Hlavní nevýhodou místních plemen je
jejich nižší ekonomická výkonnost ve srovnání s moderními genotypy, což může
vést některé evropské farmáře k používání prasat vyšlechtěných pro vnitřní
podmínky v systémech pastvin i přesto, že tato prasata nemohou dosáhnout svého
genetického potenciálu. Navíc zvýšený výskyt kloubních lézí u těchto prasat
naznačuje, že konformace nohou moderních genotypů nejsou přizpůsobeny
požadavkům na pohyb po pastvinách.
Typickým pastevním plemenem je mangalica. |
Přirozené chování
Pastviny jsou pro dobré životní podmínky
zvířat příznivější, protože prasata mají větší šanci vyjádřit své přirozené
chování, jako je organizace ve skupinách a interakce se svými vrstevníky,
prozkoumávání okolí, hledání potravy, rýpání, válení se v bahně, péče o srst a
hra. Nemožnost vyjádřit přirozené chování vede k úzkosti a ovlivňuje pohodu
zvířat, což má za následek výskyt stereotypů a jiného abnormálního chování.
Ve vnitřních a venkovních systémech byly
pozorovány rozdíly v chování selat (během kojení, při odstavu a po odstavu).
Vnitřní selata vykazovala více agonistické chování (cucání břicha a jiné
orálně-nazální interakce) vůči matce a sourozencům. Oproti tomu venkovní selata
se stýkala s prasnicemi méně často a byla aktivnější při prozkoumávání výběhů.
Prasnice chované v interiéru interagovaly se selaty po celou dobu, zatímco
venkovní prasnice zkrátily čas, který věnovaly selatům z 86 % první den na méně
než 30 % 12. a další dny po porodu. Venkovní prasnice trávily více času stáním,
chůzí a prozkoumáváním svého okolí.
Omezený prostor a existence umělých
sociálních struktur charakteristických pro vnitřní systémy může generovat
agresivní chování. Vzhledem k tomu, že ekosystémy pastvin jsou rozmanité, je
možné poskytnout pasoucím se prasatům více příležitostí k provádění jejich
rozsáhlého inventáře specifického chování. Kromě toho mají prasata na
pastvinách více prostoru pro útěk, aby se vyhnula agresivnímu chování ostatních
prasat.
Rýpání
Rýpání, jedno ze specifických chování
prasat na pastvě, souvisí s hledáním potravy, termoregulací a stavbou hnízda.
Věk, pohlaví, genotyp a novost jsou některé faktory ovlivňující rýpání.
Venkovní ustájení prasat podporuje projevy přirozeného chování, jako je rýpání.
Rýpání je specifické chování prasat, které souvisí s hledáním potravy, termoregulací a stavbou hnízda. |
Válení se
Válení (resp. pokrývání těla bahnem) je
pro prasata důležitým chováním a slouží mnoha funkcím, jako je termoregulace,
ochrana proti spálení sluncem, kontrola ektoparazitů, sociální chování a
chování při páření. Chladivý efekt z odpařování vody se zvyšuje, když je povlak
složen z bahna místo vody, protože trvá déle, než voda v bahně vyschne. Bylo
pozorováno snížení tělesné teploty až o 2 °C. Vrstva bahna působí také jako
bariéra pro sluneční ultrafialové paprsky. Tím předchází spálení sluncem a
chrání kůži před kousavým hmyzem a parazity, jako jsou mouchy, klíšťata a vši.
Vyměšování
Prasata, jak na pastvě, tak v uzavřeném
prostoru, rozlišují oblasti pro odpočinek, krmení a vyměšování. Obecně se
prasata vyhýbají používání určitých oblastí (hnízdo, odpočinková oblast,
krmítka a napáječky) pro své vyměšovací chování. Z hlediska dobrých životních
podmínek zvířat je proto důležité poskytnout jim dostatečný prostor, aby mohla
odlišit oblast vyměšování od ostatních. Nedostatek místa nutí prasata ležet na
znečištěném místě a je zdrojem stresu a potenciálním zdravotním rizikem.
Chování při stavbě hnízda
Na pastvinách, stejně jako ve volné
přírodě, zahájí prasnice dva až tři dny před porodem řadu chování, jako je
hledání odlehlého místa k hnízdění, zakládání hnízda a snížení příjmu potravy.
Instinktivně používají jako hnízdní materiál trávu, větve a listí. Jakmile je
hnízdo postaveno, může začít porod. Vyjádření tohoto chování k ochraně vrhu
před podmínkami prostředí a predátory souvisí s kratším porodem, lepším
mateřským chováním, větším množstvím mleziva, vyšší plodností, méně mrtvě
narozených selat, zdravějšími a většími vrhy.
Prasnice se 7 až 10 dní před porodem
přemisťují do výběhů pro porody a kojení (buď individuálních nebo společných
obsahujících porodní boudy pro každou prasnici), což jim umožňuje seznámit se s
prostředím a projevit hnízdní chování. Prasnice mohou opustit boudu, ale selata
jsou prvních 10 až 14 dní držena uvnitř. Tento systém umožňuje projevovat
mateřské chování a posilovat vazby mezi matkou a seletem, což podporuje lepší
ranou laktaci.
Naopak prasnice chované v porodních
kotcích takové chování vyjadřovat nemohou. Prasnice neschopné projevit normální
chování v důsledku uzavření nebo nedostatku hnízdního materiálu se dostanou do
stresu, což následně ovlivní jejich welfare. Kromě toho prasnice vykazují větší
lhostejnost k volání selat a výraznější tendenci projevovat agresivní a další
abnormální chování, jako je kousání do tyče, kousání do koryta, žvýkání a
nadměrné pití.
Velkou předností pastevních systémů je, že umožňují prasnicím vyjádřit jejich přirozené chování při stavbě hnízda. |
Společenské chování
Prasata jsou společenská zvířata se
silnou hierarchickou a stabilní organizací formovanou od narození. Jejich
hierarchická struktura je většinou založena na věku a tělesné velikosti. Ve volné přírodě provádí prasata většinu
činností ve skupinách, jejichž velikost odpovídá dostupným zdrojům. Mezi
prasaty jsou vytvořeny dominantní vztahy s podřízenými zvířaty, která mají
omezený přístup ke zdrojům, jako je krmivo, voda, preferovaný prostor a
přijímají většinu agresí.
Sociální status březích prasnic
ovlivňuje jejich chování, přičemž dominantní prasnice jsou aktivnější,
projevují větší agresivitu a vykazují vyšší spotřebu slámy, kompostu a jiných
dostupných materiálů. Podřízené prasnice jsou častěji vyloučeny z používání
dostupného materiálu. Většina negativních sociálních interakcí u prasnic na
sucho je výsledkem soutěže o krmivo a sociální nestability, zatímco nové
hierarchie se vytvářejí po smíchání s neznámými prasaty.
Konkurenční chování je tvořeno hlavně
strkáním a útočnými sekvencemi, které mohou vyvrcholit kousnutím nebo
škodlivějším chováním, jako je kousání ocasu. Obecně na pastvinách netrpí
prasata sociální tísní, mají větší prostor a rozmanitější prostředí. I když
nejsou osvobozena od agresivního chování, jeho frekvence a intenzita jsou nižší
a mírnější.
Seskupování prasat
Ve vnitřních uzavřených systémech je
běžná praxe míchání neznámých prasat, jako jsou rostoucí prasata nebo prasnice.
Tuto praxi lze provádět také na pastvě při organizování homogenních skupin (při
odstavu, na začátku období růstu a dorůstání, ve skupinách březích prasnic a
během přepravy). Avšak seskupování prasat vede k agresivním interakcím a
následně ke stresu, kožním poraněním, kulhání a zhoršení pohody. Navíc časté
míchání může způsobit chronický stres. Míchání implikuje utváření nových
sociálních hierarchií s potenciálními změnami rolí (dominantní – submisivní).
Selata chovaná venku během laktace
projevují nižší úroveň agresivního chování a menší léze při smíchání po odstavu
ve srovnání se selaty chovanými uvnitř. Tyto rozdíly jsou přičítány zvláštním
dovednostem získaným při interakci se stejně starými selaty z jiných vrhů a se
staršími prasaty nebo lepší schopnosti zvládat nové situace v důsledku
vystavení složitějšímu prostředí. V evropských ekologických stádech prasnic
byly pozorovány problémy po smíchání, jako je konkurence o krmení, místo pro
odpočinek a agresivní chování kulminující v kožních a vulválních lézích.
Produkční systém může také ovlivnit
úroveň, frekvenci a trvání agrese. Bojové epizody trvají déle u prasat
uzavřených, zatímco venkovní prasata vykazují nižší úroveň agrese. U venkovních
prasat je úroveň a projev agrese modulován lekcemi sociálního chování, které se
naučila prostřednictvím raných interakcí s neznámými prasaty.
Vhodné manažerské strategie mohou
zabránit negativním důsledkům seskupování jak na pastvě, tak v uzavřených
systémech. Při seskupování prasnic se doporučuje malý počet prasnic, míchat
prasnice stejné parity a provádět míchání v dostatečném prostoru. Mezi další
praktické návrhy patří míchání zvířat na konci dne, po krmení, zvýšení nabídky
standardních diet, krmení dietami s vysokým obsahem vlákniny a postřik prasat
vonnými roztoky překrývajícími jejich přirozený pach.
Ošetřování
Systémy
hospodaření založené na pastvě prasat jsou v současné době stále oblíbenější,
protože zájem spotřebitelů o vepřové produkty z prasat chovaných na pastvě je
vysoký. Avšak chov prasat na pastvě vyžaduje zvládnutí složitého vztahu mezi
prasetem, pícninou a půdou.
Vhodné
chovatelské postupy snižují stres u prasat, tedy garantují zdraví, pohodu a
ideální produkční výkon. Chov prasat na pastvě musí brát v úvahu takové
aspekty, jako jsou klimatické podmínky, dostupná oblast, vlastnosti půdy a
dovednosti a schopnosti ošetřovatelů.
Nesprávná
manipulace se zvířaty způsobí stres nebo bolest a stimuluje projevy agresivního
chování a kousání uší a ocasů. Ošetřovatelé by měli absolvovat odpovídající
školení, aby prasata zbytečně nestresovali.
Odstav selat
Odstav
je stresující událostí pro prasnice i selata. Odstav ovlivňuje strukturu,
morfologii a fungování střev selat, jejich imunitní odpověď, příjem krmiva,
rychlost růstu a úhyn. Odstav je postupný proces, který by ve volné přírodě
skončil přibližně ve věku 17 týdnů.
Způsob
odstavu se mezi produkčními systémy liší. V uzavřených systémech se odstav
často provádí náhle mezi 3. a 4. týdnem věku. Oproti tomu ve většině pastevních
systémů je minimální věk pro odstav 6 týdnů. Avšak i to může být stále brzy a
stále vést k fyziologickým následkům. Proto je v některých zemích vyšší věk
stanoven v národních normách.
Odstav
v raném věku narušuje normální vývoj selat a vede k tomu, že stresovaná selata
mají potíže s adaptací na nové prostředí. Výskyt klinických problémů
souvisejících se syndromem multisystémového chřadnutí po odstavu může být
snížen odstavem starších selat, který umožňuje postupné krmení. Odložení
odstavu na alespoň šest týdnů věku snižuje negativní dopad na pohodu selat
zvýšením imunity a snížením přenosu nemocí. Avšak dlouhé laktace mohou pro
prasnice představovat další zátěž a mohou ovlivnit jejich tělesnou kondici,
pohodu a následující reprodukční cyklus. Proto je důležité pravidelně sledovat
tělesnou kondici prasnic.
Rozdíly
v chování prasnic a selat po odstavu a jejich sociální interakce souvisí se
systémem chovu. Selata z vnitřního
ustájení projevují po odstavu vyšší frekvenci cucání břicha, agresivní
interakce a snížený příjem krmiva. Venkovní selata jsou aktivnější, více chodí,
zkoumají, žerou a mají vyvinuté mechanismy adaptace po odstavu (nižší frekvence
kojení a větší příjem pevné potravy), což vede k menšímu stresu z odstavu. Rozdíly
pozorované mezi selaty jsou důsledkem sociálních interakcí mezi prasnicemi a
jejich selaty. Vnitřní selata mají častější a těsnější interakci se svými
matkami, zatímco venkovní prasnice mají nižší frekvenci kojení, což má za
následek nižší úroveň interakce se selaty a stimuluje to selata k pevnému
krmení a průzkumnému chování. Různorodější, prostornější prostředí pastvin a
větší možnosti vzájemné interakce vybavily venkovní selata k lepšímu zvládání
stresu z odstavu.
Různorodější prostředí pastvin a větší možnosti vzájemné interakce vybavily venkovní selata k lepšímu zvládání stresu z odstavu. |
Bolestivé zákroky
V
chovech prasat se běžně provádí rutinní chirurgické zákroky, jako vrubování
uší, kastrace, kupírování ocasů, stříhání zubů a ořezávání klů, často bez
použití jakéhokoli druhu úlevy od bolesti (resp. bez použití anestetik nebo
analgetik).
Tyto
postupy způsobují fyziologické a behaviorální změny u prasat v reakci na
utrpení a mohou vést k dalším onemocněním. Některé zabraňují projevům druhově
specifického chování, což ohrožuje zdraví a pohodu. Potřeba najít alternativy
šetrnější ke zvířatům vedla k testování různých možností. Například použití
tetování, plastových a elektronických štítků slouží jako méně bolestivé
alternativy místo vrypů do uší a namísto použití bolestivých injekcí k podávání
léků lze léky podávat orálně ve směsi s krmivem.
Kastrace
Kastrace
se provádí u kanců za účelem kontroly agresivity, nežádoucího páření a kančího
pachu vepřového masa. Nejčastěji používanou metodou je chirurgická eliminace
varlat u mladých kanečků, která je bolestivá, obzvláště bez anestezie nebo
analgezie.
Byly
testovány některé alternativy k minimalizaci dopadu chirurgické kastrace.
Například použití lokální anestezie, imunokastrace (použití imunitního systému
prasat k produkci protilátek proti vlastním reprodukčním hormonům) a chov
intaktních kanců (marketingová prasata před dosažením pohlavní dospělosti
přibližně do100 kg). Navržené alternativy představují výhody a nevýhody, které
je třeba pečlivě zvážit. Náklady na kombinovanou anestezii a analgezii činí
tuto praxi pro většinu farmářů nedostupnou. Námitkou proti použití intaktních
kanců je zvýšený stres v důsledku agresivního a montážního chování během
výkrmu. Naopak dobrých výsledků lze dosáhnout použitím imunokastrace. Avšak
ekonomická srovnání provedená v Německu ukázala, že kastráti si vedli lépe než
kanci a imunokastráti. Kastrovaní kanci chovaní v obohaceném prostředí měli
méně agonistického (útočného a obranného) chování.
Kupírování ocasů
Další
praxí, které jsou prasata běžně vystavována v intenzivních chovech, je
kupírování ocasů, aby se zabránilo budoucímu kousání ocasů. Týdenním selatům
jsou chirurgicky odstraněny ocasy bez použití anestetik, což způsobuje bolest a
poškozuje fyzickou integritu zvířat a komplikace mají za následek spinální
abscesy. Je nutné porovnat negativní dopady kousání ocasů s dopady kupírování
ocasů, aby se rozhodlo o vhodnosti provádění zákroků. Kastrace a kupírování
ocasů jsou volitelné procedury a neprovádí se rutinně ve všech pastevních
systémech.
Kroužky v nose
Na
pastvinách je udržování vegetace klíčovou podmínkou pro minimalizaci problémů
životního prostředí. Aby se snížilo poškození, které prasata způsobují na
vegetaci a půdě při rýpání, jsou vybavena kovovými kroužky umístěnými v nose.
Použití kroužků způsobuje bolest, inhibuje řadu funkčních aktivit včetně
rýpání, způsobuje žvýkání na prázdno a kopání do země předníma nohama, což
naznačuje ohrožení dobrých životních podmínek. S různým stupněm úspěchu byly použity
alternativy k nosním kroužkům. Některými příklady jsou použití druhů pícnin,
které odolají rýpání a zotaví se z něj, snížení hustoty osazení, zavedení
rotačních systémů osazení, manipulace s jedlým substrátem (siláž) a poskytování
kořenových plodin.
Kovové kroužky v nose způsobují bolest, inhibují řadu funkčních aktivit včetně rýpání a ohrožují dobré životní podmínky prasat. |
Krmení
Prasata
mají omezené trávicí schopnosti a nevyužijí pastvu jako přežvýkavci. Jejich
vztah k půdě a píci pramení z jejich přirozeného chování, jako je rýpání.
Vzhledem k tomuto složitému vztahu by se měla pozornost farmářů zaměřit na cíle
v oblasti hospodaření s pící a využít těchto cílů k ovlivnění způsobu, jakým
hospodaří s prasaty.
Pasoucí
se prasata mají vyšší nutriční nároky, aby kompenzovala vyšší výdaje na
termoregulační energii a větší pohyb na pastvinách. Proto je nutné zvýšení
energie v krmivu v chladnějším klimatu až o 15 %. Většina tabulek nutričních
požadavků však byla odhadnuta pro prasata chovaná uvnitř, což může vést k
podhodnocení požadavků na venkovní prasata. Nezbytné úpravy množství krmiva je
třeba provést podle živé tělesné hmotnosti a podmínek prostředí.
V
pastevních systémech je píce zdrojem energie, aminokyselin, vitamínů, minerálů
a stopových prvků, což přispívá ke snížení nákladů na krmení. Pícniny
přispívají také k plnění střev, pomáhají tak snížit pocit hladu u prasat s omezeným
krmením a mohou snížit zácpu a žaludeční vředy. Starší zvířata jsou vhodnější
pro využití vlákniny.
Nutriční
příspěvek pastvy k výživě prasat souvisí s přítomnými druhy rostlin, jejich
množstvím, nutričním složením a příjmem prasat. Příjem spásané vegetace byl
odhadnut na 0,1 kg sušiny/den u rostoucích prasat, která měla přístup k
doplňkovému krmivu ad libitum a 2,0 kg sušiny/den u prasnic na sucho v
omezených krmných programech. Tento příjem by mohl pokrýt přibližně 50 % denní
energetické potřeby pro prasnice na sucho, ale méně než 5 % potřeby rostoucích
prasat. Měl by být také zvážen nutriční příspěvek půdy a půdní fauny.
Množství
a kvalita doplňkového krmiva požadovaného pro splnění nutričních požadavků na
záchovu a produkci každé kategorie prasat závisí na managementu. Nerovnováha ve
složení krmných dávek způsobuje problémy s trávením a ohrožuje dobré životní
podmínky prasat. Na pastvinách se dostupnost píce z hlediska kvantity i kvality
řídí sezónním modelem souvisejícím se srážkami a teplotou. Podle toho by mělo
být upraveno i doplňkové krmivo.
Denní
přísun vody odpovídající kvality je rozhodující pro celé stádo na pastvinách.
Zajištění přístupu k vodě selatům po čtyřech týdnech věku nebo během výskytu
průjmu zabraňuje dehydrataci a je klíčové pro zdraví a welfare. Snížený příjem
krmiva u prasnic v laktaci může souviset s nízkým průtokem vody z napáječek.
Zásobování vodou během teplého období je prvořadé, ale nedostatek vody v zimě v
důsledku zamrzlých potrubí a napáječek může také představovat problém a je
třeba se mu vyhnout.
Ukazatelem
nutričního a zdravotního stavu zvířat je skóre tělesné kondice, které souvisí s
množstvím a kvalitou nabízeného krmiva a konkurencí o přístup ke krmivu. Je
vhodné sledovat celé stádo, ale zejména prasnice, aby byla zaručena přiměřená
tělesná kondice v době porodu a odstavu. Zvířata na spodním konci stupnice
tělesné kondice mohou mít nízkou úroveň pohody. Navíc prasnice v lepší kondici
projevují nižší úroveň agresivního chování. Monitorování tělesného stavu je důležité,
aby se předešlo podvýživě, k níž často dochází zejména u venkovních prasnic.
Monitorování tělesného stavu je důležité, aby se předešlo podvýživě, k níž často dochází zejména u venkovních prasnic. |
Zdraví
Ve
srovnání evropských ekologických systémů chovu prasat se uvádí obecně málo
problémů se zdravím a welfare, přičemž nebyli zjištěni žádní ektoparazité, léze
ramen nebo prasata vyžadující hospitalizaci a výskyt lézí ocasů byl méně než 5
%. Prasata chovaná venku měla nižší výskyt průjmů po odstavu, respiračních
problémů a kulhání ve srovnání s ostatními systémy. Také byl pozorován nižší
výskyt mastitidy, lézí končetin, torze nebo distenze břišních orgánů, poškození
ocasů a jizev na těle, sání břicha a agrese. Oproti tomu u venkovních prasat
jsou častější kožní léze a jizvy v důsledku spálení sluncem, ektoparazitů nebo
škrábání. Zavedení odstavu v pozdějším věku a poskytnutí většího prostoru jsou
výhodami pastevních systémů, které mají příznivý dopad na prasata, zvyšují
jejich imunitu a následně snižují prevalenci nemocí.
Úhyn selat
Úhyn
selat do odstavu je důležitým problémem v chovu prasat na pastvě a souvisí s
faktory prostředí. Většina úhynu je důsledkem zalehnutí selat prasnicí,
podchlazení a hladovění a často k němu dochází během prvního týdne života.
Další důležitou hrozbou pro zdraví v této fázi je průjem v důsledku oslabení
imunitního systému stresem po odstavu (multifaktoriální původ). Krmení hraje
ústřední roli v prevalenci tohoto zdravotního problému, který také souvisí s
virovými a bakteriálními příčinami.
Hlavní
příčinou úhynu selat v ekologických stádech v Dánsku bylo zalehnutí prasnicí a
hladovění, zvláště u víceparitních prasnic. Vyšší úhyn byl pozorován u větších
vrhů a souvisel s dlouhým porodem, hmotnostní heterogenitou, výskytem mrtvě
narozených, sníženým příjmem mleziva a mléka a chováním selat (pobytem v
blízkosti jejich matek). Pravděpodobnost přežití selat závisí na jejich
hmotnosti a schopnosti sát mlezivo. Pro snížení úhynu je důležité zajistit
vhodné mikroklima v době porodu.
Management zdraví
Vhodného
zdravotního stavu ve venkovních stádech lze dosáhnout managementem pastvy,
genetickou selekcí pro odolnost vůči chorobám a adekvátním krmným programem.
Správné řízení pastvy orientované na udržování půdního pokryvu, střídání
pastvin, periodické přemisťování zařízení (boudy, přístřešky, krmítka a
napáječky) a optimální hustota osazení pomáhají při kontrole nemocí.
Ve
venkovních systémech je komplikované pravidelné sledování, identifikace a
izolace prasat, která potřebují být léčena. Proto je vhodné mít zdravotní plány
včetně očkování, postupů pro sledování a kontrolu parazitů a nemocí a protokoly
biologické bezpečnosti.
S
prasaty by se mělo zacházet rozhodně a klidně, aby nedošlo ke zbytečné bolesti
nebo stresu. Je nezbytné udržovat vysoké standardy hygieny, používat správné
vybavení pro každý zákrok a řádně sterilizovat injekční stříkačky, jehly a
skalpely. Za určitých okolností je nutná bezbolestná a okamžitá eutanazie.
Chov prasat na pastvě vyžaduje zvládnutí složitého vztahu mezi prasetem, pícninou a půdou. |
Welfare prasat na pastvě
Používání
zvířat, která jsou přizpůsobena podmínkám pastvy, přispívá ke zlepšení jejich
životních podmínek. Mezi žádoucí vlastnosti, které by prasata na pastvě měla
mít, patří schopnost shánět potravu a pastvu, adaptace na extrémní teploty,
odolnost vůči chorobám, učenlivost a mateřské schopnosti. Výrobní systém
ovlivňuje pohodu zvířat, pracovní prostředí a potenciální dopad na životní
prostředí.
Dobré
životní podmínky prasat na pastvě mohou být narušeny následujícími faktory:
·
vystavení extrémním teplotám
·
potenciální kontakt s volně žijícími zvířaty,
parazity a patogeny
·
zranitelnost vůči predátorům
·
riziko podvýživy
·
úhyn selat před odstavem
·
komplikované monitorování, odchyt a ošetřování
nemocných zvířat
·
složité čištění a dezinfekce zařízení a
vybavení
Mezi
klíčové faktory pro dosažení odpovídajících dobrých životních podmínek prasat
patří manažerské dovednosti a postoje ošetřovatelů. Chovatelé mohou postupně
minimalizovat strach a úzkost mezi prasaty pečlivým dohledem a hledáním řešení
problémů, které se často objevují, například při krmení, seskupování a manipulaci.